V listopadu2005 vystoupil Olmert společně s několika svými kolegy ze stranyLikud a vstoupil do nové stranyKadima, kterou21. listopadu2005 založil tehdejší premiér Ariel Šaron. Současně se založením KadimyAriel Šaron požádalprezidenta o rozpuštěníKnesetu a vypsání předčasných voleb. Ariel Šaron začal stranu Kadima připravovat na předčasné volby, ale po sérii zdravotních problémů utrpěl4. ledna2006 vážnou mozkovou mrtvici po níž upadl do kómatu, ze kterého se již neprobral. V lednu 2006 stanul v čele strany tehdejší vicepremiér Ehud Olmert, který se o měsíc později, poté, co byl Ariel Šaron prohlášen za neschopného vykonávat funkci premiéra, ujal funkce premiéra.
Ehud Olmert, který převzal poArielu Šaronovi vedení stranyKadima, vedl stranu do předčasných voleb v březnu 2006. Volby do 17. Knesetu se konaly28. března2006 a přestože se mluvilo o historických volbách,[1] volební účast byla nejnižší v historii země.[1] Favorizovaná Kadima nakonec získala méně hlasů, avšak i to ji stačlo pro vítězství. Celkem získala 29 ze 120 křesel (tj. 22%) a stala se tak nejsilnějšípolitickou stranou v zemi.
Olmert sestavil koalici sestávající zeStrany práce,sefardské stranyŠas a strany důchodcůGil. Seznam ministrů schválilKneset4. května2006. Vláda měla celkem 25 členů a ministerská křesla byla následovně rozděleny mezi jednotlivé strany: Kadima – 12 křesel, Strana práce – 7 křesel, Šas – 4 křesla a Gil – 2 křesla.
Dne25. ledna téhož roku proběhly volby v Palestinské autonomii, které měly vliv na polarizaci palestinské společnosti a vývoj v oblasti. Vítězem se totiž nečekaně stalo radikální hnutíHamas. Takový výsledek nečekala druhá nejsilnější strana – hnutíFatah, která se s Hamasem nedohodla na společné vládě. Vyvstal zároveň problém, že státy světa odmítly spolupracovat s teroristickou organizací a rovněžIzrael reagoval tak, že zadržel veškeré celní poplatky na palestinské zboží. To mělo v důsledku za následek, že orgány palestinské autonomie přestaly vyplácet platy svým zaměstnancům, což jednak polarizovalo palestinskou společnost a jednak tím zásadně vzrostla nespokojenost. Posílení pozic Hamasu vPásmu Gazy jenom vyostřilo napětí mezi Palestinou a Izraelem.
Militantní větevHamasu aPalestinský islámský džihád zvýšili počet vystřelených raket Kassám, které každý den odpaluje na jihoizraelské městoSderot.[2] K23. květnu2007 dopadlo na Sderot celkem 6 311 raket.[3] Tyto podomácku vyráběné střely, navzdory své velké nepřesnosti, způsobují úmrtí a zranění (mezi lety2001 a2007 usmrtily 12Izraelců),[2] stejně jako závažné škody na budovách a majetku, psychické problémy a emigraci z města. Izraelská vláda instalovala varovný systém „Rudý poplach“ (Šachar Adom), který má varovat občany před blížícím se raketovým útokem. Systém dává obyvatelům přibližně 10–15 sekund na ukrytí před tím, než dopadnou rakety. Tyto útoky vyvolávají tvrdé vojenské odvetyizraelské armády a podle izraelské nevládní organizace B'Tselem bylo mezi zářím2005 a červnem2006 na území Pásma Gazy vypáleno 9000 dělostřeleckých salv.[4]
K vyostření konfliktu došlo25. června2006, kdy ozbrojenci z hnutíHamas zajali desátníka izraelské armádyGilada Šalita.[2] Izraelská armáda v reakci na tento únos zahájila mohutnou vojenskou operaci v Pásmu Gazy. Kromě hledání vojáka však docházelo i k ničení palestinské infrastruktury.[5] Krátce po únosu Šalita zaútočili vojáciHizballáhu zLibanonu ráno12. červenceraketami aminomety na severoizraelské městoŠalomi a přilehlé vojenská stanoviště, což stálo život 5 civilistů. Při pozemním útoku na dvě hlídkující izraelské vozidlaHizballáh zabil tři vojáky a dva zajal. Izrael na útoky reagoval slovy, že se jedná o válečný akt a v reakci na tyto útoky podnikl rozsáhlou operací abombardování jižní části země, které se vyvinuly vDruhou libanonskou válku (Milchemet Levanon Ha-Šnija). Válka se vyznačovala neustálým bombardováním libanonských cílů. Zároveň byl ze strany Hizballáhu ostřelován sever Izraele, na nějž dopadlo až 4 000 raket.[2] Přibližně 23% z nich zasáhly civilní cíle. Cílem raket Hizballáhu byly hlavně větší izraelská města jako např.Haifa,Chadera,Nazaret,Tiberias,Safed, atp. Izrael byl obviňován, že při bojích použil i kontroverzní zbraně, jako např. kazetové bomby či bílý fosfor.[6] Konflikt trval několik týdnů a z iniciativyOSN bylo nakonec14. srpna uzavřeno příměří. Za vítěze války se považovaly obě strany. Velká část Libanonu byla po konfliktu zničena a hospodářství utrpělo velké škody. V Izraeli však zaznívaly silné hlasy kritizující neschopnost Ehuda Olmerta a jeho ministra obranyAmira Perece.[7][8] Jedna z nejkritizovanějších věcí byla, že rozkaz k pozemní invazi byl vydán na samém konci války, namísto na jejím začátku.[9] K prošetření postupů premiéra, ministra obrany a vojenských velitelů byla jmenována Winogradova komise, která zmiňuje nedostatky v organizaci pozemních sil, nesprávnost provedení ofenzivy, kterou však označila za nutnost nebo např. vyzdvihuje úspěchy vzdušných sil.[10] Z nekompetentnosti a neschopnosti vést Izrael obvinil Olmerta předsedaLikuduBenjamin Netanjahu.[11]
Po válce přizval Ehud Olmert v listopadu2006 do vlády krajně pravicovou stranuJisra'el Bejtejnu („Náš domov Izrael“). To změnilo počet ministerských křesel, které si držely jednotlivé strany. Nově tedy strany získaly: Kadima – 11 křesel, Strana práce – 6 křesel, Šas – 4 křesla, Gil – 2 křesla a Jisra'el Bejtejnu – 2 křesla. V září2007 vládu rozšířil nový ministr za Stranu práce. Jisra'el Bejtejnu opustila koalici16. ledna2008 na protest proti mírovým rozhovorům s Palestinskou národní autonomií.
Poté, co se jeho nástupkyní v čele strany Kadima stalaCipi Livni, oznámil 21. září2008 Olmert svou rezignaci na funkci premiéra pro podezření z korupce a podvodu.[12]
V srpnu2009 izraelská prokuratura poprvé v historii obžalovala bývalého premiéra, a to z řady trestných činů včetněpřijímání úplatků, daňovýchpodvodů či zneužití veřejné důvěry. Jedná se např. o stovky tisíc dolarů od Morrise Talanského, přidělovaní veřejných zakázek Urimu Messnerovi či vydávaní faktury za služební lety několika subjektů současně. Olmert podle prokuratury podvodem připravil o desítky tisíc dolarů např. památníkholocaustuJad Vašem nebo organizace pečující o mentálně postižené. Trestných činů se měl Olmert dopustit ve funkcích starostyJeruzaléma a později ministra průmyslu a obchodu za stranuLikud. Ale Olmert trvá na své nevině.[13] V červenci2012 ho soud shledal vinným, že dosadil několik členů své strany doCentra investic pro malé a středně velké podniky. Zbylých dvou obvinění (úplatky a podvody při účtování zahraničních cest) byl zproštěn.[14] V březnu 2014 byl usvědčen ze dvou případů korupce. 13. května 2014 byl za korupci odsouzen k 6 letům vězení (s výkonem trestu v září) a pokutě milion šekelů. Soudce případu Olmerta označil za inteligentního člověka, ale jeho čin za morální zvrhlost, kdy Olmert zneužil svého postavení.[15]
↑abČEJKA, Marek.Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007.ISBN978-80-87029-16-9. S. 308. [Dále jen:Izrael a Palestina – Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.]
↑abcdIzrael a Palestina – Minulost, současnost a směřování. S. 310–311
↑SACKETT, Shmuel.23 Years and 6,311 Rockets [online]. [cit. 2008-03-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-06. (anglicky)
↑AIPAC v.Norman Finkelstein: A Debate on Israel’s Assault on Gaza [online]. Democracy Now [cit. 2008-03-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-13. (anglicky)
↑Act of Vengeance: Israel's Bombing of the Gaza Power Plant and its Effects [DOC].B'Tselem [cit. 2008-03-24].Dostupné online. (anglicky)
↑ Israel admits using phosphorus bombs during war in Lebanon.Ha'arec [online]. Haaretz Daily Newspaper [cit. 2021-06-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Průzkum: Olmert, Perec, Haluc mají odejít z funkcí.Eretz.cz [online]. Eretz, 2006-08-25 [cit. 2008-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-21.
↑ Rozsáhlé průzkumy veřejného mínění: Čas na změnu!.Eretz.cz [online]. Eretz, 2006-08-26 [cit. 2008-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-02.
↑ Winogradova zpráva: Shrnutí obsahu, reakce premiéra a armády.Eretz.cz [online]. Eretz, 2008-01-31 [cit. 2008-03-24].Dostupné online. Dostupné také na:[1]. (hebrejsky)
↑ Opposition leader Netanyahu: Olmert is incompetent, unfit to lead.Ha'arec [online]. Haaretz Daily Newspaper [cit. 2008-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-16. (anglicky)
