Egyptologie je věda zabývající se dějinami a všemi oblastmistarověkého Egypta, čili obdobím dějinEgypta přibližně 5 000 let př. n. l. až do doby římského panství (5. stol. n. l.), jeho historií, kulturou, uměním, náboženstvím, jazykem a písmem. Dva základní směry jsou egyptská archeologie zaměřená na hmotné památky a egyptskáfilologie, zabývající se jazykem a myšlením starověkých Egypťanů.[1] Studium a čtení staroegyptských nápisů a textů otevírá možnost zkoumat dlouhotrvající civilizaci z pohledučasovýchřad. Důležitým úkolem egyptologie je také popularizace a vzdělávání, přiblížení poznatků široké veřejnosti.
Za vůbec prvního egyptologa bývá někdy označovánChamuaset, jeden ze synůRamesse II., díky svému zájmu o archeologii a úsilí o restaurování historických staveb vSakkáře. Jedny z prvních historických zpráv ze svých cest po Egyptě podaliantičtí autořiHérodotos,Strabón neboDiodóros Sicilský.
Zvýšený zájem o starý Egypt nastal v obdobírenesance, kdy jeho památky upoutaly mnoho cestovatelů během poutí doSvaté země. Do povědomí evropských badatelů i osvícených panovníků se dostaly prostřednictvím cestopisů, často obsahujících přesnou dokumentaci a popis pamětihodností včetně záhadných nápisů. Patří sem například spisyJohna Gravese (Pyramidographia, Londýn1646) neboRicharda Pocockeho (A Description of the East, and Some other Countries, Londýn 1743–1745). Francouzský jezuitaClaude Sicard (1677–1726) pořídil přesnou dokumentaci řady archeologických lokalit včetně mapy Egypta a jako první popsal chrámový komplex naPhilae. Český šlechticKryštof Harant z Polžic a Bezdružic podnikl cestu doSvaté země aEgypta v roce 1598 a popsal ji vcestopisuPutování (1608). Objevily se i snahy o rozluštění egyptského písma (Athanasius Kircher,Carsten Niebuhr,Georg Zoëga).
Rosettská deska (hieroglyfy, démotické a řecké písmo)
Zásadní význam pro rozvoj egyptologie mělaNapoleonova vojenská výprava do Egypta v letech1798–1800 s cílem podmanit si toto území jako vstupní bránu do Afriky a Asie a posílit postavení Francie v konkurenčním boji s Anglií. Její součástí bylo 151 učenců, jejichž úkolem bylo shromáždit veškeré informace o Egyptě, poznat a zadokumentovat egyptské památky, připravit podklady k vytvoření moderní správy země jako francouzské provincie. Na Napoleonův pokyn byl za tím účelem již v srpnu 1798 v Káhiře založenEgyptský institut. Výprava skončila vojenským neúspěchem a Francouzi museli po kapitulaci předat Britům většinu nálezů včetněRosettské desky, která měla později důležitý význam pro rozluštění egyptského písma. Část exponátů a veškerou písemnou dokumentaci se podařilo přepravit do Francie a v následujících letech se jejich zpracováním zabývalo mnoho vědců z různých oborů. V letech 1809–1828 postupně vzniklo mnohosvazkové vědecké díloDescription de l'Égypte (Popis Egypta) obsahující bohatou vědeckou dokumentacistaroegyptských památek, které patří k základním pilířům moderníegyptologie.[2]
V souvislosti s navázáním diplomatických styků s novou egyptskou vládou se zvýšil zájem evropských elit o historii Egypta a její památky. Prvotní úsilí egyptologů bylo zaměřeno na výzkum a dokumentaci památek, zejména monumentů, přímo v Egyptě. Metody, které většina těchto průkopníků archeologie používala při jejich získání byly amatérské a často drsné (Giovanni Battista Belzoni,Giovanni Battista Caviglia). Mnoho památek přitom bylo poškozeno nebo i zničeno.
Za zakladatele moderní, novověké egyptologie je považovánJean-François Champollion. V roce 1822 publikoval kompletní systém pro luštění hieroglyfů, který vycházel z jeho práce na překladu Rosettské desky. To byl zrod moderní egyptologie, protože pouze se znalostí staroegyptského písma a jazyka bylo možné získat vhled do starověké egyptské kultury a porozumět jí. V letech 1828–1829 podnikl velkou výpravu do Egypta a následně publikoval řadu vědeckých prací, jimiž položil základy egyptologie. S přibývajícími znalostmi egyptského písma mohlo studium starověkého Egypta pokračovat s větší akademickou přísností. Na jeho práci navázali další badatelé, jakoJohn Gardner Wilkinson, zakladatel britské egyptologie neboKarl Richard Lepsius, který je považován za zakladatele egyptologie v Německu. Zorganizoval velkou výpravu do Egypta v letech 1842–1845, při níž systematicky prozkoumal a zdokumentoval mnoho památek. Své poznatky a nálezy zveřejnil ve dvanáctisvazkové publikaciDenkamaelern aus Aegypten und Aethiopien (Památky z Egypta a Etiopie) a do Berlína přivezl kolem 15 000 sbírkových předmětů.[3]
pyramidy v Sakkaře
Významnou postavou pro rozvoj egyptologie byl FrancouzAuguste Mariette, který v druhé polovině 19. století prováděl archeologické vykopávky na více než třiceti lokalitách, ale zasloužil se také o ochranu egyptských památek a zasazoval se proti jejich vývozu z Egypta. Rok 1850, kdy zahájil své vykopávky vSakkáře, je považován za začátek systematických archeologických výzkumů v Egyptě.[4] Byl iniciátorem a prvním ředitelem Památkové služby (Service des Antiquités d'Egypt), založené v roce 1858 a s jeho jménem je spojeno i založení prvního muzea s egyptskými památkami v Bulaqu v Káhiře v roce 1863. V roce 1869 byl vydán první zákon o ochraně památek v Egyptě.[5] Mariettovým nástupcem se stalGaston Maspero, pod jehož vedením byl vybudovánFrancouzský ústav orientální archeologie v Káhiře (Institut français d'archéologie orientaledu Caire-IFAO) v roce 1898. Dal podnět k založenímuzea vAlexandrii, v němž byly soustředěny památky zPtolemaiovské a Římské doby.[6] Zasloužil se také o vznik školy v Káhiře, která měla zajišťovat výuku egyptologie a vychovávat odborníky v tomto oboru. Během jeho působení byla ve skalní rozsedlině vDér el-Bahrí objevena skrýš královských mumií17. až19. dynastie. Maspero byl jmenován ředitelem novéhoEgyptského muzea v Káhiře otevřeného roku 1902 a zahájil katalogizaci jeho sbírek. Doba jeho působení v čele Památkové služby je často považována za zlatou éru egyptské archeologie.[7] Postupně se v ní začaly uplatňovat vědecké metody práce.
Ve druhé polovině 19. století se zájem o egyptologii rozšířil v mnoha zemích v Evropě. Sbírky egyptských památek byly shromážděny v muzeích v Londýně, Paříži, Berlíně, Turíně, Petrohradě a dalších. Vyučovala se na univerzitách ve Francii, Velké Británii, Itálii a Německu, kde byl rozmach egyptologie spojen se jménemKarla Lepsia. Jeho pokračovatelem se stalAdolf Erman, který založil nový směr bádání o egyptštině (Berlínská nebo Ermanova škola) a zasloužil se o vydáníSlovníku egyptského jazyka (Wörterbuch der ägyptischen Sprache). Další významnou osobností bylLudwig Borchardt, zakladatel německého archeologického ústavu v Káhiře. Vedl vykopávky na různých lokalitách, k jeho nejznámějším objevům patříbusta královny Nefertiti.
Ve stejném období pracoval v Egyptě britský archeologWilliam Flinders Petrie, známý svým systematickým a pečlivým přístupem k vykopávkám a jejich dokumentování. Je považován za zakladatele moderní egyptské archeologie, zasloužil se o řadu velkých objevů.[8] Patří k nim nálezkahúnských papyrů v roce 1893. Při průzkumu lokality vNakádě nalezl keramické předměty zpředdynastického období. Tuto pravěkou kulturu nazval nakádskou a rozdělil ji do tří skupin podle pohřebišť (amratské, gerzenské a semainianské). Organizoval výzkum vHierankopoli, náboženském a politickém centru Horního Egypta předdynastického araně dynastického období. V letech 1899–1903 pracoval na pohřebištiUmm el-Káb, kde zdokumentoval hroby nejstarších egyptských králů a nalezl řadu vzácných památek. Rozpoznal významrentgenových paprsků pro archeologii a již v roce1898 zhotovil rentgenové snímky jednémumie.
Na přelomu 19. a 20. století se zájem archeologů soustředil do oblastiNúbie. Zástupci zemí, které stály v čele egyptologické vědy (Velká Británie, Francie, Německo) vytvořili pracovní tým, jehož úkolem bylo zdokumentovat chrámy a památky, které byly ohroženy v souvislosti s výstavboupřehrady u Asuánu. V čele týmu stál mladý americký egyptologGeorge Andrew Reisner. Vyvinul stále používanou chronologii, která rozdělila nejstarší historii starověké Núbie podle čtyř po sobě jdoucích kulturních skupin A–D. Během průzkumu, který skončil roku 1911, bylo prozkoumáno na 150 archeologických lokalit včetně 8 000 hrobů.[9] Reisner prováděl řadu let také výzkum na Západním pohřebišti vGíze, především v komplexuMenkaureovy pyramidy. V Núbii působil v letech 1905–1907 i další Američan,James Henry Breasted, který se zaměřil na dokumentování významných historických nápisů. Používal při tom metodu kombinující fotografický záznam s ručně doplněnými detaily. TakzvanáMetoda Chicago House se v egyptskéepigrafice stále používá.[10] Značných úspěchů dosáhla expedice Metropolitního muzea, která v letech 1911–1936 v lokalitěDér el-Bahrí prozkoumala hrobový komplexMentuhotepa II. a soukromé skalní hrobky úředníků.
Howard Carter nad sarkofágem s Tutanchamonovou mumií (1925)
K zásadnímu rozvoji egyptologie přispěli britští vědcifilologického zaměření:Francis Llewellyn Griffith v roce 1909 rozluštilmerojské písmo na nápisech získaných při průzkumu v oblastiNúbie,Alan Henderson Gardiner se zasloužil o objevprotosinajského písma, které je považováno za předchůdce všech pozdějších semitských a evropských abeced. JehoEgyptská gramatika (Egyptian grammar), vydaná v roce 1927, se stala nejúspěšnější učebnicí klasické egyptštiny.[11] VOxfordu vznikl projekttopografickébibliografie se záměrem vytvořit pro egyptology komplexní referenční zdroj, soustřeďující publikované i nepublikované informace o starověkých egyptských památkách. První díl s názvemTopographical Bibliography of Ancient Egyptian Hieroglyphic Texts, Reliefs, and Paintings (Topografická bibliografie staroegyptských textů, reliéfů a maleb) vyšel roku 1927. Podle autorek Berthy Porterové a Rosalind Mossové je zkráceně nazývánPorter and Moss. Svazky bibliografie jsou neustále revidovány a rozšiřovány, k dispozici jsou i v digitální podobě. Od roku 1971 stál v čele projektuJaromír Málek, egyptolog českého původu.[12]
Kromě vědeckých týmů byly koncese na provádění vykopávek udělovány i bohatým amatérským archeologům z různých zemí. Jednou z podmínek bylo, že na průzkum bude dohlížet školený egyptolog a archeolog. Před1. světovou válkou působil po dobu 12 let vÚdolí králů americký právník a obchodníkTheodore M. Davis, který objevil a prozkoumal 34 hrobek. Po něm získal povolení k vykopávkám lord Carnarvon a jako hlavní archeolog vedl práceHoward Carter. Jeho objev zapečetěnéhrobky faraona Tutanchamona s bohatou pohřební výbavou v roce 1922 se stal největší událostí v historii egyptologie a vyvolal velký ohlas u světové veřejnosti.[13]
V období mezi dvěma světovými válkami se některé archeologické výzkumy zaměřily na získání poznatků o pravěké historii Egypta. Anglická archeoložkaGertruda Catonová-Thompsonová objevila v lokalitáchQau el-Kebir aFajjúmu pozůstatky prehistorické kultury, jejíž počátky sahají k roku 5000 př.n.l. Existenceneolitické kultury byla prokázána i v oblasti Dolního Egypta v okolí Káhiry.[14]
zlatá pohřební maska faraona Psusennese I.
Byl zahájen systematický archeologický výzkum raně dynastických pyramidových komplexů a pohřebišť vSakkáře, při němž byly odkryty velké mastaby, prozkoumány stupňovité pyramidy i řada dalších staveb.[15] Během let se na lokalitě vystřídala řada badatelů a týmů různých národností a výzkum stále pokračuje.
Rozhodnutí egyptské vlády o dalším rozšíření Asuánské přehrady vedlo k Památkový ústav k zorganizování Druhého archeologického průzkumuNúbie ve třicátých letech 20. století. Při něm britští archeologovéWalter Bryan Emery aLawrence Kirwan objevili vBallaně aQustulu (dnes již zaplavené lokality) velké mohyly s pohřební výbavou ze 4. století n.l. (kultura Skupiny X.). Tato událost je označována za největší archeologický objev v Núbii v 1. polovině 20. století.[16]
V roce 1939, po deseti letech hledání slavného Ramessova města (Pí-Ramesse), objevil francouzský týmPierra Monteta vDžanetu královskou nekropoli s několika nedotknutými hroby králů21. a22. dynastie. Poklady z hrobekPsusennese I.,Osorkona II. aŠešonka III. patří k nejvýznamnějším nálezům vykopávek v Egyptě, ve stínu politických událostí v předvečer2. světové války však nevzbudily takovou pozornost, jako objev Tutanchamonovy hrobky.[17] Válečná léta znamenala útlum činnosti zahraničních badatelských týmů v Egyptě, kde v některých oblastech probíhaly bojové operace.
Po roce 1952 došlo vlivemegyptské revoluce k zásadním změnám v přístupu k ochraně památek. Cizinci, kteří dlouhá léta stáli v čele hlavních orgánů památkové správy, byli vystřídáni egyptskými odborníky. Do čela Památkové služby byl v roce 1954 jmenován první egyptský ředitel Mustafá al-’Amír. Vrchním inspektorem památek v Sakkáře se stal egyptologMohammed Zakaria Goném, který objevilSechemchetovu pyramidu a později byl jmenován ředitelem Egyptského muzea v Káhiře.[18] Další egyptský archeolog Kamál al-Mallách v květnu 1954 nalezl na jižní straně Chufuovy pyramidy dřevěnou„sluneční” bárku, která patří mezi deset nejvýznamnějších egyptologických objevů všech dob.[19] Prohloubila se spolupráce se zeměmivýchodního bloku, jakoČeskoslovensko neboPolsko.
Nová republikánskáegyptská vláda začala plánovat stavbuVysoké Asuánské přehrady, která po svém dokončení měla zatopit rozsáhlá památkově významná území někdejší Núbie. Protože nebylo v možnostech Egypta aniSúdánu financovat záchranu ohrožených památek, obrátily se tyto státy v roce 1959 naUNESCO s žádostí o pomoc. Mezinárodní akci na záchranu a dokumentaci památek Núbie, jíž se účastnila významná egyptologická pracoviště z dvaceti zemí, se dostalo široké podpory kulturních a politických institucí i světové veřejnosti. Největší úsilí se soustředilo na záchranu skalních chrámů vAbú Simbelu, chrámového komplexu na ostrověFílé a svatyně boha Mandulise (Hóra) vKalabši.[20] Záchranné práce trvaly dvacet let, stavby byly rozebrány a přemístěny na nová stanoviště nad hladinou přehrady. Podařilo se zachránit řadu dalších menších chrámů, mnoho památek však skončilo pod hladinou. Vodní dílo, v jehož stavbě se výrazně angažoval Sovětský svaz, vyvolalo také negativní reakce části odborníků.[21]
Akce, při níž bylo prozkoumáno a zdokumentováno velké množství památek, vedla nejen k rozvoji mezinárodní egyptologické spolupráce, ale k rozvoji egyptologie jako vědeckého oboru vůbec. Vznikla samostatná vědní disciplínanúbiologie.[22] V řadě zemí vznikla nová výzkumná a vzdělávací centra, vědecké instituce se zaměřením na egyptologii a v muzeích specializovaná oddělení egyptských památek. Největší počet egyptologických institucí má Německo, významná střediska jsou v Káhiře, Londýně, Oxfordu, Paříži, Vídni,Leidenu, Římě, Moskvě, Petrohradu, New Yorku, Bostonu nebo Praze. V Německu vycházel v letech 1976–1986 šestisvazkovýLexikon der Ägyptologie, v němž bylo zahrnuto 3 233 hesel, důležitá pomůcka pro všechny egyptology.
V říjnu 1976 se v Káhiře konal první mezinárodní kongres egyptologů za účasti téměř tří stovek egyptologů z celého světa. V roce 1977 byla založenaMezinárodní asociace egyptologů(IAE), která se zasazuje o zachování světového archeologického dědictví. Pod její záštitou se v intervalech tří až čtyř let konají v různých zemích mezinárodní egyptologické kongresy, zatím poslední (třináctý) byl v srpnu 2023 v Leidenu.[23] Dlouholetým členem řídícího výboru IAE je český egyptolog profesorMiroslav Verner.
Oáza Dachla
Archeologický výzkum se rozšířil i na dříve opomíjené oblastiZápadní pouště, kde předchozí objevy egyptského archeologa Ahmada Fachrího daly v 70. letech 20. století podnět ke vzniku velkého mezinárodního multidisciplinárního výzkumu v oblasti oázyDachla. NaProjektu Oáza Dachla pracuje osm specializovaných týmů složených z vědců z řady zemí, např. Francie, USA, Nizozemsko, Austrálie, Egypt, Polsko. Bylo objeveno několik set archeologických lokalit od starší doby kamenné až po středověk, které dokazují význam místa pro obchod a dopravu v severovýchodní Africe. V rámci projektu byl např. prozkoumán a restaurován chrám na lokalitěDér il-Hagar z doby císařeNerona.[24] Americká expedice objevila v 90. letech 20. století na lokalitěNabta Playa jedno z nejstarších archeologických nalezišť z núbijskéhoneolitu, na jehož okraji se nacházelo několik skupin kamenných struktur, jejichž význam nebyl dosud přesně určen.[25] Při průzkumupohřebiště v Gíze americký archeologMark Lehner koncem 20. století objevil a zmapoval takzvané Ztracené pyramidové město, rozsáhlé sídliště, v němž bydleli dělníci při stavbě pyramid.
Za nejvýznamnější archeologický objev v Egyptě počátku 21. století je považován objev starého přístavu veVádí al-Džarfu na pobřežíRudého moře. Historicky nejcennější nález představují egyptské papyry aMererův deník z doby vlády faraona Chufua.[26] V roce 2020 se týmu vědců pod vedením egyptologaZahiho Hawasse podařilo objevit nedaleko Luxoru Ztracené zlaté město z doby faraonaAmenhotepa III.[27] Další významnou událostí je objevení hrobkyThutmose II. vLuxoru v roce 2025 britsko-egyptským týmem.[28]
Moderní egyptologie se zaměřuje zejména na ochranu památek, věda přináší stále lepší a modernější způsoby jejich ochrany a restaurování. Nové vykopávky spíše ustupují ve prospěch dokumentace a prací restaurátorských, konzervačních a stavebně-rekonstrukčních. Prohlubuje se specializace, klíčová je multidisciplinární spolupráce archeologů s ostatními vědními obory, egyptologické týmy doplňují odborníci z mnoha dalších oborů, jako je geologie, geografie, chemie, biologie. Geodetická měření, tvorba map, plánů a náčrtů jsou nedílnou součástí archeologického výzkumu, při tom se využívají nové metody jako satelitní záznamy, pozemnílaserové skenování, radarové skeny. Česká expedice získala v roce 2002 jako první na světě pomocí družice QuickBird detailní satelitní snímky pyramidových polí v Sakkáře.[29] Následný průzkum mumií i dalších nálezů si nelze představit bezradiologie,počítačové tomografiie neboanalýzy DNA. Velký pokrok přineslo využití informačních technologií (digitalizace, zpracovánídatabází,3D rekonstrukce) včetněumělé inteligence.
Prvním Čechem, který publikoval a zabýval se Egyptem po odborné stránce, bylJan Kminek-Szedlo z Plzně, který musel v polovině 19. století odejít do Itálie.[30] V roce 1878 byl jmenován docentem egyptologie nauniverzitě v Bologni.
Zakladatelem české egyptologie jeFrantišek Lexa, který už v roce 1905 organizoval soukromé přednáškykopštiny. Po vzniku Československa byla naKarlově univerzitě v roce 1919 zřízena fakultaorientalistiky a Lexa zde jako soukromý docent přednášel egyptský jazyk a kopštinu. V roce 1919 se stal mimořádným a v roce 1927 řádným profesorem egyptologie. Jeho práceGrammaire démotique –Gramatika démotštiny, jejíž první svazek byl vydán v roce1938, byla významnýmfilologickým počinem pro poznání pozdní fáze vývoje egyptského jazyka.
Jedním z jeho žáků byl egyptolog a filologJaroslav Černý, jehož hlavním zájmem byly sociální a hospodářské poměry ve starém Egyptě.[31] Sponzorský dar prezidentaT.G.Masaryka, který se zajímal o historiiOrientu a orientální jazyky, mu umožnil cestu do Egypta v roce 1925. Černý se podílel na archeologickém průzkumuDér il-Medíny, vesnice umělců a řemeslníků, kteří zdobili hrobky vÚdolí králů. V roce 1927 provázel po památkách prezidenta Masaryka při návštěvě Egypta a Masaryk pro něho zařídil stipendium na další egyptologický výzkum.[32] Masaryk se přátelil s anglickým egyptologem Williamem Flindersem Petriem, kterého poznal v Londýně během první světové války. V roce 1922 podpořil založeníOrientálního ústavu v Praze. Černý žil od roku 1946 v Anglii, byl jmenován profesoremOxfordské univerzity. S českými kolegy byl stále v kontaktu aČeskoslovenskému egyptologickému ústavu odkázal svou knihovnu.[33]
Františka Lexu v čele české egyptologie vystřídalZbyněk Žába. Společně se podíleli na založeníČeskoslovenského egyptologického ústavu v Praze v roce 1958. Od roku 1960 tento ústav vedl Žába. Několik let působil také jako profesor češtiny na univerzitě v Káhiře. Inicioval archeologický výzkum vAbúsíru. Účastnil se jako vedoucí všech pěti československých expedic doNúbie v letech 1961–1965, zaměřených na výzkum památek ohrožených vzestupem hladiny Nilu kvůli budování novéAsuánské přehrady.[34] Hlavním úkolem bylepigrafický aetnografický průzkum v přidělených lokalitách. Podařilo se najít a zdokumentovat na 300 skalních nápisů a pět tisíc skalních obrazů a rytin dokumentujících vývoj Dolní Núbie od pravěku až po středověk. Kromě toho byl proveden rozsáhlý archeologický výzkum chrámu vTáfě, římské pevnosti vQertassi, na pohřebištích ve Wádí Qitně a Kalabši. Egyptská vládla ocenila práci československého týmu a nabídla mu možnost pokračovat v průzkumu v lokalitě, kterou si sám vybere. Stalo se jím pohřebiště vAbúsíru, kde Žába vedl výzkum vPtahšepsesověmastabě již v roce 1960.[35]
Abúsír
Dosažené výsledky zvýšily mezinárodní prestiž československé egyptologie. Během normalizace byla sice činnost Čs. egyptologického ústavu po roce 1970 přerušena, ale pokračovaly vykopávky v Abúsíru, na které dostalo Československo koncesi od egyptské vlády po Núbijské expedici. Po Žábově smrti výzkum vedlMiroslav Verner, v letech 1975–2000 byl ředitelemČeského egyptologického ústavuFFUK vPraze aKáhiře. Česká archeologická expedice v osmdesátých letech 20. století v Abúsíru zkoumala zádušní komplex s nedokončenou pyramidou panovníkaRaneferefa, v němž kromě jiných artefaktů, odkryla více než 2000 zlomků papyrů se záznamy vhieratickém písmu. K nejvýznamnějším nálezům patří neporušená hrobka knězeIufay v pohřebišti s velkými šachtovými hroby. V její pohřební komoře s bohatou reliéfní výzdobou na stěnách se nacházel velkýsarkofág s mumií.[36] Významný podíl na úspěších českého týmu mělLadislav Bareš, ředitelČeského egyptologického ústavu v letech 2006 až 2012.
Od roku 2011 vede výzkumyarcheologické lokalityAbúsírMiroslav Bárta, který byl v letech 2013–2019 ředitelemČeského egyptologického ústavu. V roce 2018 získal Český egyptologický ústav novou koncesi na oblast mezi Abúsírem a Sakkárou a zahájil průzkum Cejova pohřebiště. V dubnu 2019 odkryli čeští archeologové v jižní části Sakkáry poblíž pyramidy faraonaDžedkareho hrobku hodnostáře Chuyho z 5. dynastie s bohatě zdobenou podzemní komorou. Barevná výzdoba stěn vyjadřuje v obrazech nápisy zTextů pyramid.[37] ČasopisArcheology Magazine to označil za jeden z 10 největších objevů roku 2019 a egyptské Ministerstvo pro památky za jeden z 5 nevýznamnějších objevů v Egyptě.[38][39] K znovuobjevení hrobky Ptahšepsese v roce 2022 vedlo detailní satelitní snímkování oblasti a studium starých map.
Egyptologii se v České republice věnují dvě pracoviště, Český egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a v Káhiře a Oddělení pravěkého a starověkého Předního východu Náprstkova muzea, součást Národního muzea.[40] VČesku se v současnosti egyptologie vyučuje naKarlově univerzitě. První českou profesorkou egyptologie byla v červnu 2025 jmenovánaHana Vymazalová.[41] Ředitelkou Českého egyptologického ústavu je od roku 2023Renata Landgráfová.
Knihovna Českého egyptologického ústavu má kolem dvaceti tisíc svazků a patří k největším v Evropě.[42]
↑ Egyptologie | Český egyptologický ústav.cegu.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2025-08-02].Dostupné online.
↑VERNER, Miroslav; FARYOVÁ, Ivana.200 let egyptologie. Archeologické vykopávky, slavné objevy a egyptologové. Praha: Euromedia group, 2022.ISBN978-80-242-8498-9. S. 51. Dále jen Verner.
↑JOHNSON, Paul.Civilizace starého Egypta. Praha: Academia, 2002.ISBN80-200-0949-3. S. 239.
↑KŘIVÁNEK, Adam. Největší nález od Tutanchamonovy hrobky? Archeologové objevili ztracené zlaté město.Reflex.cz [online]. 2021-04-14 [cit. 2025-08-07].Dostupné online.
↑ Dvanáct let trvalo týmu archeologů, než našli ztracenou hrobku faraona Thutmose II. v horách nad Luxorem.www.nationalgeographic.cz [online]. [cit. 2025-08-05].Dostupné online.
↑ Úžasné století české egyptologie.preview.reader.digiport.cz [online]. [cit. 2025-08-06].Dostupné online.
↑Barvy v Chuyho hrobce staré 4400 let jsou jasné, jako by je umělci nanesli včera [online]. Grantová agentura, 2020-04-15 [cit. 2025-08-04].Dostupné online.
↑ Egyptologie | Český egyptologický ústav.cegu.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2025-08-02].Dostupné online.
↑ Hana Vymazalová se stala první českou profesorkou egyptologie na FF UK | Český egyptologický ústav.cegu.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2025-08-06].Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
