| Edward Steichen | |
|---|---|
 Edward Steichen (1901) | |
| Rodné jméno | Édouard Jean Steichen |
| Narození | 27. března1879 Bivange |
| Úmrtí | 25. března1973 (ve věku 93 let) Redding |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Alma mater | Julianova akademie |
| Povolání | fotograf,malíř, válečný fotograf,kurátor sbírky, módní fotograf, kreslíř,filmový režisér, kurátor a historik umění |
| Manžel(ka) | Dana Glover Steichen |
| Děti | Mary Steichen Calderone |
| Významná díla | Měsíční svit na rybníku Lidská rodina |
| Ovlivněný | Eugéne Carriére |
| Ocenění | Prezidentská medaile svobody (1963) |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Edward Steichen (27. března1879 vBivange (Béiweng) vLucembursku –25. března1973) byl americkýfotograf,malíř, kurátor fotografického odděleníMuzea moderního umění vNew Yorku a organizátor uměleckého života.
Steichen byl nejčastěji publikovaným fotografem v průkopnickém magazínuCamera WorkAlfreda Stieglitze během jeho aktivit v letech 1903 až 1917. Stieglitz a Steichen společně otevřeli galerii Little Galleries of Photo-Secession, která se nakonec stala známá jakoGalerie 291 podle svého čísla popisného.
Jeho fotografie šatů pro časopisArt et Décoration v roce 1911 jsou považovány za první modernímódní fotografie, které byly kdy publikovány. Od roku 1923 do roku 1938 Steichen fotografoval pro časopisy nakladatelstvíCondé Nast:Vogue aVanity Fair a zároveň pracoval pro mnoho reklamních společností, včetně agenturyJ. Walter Thompson. Během těchto let byl Steichen považován za nejznámějšího fotografa na světě. V roce 1944 režíroval válečnýdokumentThe Fighting Lady, který o rok později vyhrálOscara za nejlepší dokument.
Od roku 1947 do roku 1961 působil jako ředitel fotografického oddělení newyorského Muzea moderního umění, přičemž jako kurátor zorganizoval velkou putovní výstavuLidská rodina, kterou zhlédlo celkem devět miliónů lidí.
Edward Steichen se narodil jakoÉduard Jean Steichen 27. března 1879 vBivange (Béiweng) vLucembursku jako syn Jeana-Pierra Steichena a Marie Kempové Steichenové.[1] Jean-Pierre Steichen poprvé imigroval do Spojených států v roce 1880.[1] Marie Steichenová přicestovala s malým Éduardem o rok později, jakmile se Jean-Pierre usadil v Chicagu.[2] Když bylo v roce 1889 Éduardovi deset let, rodina se společně s jeho mladší sestrou Lilianou přestěhovala doMilwaukee veWisconsinu.[3]
V roce 1894 ve svých patnácti letech Steichen začal studovat chlapeckou katolickou střední školuPio Nono College, na které se začal projevovat jeho výtvarný talent a obzvláště velkým příslibem byly jeho vydařené kresby.[4] Opustil střední školu a začal čtyřletý učňovský oborlitografie u americké výtvarné společnosti American Fine Art Company of Milwaukee.[5] Po několika lekcích skicování a kreslení se začal sám učit malovat.[6] Při cestě do školy chodil kolem fotografického obchodu, který často navštěvoval, až si v roce 1895 koupil svou první fotografickou kameru detektivníbox Kodak z druhé ruky.[7] Steichen a jeho přátelé, kteří se také zajímali o kresbu a fotografii, spojili své finanční prostředky, pronajali si malou místnost v kancelářské budově Milwaukee a svůj spolek pojmenovali Milwaukee Art Students League.[8] Skupina si pronajímala Richarda Lorenze nebo malířeRoberta Schadeho na příležitostné přednášky.[5] Kromě Milwaukee studoval Steichen výtvarné umění vLondýně a vPaříži, kde se stýkal s uměleckou avantgardou. Stejně jako fotografie ho lákalo imalířství, pro fotografii se definitivně rozhodl až po1. světové válce.
Steichen byl naturalizován jako americký občan v roce 1900 a úřední dokumenty podepsal jako Edward J. Steichen; nicméně své rodné jméno Éduard používal až do konce první světové války.[9]
Steichen se oženil s Clarou Smithovou v roce 1903. Spolu měli dvě dcery, Katherinu aMary Calderone. V roce 1914 Clara obvinila svého manžela, že měl poměr s umělkyníMarion H. Beckettovou, která s nimi pobývala ve Francii. Steichenovi opustili Francii těsně před napadajícími německými vojsky. V roce 1915 se Clara Steichenová vrátila do Francie se svou dcerou Kate, která navzdory válce zůstala ve svém domě v Marne. Steichen se vrátil do Francie s fotografickou divizí amerického armádního signálního sboru v roce 1917, načež se Clara vrátila do Spojených států. V roce 1919 Clara Steichenová žalovala o 200 tisíc dolarů Marion Beckettovou kvůli nevěře s manželem, ale nedokázala u soudu prokázat své nároky.[10][11] Clara a Eduard Steichenovi se nakonec v roce 1922 rozvedli. Steichen se v roce 1923 oženil s Danou Desboro Gloverovou, která zemřela na leukémii v roce 1957. V roce 1960, ve svých osmdesáti letech si Steichen vzal sedmadvacetiletou Joannu Taubovou a zůstal jí oddaný až do své smrti dva dny před svými 94. narozeninami. Joanna Steichenová zemřela 24. července 2010 vMontauku ve státě New York, ve svých 77. letech.[12]
Clarence Hudson White se domníval, že by se Steichen a Stieglitz měli sejít. Sepsal pro Steichena úvodní dopis a v roce 1900 se Steichen setkal sAlfredem Stieglitzem v New Yorku. Steichen v té době cestoval ze svého domova v Milwaukee do Paříže.[13] Na tomto prvním setkání Stieglitz chválil Steichenovo pozadí v malbě a koupil tři Steichenovy fotografické tisky.[14] V roce 1902, když Stieglitz formoval časopisCamera Work, požádal Steichena aby pro magazín navrhl logo s originálním typem písma.[15] Steichen byl nejčastěji publikovaným fotografem v časopisu.
V roce 1904 začal Steichen experimentovat s barevnou fotografií. Byl jedním z prvních lidí ve Spojených státech, kdo začal používatproces Autochrome Lumière. V roce 1905 Stieglitz a Steichen založili v New Yorku Little Galleries of the Photo-Secession, která se nakonec stala známá jakoGalerie 291 podle svého čísla popisného. Připravovali soubory moderního evropského umění, představili některé z prvních amerických výstavHenri Matisse,Augusta Rodina,Paula Cézannea,Pabla Picassa neboConstantina Brâncușiho. Oba významně ovlivnili pohled na moderní umění ve Spojených státech. Kromě toho se přátelil s fotografem českého původuDrahomírem Josefem Růžičkou.[16]
V roce 1911 byl Steichen vyzvánLucienem Vogelem, vydavatelem magazínůJardin des Modes aLa Gazette du Bon Ton, jestli by nepodpořil módu jako výtvarné umění pomocí fotografie.[17] Steichen pořídil fotografie šatů navržených módním návrhářemPaulem Poiretem, které byly publikovány v dubnovém vydání časopisuArt et Décoration.[17] Podle Jesseho Alexandra se to „... považuje za vůbec první pořízení modernímódní fotografie. Ve významu fotografovat oděvy takovým způsobem, aby snímky zprostředkovaly jejich fyzickou kvalitu a zdůraznily jejich formální vzhled, na rozdíl od pouhého znázornění objektu.“[18]
Během první světové války sloužil vamerické armádě a velel významným jednotkám přispívajícím kválečné fotografii. Po první světové válce, během které velel fotografické diviziAmerican Expeditionary Forces, se vrátil k přímé fotografii a postupně přešel k módní fotografii. V období mezi světovými válkami pracoval zejména pro časopisyVogue aVanity Fair, věnoval se módě a portrétům slavných osobností (Greta Garbo,Winston Churchill,Charles Chaplin). Steichenova fotografie herečkyGrety Garbo z roku 1928 je označována jako jeden z jejích nejcharakterističtějších portrétů.
V prvním období tvorby se věnoval široké paletě motivů v duchusecesní asymbolistické poetiky od krajin po portréty a výjevy ze společnosti. Po roce1919 zdokonaloval techniku čisté fotografie, v tvorbě se projevily vlivyglamouru, nové věcnosti akonstruktivismu. V letech1917–1919 stál v čele fotografického průzkumuamerické armády veFrancii, ve stejné funkci pracoval i u námořnictva vPacifiku.
._-_NARA_-_520904.jpg)
V letech 1923–1938 měl v New Yorku studio pro reklamní a ilustrační fotografii.
Během druhé světové války vedl organizaciNaval Aviation Photographic Unit, což byla skupina válečných fotografůNámořnictva Spojených států amerických.[19][20] Námořnictvo založilo tuto skupinu na počátku roku 1942, krátce po vstupu USA do války, kdyžJaponskozaútočilo na Pearl Harbor, aby dokumentovalo a propagovalo svou činnost v oblasti letectví a nařídilo Steichenovi najmout ty nejtalentovanější fotografy. Útvar spadal pod velení kapitánaArthura Radforda a byl součástí námořního oddělení vzduchoplavectví.[21] Jeho válečnýdokumentThe Fighting Lady v roce 1945 vyhrálOscara za nejlepší dokument.
V letech 1947 až 1962 byl kurátorem fotografického odděleníMuzea moderního umění v New Yorku, přičemž mu asistovalaGrace M. Mayerová. V průběhu čtrnácti let zde uspořádal 65 výstav. Největší z nich byla v roce 1955Lidská rodina. Skládala se z více než pětseti fotografií zobrazující život, lásku a smrt. Byla představena ve čtyřiceti zemích a jak uvádí oficiální stránky lucemburského muzea v Clervaux ji navštívilo více než 9 milionů lidí. Steichenův švagr básník, spisovatel a historikCarl Sandburg napsal prolog do výstavního katalogu.[22] Výstava byla na Steichenovo přání věnována Lucemburskému velkovévodství a je nyní trvale umístěna ve městě Clervaux (lucembursky: Klierf) v severním Lucembursku.[23]
Jedno z prvních zveřejnění snímkuVýchod Měsíce, Hernandez, Nové Mexiko fotografaAnsela Adamse bylo v časopisuU.S. Camera Annual 1943, na základě Steichenova výběru, který pro magazín pracoval jako porotce.[24] Tento krok zajistil snímkuVýchod Měsíce divácké publikum před jeho první výstavou vMuzeu moderního umění v roce 1944.[25]
V roce 1962 Steichen oslovilJohna Szarkowskiho, aby se stal jeho nástupcem na postu ředitele fotografického oddělení v Muzeu moderního umění.
Dne 6. prosince 1963 Steichen získal oceněníPrezidentská medaile svobody od amerického prezidentaLyndona B. Johnsona.
V roce 1970 Martin Boschet během letního festivaluRencontres d'Arles představil večerní showEdward Steichen, photographe.
Steichen v roce 1928 zakoupil farmu, kterou pojmenoval Umpawaug a nacházela se poblížWest Reddingu v Connecticutu.[26] Zde žil až do své smrti 25. března 1973, dva dny před 94. narozeninami.[27] Po jeho smrti byla Steichenova farma předělána na park známý jako Topstone Park.[28] Ještě do roku 2018 byl Topstone Park každou sezónu otevřen.[29]
Steichen pořídil fotografiiMěsíční svit na rybníku v roce 1904 ve městěMamaroneck ve státu New York, poblíž domova jeho přítele uměleckého kritikaCharlese Caffina. Jsou na ní zobrazeny stromy a rybník s měsíčním svitem procházejícím mezi stromy a odrazem na rybníku. Fotografie patří k raným piktorialistickým dílům. Jedná se o jednu z prvních skutečně barevných fotografií vytvořenýchušlechtilýmgumotiskem, který do roku 1907 v podstatě neexistoval. Steichen vytvořil dojem barvy tak, že na papír ručně nanášel vrstvy arabské gumy citlivé na světlo.
FotografieMěsíční svit na rybníku byla v únoru 2006 prodána za 2.928.000 amerických dolarů v aukciSotheby's New York.[30] Vseznamu nejdražších fotografií obsadilo toto dílo druhé místo(2009). Na světě existují jen tři známé kopie této fotografie a díky ručnímu nanášení gumové vrstvy je každý tisk unikátní. Dva tisky, které nebyly v aukci jsou v muzeální sbírce. Mimořádná prodejní cena tisku je zčásti způsobena jeho jedinečným charakterem a raritou.[31]
Jeho fotografie jsou také součástí sbírkyFotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[32] Celou řadu jeho děl má ve svých sbírkáchInstitut umění v Chicagu, Chicago, Illinois, USA.[33]
Jeho poslední výstavaHořká léta mu přinesla slávu a ocenění Presidential medal of freedom, které mu bylo udělenoJohnem F. Kennedym.
Výstavu prvních barevných fotografií Edwarda Steichena uspořádalo muzeum moderního uměníMudam[pozn. 1] v Lucemburku od 14. července 3. září 2007.[34]
_c_Nov_1943.jpg)
_-_NARA_-_520898.jpg)
_pilots_celebrate_aerial_victories_1943-11.JPG)
Obrázky, zvuky či videa k tématuEdward Steichen na Wikimedia Commons| Edward Steichen | |
|---|---|
| Fotografie |
|
| Dokumenty |
|
| Fotografické výstavy |
|
| Rodina a vztahy |
|
| Související | |
