Edward Gibbon (8. května1737 vPutney uLondýna,Anglie –16. ledna1794, Londýn) byl jeden z nejvýznamnějších britskýchhistoriků. Zabýval se hlavně dějinamiřímské říše a jeho hlavní díloÚpadek a pád římské říše patří dodnes ke klasickým.
Narodil se v zámožné rodině, měl slabé zdraví a už v sedmi letech ztratil matku. Roku1752 odešel studovat doOxfordu, kde především neuvěřitelně mnoho přečetl a pod vlivem spisů francouzskýchjezuitů aBossueta přestoupil1753 nakatolictví. To způsobilo skandál, musel Oxford opustit a otec jej poslal do švýcarskéLausanne kekalvinistickémufaráři, který dosáhl jeho návratu kprotestantismu. Ve skutečnosti se však skřesťanstvím úplně rozešel a patřil pak k jeho velkýmkritikům. V Lausanne opět hojně četl, hlavně antické a francouzské autory, a setkal se také s francouzskýmracionalismem. Roku1757 mu otec zakázal sňatek se Curchaudovou a o rok později se – když zůstal po celý život svobodný – vrátil zpět do Anglie.
V letech1760–1762 sloužil v místní milici, ale věnoval se hlavně četbě a napsal své prvotiny vefrancouzštině. Roku1763 cestoval doPaříže, kde se setkal sDenisem Diderotem aJeanem le Rondem d'Alembertem a pak odjel doŘíma, který na něho udělal nesmírný dojem. Tam se také konečně rozhodl, že napíšedějiny úpadku římské říše. Po smrti svého otce1770 se odstěhoval do Londýna a jakošlechtic se zúčastnil několika zasedáníparlamentu, věnoval se však stálestarověkému Římu.1776 vyšel první dílÚpadku a pádu římské říše, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku1788 vyšlo všech šest svazků a Edward Gibbon se stal slavným mužem. Od roku1783 žil opět v Lausanne a po návratu do Anglie 1793 brzy zemřel.
Jeho hlavní dílo je výsledek mnohaleté práce i obrovské erudice a vyniká takéironickým stylem, silně ovlivněnýmVoltairem.
| „ | Pomsta je výnosná, vděčnost nákladná. | “ |
| — Úpadek I.11 |
| „ | Bouře a vlny jsou vždy na straně lepších námořníků. | “ |
| — Úpadek I.68 |
Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot obyvatel a jejich zpohodlnění. Dříve stmelující povinnosti jako obrana státu byly přenechány žoldnéřům barbarského původu, kterých postupně přibývalo, až získali nad Římany převahu. Na pádu Říma se podílelo i křesťanství, jež klade důraz na posmrtný život a oslabuje tak zájem o aktuální světské dění; opomenout nelze ani vpád Germánů. Úpadek byl ještě hlubší ve východní říši (pro niž Gibbon zavedl název „byzantská“), která podle něho už nemá s Římem nic společného. Jisté sympatie však měl pro středověkou říši.
| „ | Antonius rozšířil řád a pokoj po veliké části země. Jeho vláda se vyznačuje vzácnou předností, že skýtá jen málo látky pro historii, což je ostatně jen sotva víc než soupis zločinů, šíleností a neštěstí lidstva. | “ |
| — Úpadek I.3 |
Jeho skeptické názory se silně rozšířily a dodnes ovlivňují obecné povědomí o starověkém Římě, zejména v anglicky mluvících zemích. Současní historikové je však nemohou přijmout. On sám byl zcela odkázán na antické psané prameny, vědeckáarcheologie v jeho době ještě vůbec neexistovala a on také nevěnoval žádnou pozornost společenským a hospodářským poměrům té doby.[1]
Kromě toho napsal také několik studií ke staršímdějinám, shromáždil množství materiálu k politickýmdějinám švýcarské republiky, k dějinámMedicejů, zanechal po sobě bohatoukorespondenci a velmi rozsáhlé deníky.
- ↑Srv. např. J. G. A. Pocock, "Historiography and Enlightenment: a View of their History,"Modern Intellectual History 5(2008), 83-96.
- GIBBON, Edward.Úpadek a pád římské říše: výbor. Příprava vydání Jiří Klabouch, Vladimír Vavřínek; překlad Adolf Felix. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 404 s.
- Ottův slovník naučný, heslo Gibbon. Sv. 10, str. 110
