| Edward Adolphus Seymour (St.Maur), 12. vévoda ze Somersetu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. prosince1805 nebo 20. prosince1804 Londýn |
| Úmrtí | 28. listopadu1885 Torquay |
| Alma mater | Christ Church Etonská kolej |
| Povolání | politik |
| Ocenění | Podvazkový řád |
| Politická strana | Whigové |
| Choť | Georgiana Seymour, Duchess of Somerset (od 1830)[1][2] |
| Děti | Lady Ulrica St. Maur[3][1] Lady Jane St. Maur[3][1] Lady Guendolen Ramsden[3][1] Ferdinand Seymour, Earl St. Maur[3] Lord Edward Percy St. Maur[3] |
| Rodiče | Edward St Maur, 11th Duke of Somerset[3][1] aCharlotte St Maur, Countess of Somerset[3][1] |
| Rod | Seymourové |
| Příbuzní | Algernon St Maur, 14th Duke of Somerset,Archibald Seymour, 13th Duke of Somerset aLady Anna St Maur[1] (sourozenci) Alice Thynne[3][1],Alicia Rachel Thynne[3],Henry Frederick Botteville Thynne[3],Thomas Ulric Thynne[3],John Alexander Roger Thynne[3] aUlric Thynne[3] (vnoučata) |
| Funkce | Člen 9. Parlamentu Spojeného království (1830–1831) člen 11. parlamentu Spojeného království (1834) člen 12. parlamentu Spojeného království (1835–1837) člen 13. parlamentu Spojeného království (1837–1841) Člen 14. parlamentu Spojeného království (1841–1847) … více naWikidatech |
| Znak |  |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Edward Adolphus Seymour, 12. vévoda ze Somersetu (Edward Adolphus Seymour, 12th Duke of Somerset, 1st Earl of St. Maur, 12th Baron Beauchamp of Hache) (20. prosince1804,Londýn,Anglie –28. listopadu1885, Stover House,Anglie) byl britský státník ze šlechtického roduSeymourů. V politice patřil kwhigům a řadu let byl poslancemDolní sněmovny, několikrát byl členem vlády, v letech 1859-1866 bylministrem námořnictva. Byl rytířemPodvazkového řádu, uplatnil se také jako spisovatel a proslul svým působením v charitě. Jako vévoda ze Somersetu byl od roku 1855 členem Sněmovny lordů.
Narodil se v Londýně jako nejstarší ze tří synů 11. vévody ze Somersetu, po matce pocházel z rodu vévodů z Hamiltonu. Studoval vEtonu aOxfordu, poté absolvovalkavalírskou cestu poEvropě. Do parlamentu vstoupil původně za stranutoryů (1830-1831), poté byl v letech 1834-1855 členem Dolní sněmovny za stranuwhigů. Již od mládí zastával nižší vládní funkce, byl lordem pokladu (1835-1839), tajemníkem kontrolního úřaduVýchodoindické společnosti (1839-1841) a státním podsekretářem vnitra (1841). Poté ve 40. letech 19. století převážně cestoval, do vlády se vrátil znovu až v roce 1849 jako prezident úřadu pro zdravotnictví (1849-1852), zároveň byl vrchním komisařem státních lesů (1849-1851) a vrchním komisařem veřejných prací (1851-1852)[pozn. 1], od roku 1851 byl též členem Tajné rady. V roce 1855 po otci zdědil titul vévody a přešel z Dolní sněmovny doSněmovny lordů. VPalmerstonově aRusselově vládě byl pak sedm letministrem námořnictva (1859-1866). Od roku 1861 až do smrti byl též lordem místodržitelem v hrabstvíDevon a v roce 1862 obdrželPodvazkový řád. Kromě zděděných titulů získal v roce 1863 titul hraběte ze St. Maur (vyšší titul vévody platil pouze v Anglii, tento hraběcí titul byl udělen pro celéSpojené království). Po roce 1866 odmítl další účast ve vládě, ale nadále dlouhodobě podporoval politikuW. Gladstona. Napříč politickými stranami a ve spolupráci s dalšími bohatými aristokraty (např. hrabě ze Shaftesbury) se jako člen různých spolků a komisí věnoval podpoře charity.
Zemřel na svém venkovském sídleStover Lodge (Devon), které koupil v roce 1829. Jeho manželkou byla od roku 1830 Jane Sheridan (1809-1884), vnučka spisovateleRicharda Sheridana. Měli spolu dva syny, oba ale zemřeli předčasně (Edward Adolphus Seymour, 1835-1869; Edward Percy Seymour, 1841-1865). Peerský titul po smrti 12. vévody převzali postupně dva jeho mladší bratři Archibald (1810-1891) a Algernon (1813-1894).
