| Eduard von Engerth | |
|---|---|
 Eduard von Engerth | |
| Narození | 13. května1818 Pština Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 28. července1897 (ve věku 79 let) Semmering Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Hietzinský hřbitov |
| Národnost | rakouská |
| Vzdělání | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni (od 1837) |
| Povolání | malíř, vysokoškolský učitel muzejník |
| Rodiče | Josef Engerth |
| Příbuzní | Josef Engerth (otec) |
| Hnutí | historismus akademismus |
| Významná díla | Josef vypráví své sny Princ Evžen posílá císaři zprávu o vítězství u Zenty Altlerchenfeldský kostel |
| Ocenění | nobilitace (1873) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Eduard rytíř von Engerth (13. května1818,Pština –28. července1897,Semmering)[1] byl rakouský historický malíř, představitel akademismu, profesor na pražské Akademii.
Eduard Engerth byl synem sasko-anhaltského knížecího dvorního malíře Josefa Engertha (1775-1831) a jeho manželky Juliany, rozené Nowakové, a bratrem konstruktéraWilhelma Engertha. Jeho prvním učitelem byl otec, později byl žákemLeopolda Kupelwiesera na Akademie der bildenden Künste Wien, která mu v roce 1845 udělila cenu za historickou malbu. Stipendium (tehdy nazývané penze) mu umožnilo v roce 1847 uskutečnit studijní cesty do Itálie, Francie, Anglie a Orientu. VŘímě namaloval svůj první důležitý obraz:Zajetí rodiny krále Manfreda po bitvě u Beneventa.
Roku 1854 byl jmenován ředitelemAkademie výtvarných umění v Praze, kde se zaměřoval na tvorbu portrétů. Kromě toho ve farním kostele vAltlerchenfeldu v 7. vídeňském obvodu dokončil fresky podle vlastního návrhu a v presbytáři podle předlohyJosefa Führicha. Namaloval četné podobizny, mimo jiné portréty císařeFrantiška Josefa I. a císařovnyAlžběty Bavorské.
Jeho pražskými žáky byli např.Petr Maixner,Viktor Barvitius,Antonín König,Gabriel Max,František Ženíšek,Karel Václav Klíč neboJan Heřman.
V roce 1865 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarného umění veVídni, kde vytvořil své druhé zásadní dílo –Vítězství prince Evžena Savojského v bitvě u Zenty. Roku 1868 namaloval v nově postavenéVídeňské dvorní opeře dvě fresky:Figarova svatba aKorunovace císaře Františka Josefa I. uherským králem. Roku 1871 se stal kustodem a ředitelem c. a k. obrazárny vBelvederu, od roku 1873 dal do Vídně převézt mnohé historické obrazy z depozitářů v korunních zemích monarchie, restaurovat je a zařadit do zdejších císařských sbírek. V roce 1890 je uspořádal v novémUměleckohistorickém muzeu a v roce 1882 publikoval podrobný katalog zde vystavených děl. Za své zásluhy byl jmenován dvorním radou.
Eduard Engerth byl dvakrát ženat: první sňatek se uskutečnil ve Vídni roku 1847, manželka Ida Dubská von Wittenau (1813-1847) ještě téhož roku zemřela. Podruhé se oženil roku 1851 s Augustou von Luschin (*1823 Lublaň-1912 Vídeň).[2] Podle úředních záznamů bylo i druhé manželství bezdětné.[3][4]
.jpg)
_Christus_ist_willkommen.jpg)
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuEduard von Engerth na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuEduard von Engerth na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
