Edita Gruberová | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Narození | 23. prosince1946 Rača nebo Bratislava |
Úmrtí | 18. října2021 (ve věku 74 let) Curych |
Žánry | opera |
Povolání | operní pěvkyně a hudební pedagožka |
Nástroje | hlas |
Hlasový obor | koloraturní soprán |
Ocenění | Čestný kříž Za vědu a umění I. třídy (1995) Řád bílého dvojkříže 2. třídy (1997) čestné občanství města Bratislavy (1997) Echo Klassik – pěvkyně roku (1999) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1999) … více naWikidatech |
Web | www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet zdatové položky. |
Edita Gruberová (23. prosince1946Bratislava –18. října2021Curych[1]) bylaslovenskáoperní pěvkyně. Jednalo se o celosvětově prosluloukoloraturnísopranistku, čestnou členkuVídeňské státní opery. Aktivní operní kariéru ukončila v březnu 2019.
Pocházela z bratislavskéRače. Byla dcerou otce německého původu a maďarské matky. Otec se zachránil předodsunem přijetím slovenskénárodnosti, ale později byl z politických důvodůvězněn.[2]
Studovala na bratislavskékonzervatoři, kde byla její pedagožkouMária Medvecká, a naVysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce1968 debutovala ve Slovenském národním divadle v úloze Rosiny v opeřeLazebník sevillský. Po ukončení studia ale na bratislavské scéně stáléangažmá nezískala a ze studií v Sovětském svazu sešlo kvůliokupaci Československa vojskyVaršavské smlouvy.[2] Zpívala tedy v Banské Bystrici.
V roce1970 získala první roli veVídeňské státní opeře, kde pohostinsky vystoupila poprvé7. února jako Královna noci v MozartověKouzelné flétně,[3] její výkon jí prakticky okamžitě zajistil veVídni stálé angažmá.[4] Kvůli omezování při cestování do Vídně ze strany komunistického režimu se rozhodla Československo23. března1971 definitivně opustit.[2]
Královnu noci s úspěchem zpívala v roce1973 i nafestivalu vanglickémGlyndebourne a rok později také vSalcburku pod taktovkouHerberta von Karajana, ve Vídni ale dostávala spíš menší role. Průlomem pro její mezinárodní kariéru tak byla nová vídeňská inscenace operyRicharda StrausseAriadna na Naxu v roce1976, v níž pod vedením dirigentaKarla Böhma zazářila v roli Zerbinetty (již před tím roli nastudovala pro starší vídeňskou inscenaci).[3] Následovala vystoupení v newyorskéMetropolitní opeře,milánskéLa Scale, v Královské opeře v Londýně, v Pařížské opeře,Bavorské státní opeře a v řadě dalších. Její první vystoupení v Praze se uskutečnilo již v roce1979 na festivaluPražské jaro. K příjezdu původně nedostala vstupnívízum, ale vídeňský soubor pohrozil zrušením celého vystoupení, a tak mohla Zerbinettu předvést i před českým publikem.
V dalších letech doplňovala svůjrepertoár, nastudovala na 60 velkých rolí, převážně koloraturních, nejvíce italského repertoáruverdiovského, ale i starších autorů (Donizetti,Bellini aj.), a také mozartovské role. Sama si stanovila hranice svého hlasového oboru hlavní rolí ve VerdihoTraviatě neboMassenetověManon, které nepřekročila.[2]
Ke svému původu se hlásila i v době, kdy o ničeskoslovenský stát zájem nejevil. Při jednomsilvestrovském uvedeníoperetyNetopýrJohanna Strausse mladšího, vysílaném v 70. letech televizí, přednášela ona i další pěvkyně slovenského původu (Lucia Poppová)dialogy nikoliněmecky, ale v „bratislavskémdialektu“.[5] Po pádu komunistického režimu opakovaně koncertovala v Československu a po jeho rozpadu i v obou nově vzniklých státech.
Ve Vídni, kde ztvárnila více na 45 rolí a vystoupila ve více než 600 představeních,[6] byla čestnou členkou operního souboru.[3] Ve Vídni i ve světě s největší oblibou zpívala v koncertních provedeních oper, kde mohla publiku„lépe zprostředkovat soustředění na hudbu“, od kterého při jevištních uvedeních často odvádí pozornost scéna či režie.[2]
Věnovala se také interpretacipísní (mj.koncert na festivaluPražské jaro v květnu2006).
Kariéru operní pěvkyně ukončila v březnu 2019. Po svém posledním představení měla padesátiminutový potlesk. Dále se věnovala koncertnímu zpěvu a výuce.
Edita Gruberová žila v Curychu, odkud se ale nezřídka vracela na návštěvy do Bratislavy. Měla dvě dcery, jejím prvním manželem bylhudební vědecŠtefan Klimo. Později byl jejím životním partnerem rakouskýdirigent aklavíristaFriedrich Haider, se kterým často spolupracovala při operních představeních, koncertech a písňových recitálech.[2]
NositeléHudební ceny Herberta von Karajana | |
---|---|
Anne-Sophie Mutter (2003) •Berlínští filharmonikové (2004) •Jevgenij Igorjevič Kissin (2005) •Valerij Gergijev (2006) •John Neumeier (2007) •Alfred Brendel (2008) •Thomas Quasthoff (2009) •Daniel Barenboim (2010) •Helmuth Rilling (2011) •Cecilia Bartoli (2012) •Edita Gruberová (2013) •Vídeňští filharmonikové (2014) •Thomas Hengelbrock (2015) •Daniil Trifonov (2017) •Sol Gabetta (2018) •Mariss Jansons (2019) •Janine Jansenová (2020) •Hilary Hahn (2021) •Sächsische Staatskapelle Dresden (2022) •Alexander Köpeczi,Michael Loehr,Oscar Jockel (2023) •Lise Davidsen,Masabane Cecilia Rangwanasha,Eve-Maud Hubeaux (2024) |