Skupina Ecdysozoa je charakterizovanáchitinovoukutikulou, která se skládá ze tří vrstev, a to vnějšíepikutikuly, prostředníexokutikuly a vnitřníendokutikuly. Všichni příslušníci ekdysozoí svou kutikulu nejméně jednou za život svlékají. Svlékání je pak řízenoekdysteroidnímihormony, které jsou dokonce mezi jednotlivými příslušníky skupiny zaměnitelné.[1]
Dalším důležitým znakem je pak úplná absence pohybovýchbičíků. Ačkoliv se bičíky u příslušníků skupiny vyskytují, nikdy, v žádnémontogenetickém stadiu, neslouží k pohybu. Základním pohybovým orgánem jsousvaly, které se upínají ke kutikule.Mozek tvoří prstenec kolemhltanu a je rozdělen na tři kruhy. Obvykle mají koncový ústní otvor, nebo u nich najdeme alespoň embryologické známky jeho rotace. Spojuje je iimunochemienervové soustavy.[1]
Pohled na fylogenezi prvoústých, jakož i ecdysozoí v jejich rámci, prošel na konci 20. století, kdy bylo možné evoluční hypotézy postupně dokládat molekulárními genomickými daty, zásadním vývojem.
Byla jednoznačně vyloučena zastaralá hypotézačlánkovců (Articulata), vycházející z morfologické podobnosti článkovaných těl a sdružující členovce s kroužkovci. Naopak byla podpořena přirozenost ecdysozoí jako jednoho ze dvou hlavních kladů prvoústých, sesterského kespiráliím (Spiralia).[1][2]
Fylogenetické analýzy ukazují, že tři skupiny, do kterých jsou sdruženy jednotlivé kmeny ecdysozoí v předchozím seznamu kmenů, jsou pravděpodobně přirozenými skupinami (klady), odpovídajícími vývojovým liniím.
Jejich vzájemné příbuzenské vztahy však nejsou zcela jednoznačné. V současnosti (rok 2024) jsou preferovány dvě hlavní hypotézy, které je možné nazvat podle vnitřních seskupení, považovaných v nich za přirozené skupiny, tedy kladů: Cryptovermes resp. Cycloneuralia.
Tato hypotéza byla formulována na základě fylogenetických analýz z roku 2005[3] a 2015[4] a formalizována zavedením kladuCryptovermes, zahrnujícího jako sesterské skupiny kladNematoida a kladPanarthropoda, jehož nejvýznamnějšími zástupci jsoučlenovci (Arthropoda).[5] Bazální větví recentních ecdysozoí jsou v této hypotézechobotovci (Scalidophora), kteří zahrnujíkorzetky (Loricifera),rypečky (Kinorhyncha) ahlavatce (Priapulida), viz obrázek vpravo.
Druhá základní hypotéza, která je starší, formulovaná již podle morfologických znaků[6][7], ale nadále (r. 2024) i s využitím genomických informací spolehlivě nevyvrácená hypotéza (hypotéza byla např. podpořena i ve studii z r. 2024, zaměřené na postavení nově identifikovaného kmene vymřelých ecdysozoí –Saccorhytida,[8] viz obrázek vpravo), předpokládá existenci dvou základních linií ecdysozoí – „červovitých“hlístů (Cycloneuralia), kam patří jak hlístice a strunovci, tak trojice mořských kmenů chobotovců, a k nim sesterských „nohatých“ panarthropodů s želvuškami, drápkovci a členovci.[2][9][10]
Nejistá však zůstává i přirozenost samotných panartropodů a chobotovců. V prvém případě problematickou skupinu představujíželvušky (Tardigrada), které jsou někdy sdružovány spíše k hlísticím nežli k ostatním panartropodům;[11] ve druhém případě pak korzetky, které jsou naopak pokládány spíše za příbuzné panartropodů.[4]
↑BLEIDORN, Christoph; SCHMIDT-RHAESA, Andreas; GAREY, James R. Systematic relationships of Nematomorpha based on molecular and morphological data.Invertebrate Biology. 2005-05-11, roč. 121, čís. 4, s. 357–364.Dostupné online [cit. 2024-05-15]. Dostupné také na:[2].doi:10.1111/j.1744-7410.2002.tb00136.x. (anglicky)
↑abYAMASAKI, Hiroshi; FUJIMOTO, Shinta; MIYAZAKI, Katsumi. Phylogenetic position of Loricifera inferred from nearly complete 18S and 28S rRNA gene sequences.Zoological Letters [online]. BioMed Central Ltd., part of Springer Nature, 2015-06-30 [cit. 2024-05-15]. Svazek 1: 18.Dostupné online. Dostupné také na:[3].ISSN2056-306X.doi:10.1186/s40851-015-0017-0.PMID26605063. (anglicky)
↑abHOWARD, Richard J.; GIACOMELLI, Mattia; LOZANO-FERNANDEZ, Jesus; EDGECOMBE, Gregory D.; FLEMING, James F.; KRISTENSEN, Reinhardt M.; MA, Xiaoya. The Ediacaran origin of Ecdysozoa: integrating fossil and phylogenomic data.Journal of the Geological Society [online]. Geological Society of London in GeoScienceWorld, 2022-03-10 [cit. 2024-05-15]. Roč. 179, čís. 4: jgs2021–107.Dostupné online. Dostupné také na:[4].ISSN2041-479X.doi:10.1144/jgs2021-107. (anglicky)
↑AHLRICHS, Wilko.Ultrastruktur und Phylogenie vonSeison nebaliae (Grube 1859) undSeison annulatus (Claus 1876): Hypothesen zu phylogenetischen Verwandtschaftsverhältnissen innerhalb der Bilateria. [s.l.]: Cuvillier, 1995. 310 s.Dostupné online.ISBN389588295X,ISBN978-3895882951. (německy)
↑SCHMIDT-RHAESA, Andreas; BARTOLOMAEUS, Thomas; LEMBURG, Christian; EHLERS, Ulrich; GAREY, James R. The position of the Arthropoda in the phylogenetic system. S. 263–285.Journal of Morphology [online]. 1998-12 [cit. 2024-05-15]. Roč. 238, čís. 3, s. 263–285.doi:10.1002/(SICI)1097-4687(199812)238:3<263::AID-JMOR1>3.0.CO;2-L.PMID29852696. (anglicky)
↑WANG, Deng; QIANG, Yaqin; GUO, Junfeng; VANNIER, Jean; SONG, Zuchen; PENG, Jiaxin; ZHANG, Boyao. Early evolution of the ecdysozoan body plan.bioRχiv [online]. Cold Spring Harbor Laboratory, 2024-04-25 [cit. 2024-05-15]. (Preprint, peer reviewed byeLife).Dostupné online.doi:10.1101/2024.01.16.575973. (anglicky)
↑GIRIBET, Gonzalo; EDGECOMBE, Gregory D. Current Understanding of Ecdysozoa and its Internal Phylogenetic Relationships.Integrative and Comparative Biology. 2017-09, roč. 57, čís. 3, s. 455–466.Dostupné online [cit. 2024-05-15].ISSN1540-7063.doi:10.1093/icb/icx072.PMID28957525. (anglicky)
↑HOWARD, Richard J.; EDGECOMBE, Gregory D.; SHI, Xiaomei. Ancestral morphology of Ecdysozoa constrained by an early Cambrian stem group ecdysozoan.BMC Evolutionary Biology. 2020-12, roč. 20, čís. 1, s. 156.Dostupné online [cit. 2024-05-15].ISSN1471-2148.doi:10.1186/s12862-020-01720-6.PMID33228518. (anglicky)
↑CAMPBELL, Lahcen I.; ROTA-STABELLI, Omar; EDGECOMBE, Gregory D. MicroRNAs and phylogenomics resolve the relationships of Tardigrada and suggest that velvet worms are the sister group of Arthropoda.Proceedings of the National Academy of Sciences. 2011-09-20, roč. 108, čís. 38, s. 15920–15924.Dostupné online [cit. 2024-05-15].ISSN0027-8424.doi:10.1073/pnas.1105499108.PMID21896763. (anglicky)