Dynastie čínské historie tvoří kontinuální řadudynastií od třetího tisíciletí před naším letopočtem až do roku1911.[pozn. 1][pozn. 2]
Podle legend byli prvními vládciČínyTři vznešení a pět vladařů — bohové a mytické bytosti, na jejichž autoritu se později dovolávali čínští učenci a kteří byli dáváni za vzor následujícím panovníkům.
| Tři vznešení a pět vladařů 三皇五帝sānhuáng wǔdì | ||||
|---|---|---|---|---|
| Tři vznešení 三皇 sānhuáng | PodleZápisků historika (史記 / 史记shǐjì): Vládce Nebes | 天皇 | tiānhuáng | |
| PodleJüntou-šu (運斗樞 yùndòu shū) aJüanming pao (元命苞 yuánmìng bāo): | 伏羲 | fúxī | ||
| Pět vladařů 五帝 wǔdì | PodleZápisků historika: | 黃帝 / 黄帝 | huángdì | |
| PodlePísně z Čhu (楚辭chǔcí): | 少昊 | shàohào | ||
| PodleKnihy obřadů (禮記 / 礼记lǐjì): | 有巢氏 | yǒucháo shì | ||
 | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| STAROVĚKÁ ČÍNA | |||||||
| 3 vznešení a 5 vladařů | |||||||
| Dynastie Sia2100–1600 př. n. l. | |||||||
| Dynastie Šang1600–1046 př. n. l. | |||||||
| Dynastie Čou1045–256 př. n. l. | |||||||
| Západní Čou | |||||||
| Východní Čou | |||||||
| Období Jar a podzimů | |||||||
| Období válčících států | |||||||
| CÍSAŘSKÁ ČÍNA | |||||||
| Dynastie Čchin221 př. n. l.–206 př. n. l. | |||||||
| Dynastie Chan206 př. n. l.–220 n. l. | |||||||
| Západní Chan | |||||||
| Dynastie Sin | |||||||
| Východní Chan | |||||||
| Období tří říší220–280 | |||||||
| Wej,Šu &Wu | |||||||
| Dynastie Ťin265–420 | |||||||
| Západní Ťin | 16 Království 304–439 | ||||||
| Východní Ťin | |||||||
| Severní & Jižní dynastie 420–589 | |||||||
| Dynastie Suej581–618 | |||||||
| Říše Tchang618–907 | |||||||
| ( XWu Ce-tchien690–705 ) | |||||||
| 5 dynastií & 10 říší 907–960 | Dynastie Liao 907–1125 | ||||||
| Dynastie Sung 960–1279 | |||||||
| Severní Sung | Z. Sia | ||||||
| Jižní Sung | Ťin | ||||||
| Dynastie Jüan1271–1368 | |||||||
| Dynastie Ming1368–1644 | |||||||
| Říše Čching1644–1911 | |||||||
| MODERNÍ ČÍNA | |||||||
| Republika1912–1949 | |||||||
| Spor o Čínu... | |||||||
| Čínská lidová republika 1949–současnost | Čínská republika (Tchaj-wan) 1945–současnost | ||||||
Po legendárním obdobíTří vznešených a pěti vladařů nastoupily první tři pololegendární dynastieSia,Šang aČou. Od dynastie Šang se každá dynastie odvolávala namandát Nebes (天命tiānmìng), kterým byla posvěcena vláda dynastie vPodnebesí (tchien-sia 天下tiānxià). Poprvé tak učinila právě dynastie Šang, aby ospravedlnila svržení dynastie Sia.
Říše, vytvořené jednotlivými dynastiemi, jsou nazývány zpravidla jménem vládnoucí dynastie a až do vyhlášenídynastie Čchin vládnou jejich panovníci jako králové (王pinyin:wáng), či knížata (vévodové, princové) (公, kung, pinyin:gōng).[pozn. 3] Teprve Jing Čeng (嬴政pinyin:yíng zhèng) — poté, co roku221 př. n. l. sjednotil Čínu — vládl jakoPrvní císař (š'chuang-ti 始皇帝pinyin:shǐ huángdì). Titulti (帝pinyin:dì)[pozn. 4] — na Západě překládaný jakocísař[pozn. 5] — je pak používán pro většinu následujících panovníků, až do svržení dynastieČching v roce1911.
| Dynastie | Období vlády | ||
|---|---|---|---|
| Sia | 夏 | xià | 2100[pozn. 6]–1600 př. n. l. |
| Šang (Jin) | 商 | shāng | 1600–1100 př. n. l. |
| Čou | 周 西周 | zhōu xī zhōu | 1100–221 př. n. l. 1100–771 př. n. l. |
| Čchin | 秦 | qín | 221–206 př. n. l. |
| Chan Sin (přerušení dynastie Chan) | 漢 西漢 | hàn xī hàn | 206 př. n. l.–220 n. l. |
| Tři království | 三國 曹魏 | sān guó cáo wèi | 220[pozn. 8]–280 |
| Ťin | 晉 西晉 | jìn xī jìn | 265–420 |
Období jižních a severních dynastií
| 南北朝 劉宋 北魏 (拓拔魏) | nán běi cháo liú sòng běi wèi (tàbá wèi) | 420–589 |
| Suej | 隋 | suí | 581–618 |
| Tchang | 唐 | táng | 618–907 |
| Pět dynastií a deset království | 五代十國 後梁 後唐 後晉 後漢 後周 | wǔ dài shí guó hòu liáng hòu táng hòu jìn hòu hàn hòu zhōu | 907–960 |
| Sung | 宋 北宋 | sòng běi sòng | 960–1279 |
| Jüan (Mongolská dynastie) | 元 | yuán | 1271–1368 |
Ming
| 明 南明 | míng nán míng | 1368–1644 |
| Čching (Mandžuská dynastie) | 清 | qīng | 1644[pozn. 11]–1911[pozn. 1] |
Každá dynastie se dále dělila na období panování jednotlivých panovníků — takzvanýchér (nien-chaoTZ: 年號ZZ: 年号pinyin:niánhào). Každý vládce vyhlašoval jméno éry své vlády a až do nástupu dynastie Ming nebylo neobvyklé, že jeden panovník vyhlásil postupně několik ér (Kao-cung (高宗gāo zōng) zdynastie Tchang jich během své vlády v letech650 až683 vyhlásil dokonce 14). Zakladatel dynastie zpravidla vyhlašoval éru své vlády spolu s vyhlášením nové dynastie. Éry dalších nástupců se počítaly zpravidla od následujícíhočínského nového roku. Doba trvání každé éry pak sloužila i k počítání času,[pozn. 12] takže například rok1651[pozn. 13] je sedmým rokem éryŠun-č’ (順治). Velice často je pak jméno éry zaměňováno za jménocísaře, takže císařFulin je pak známější jako císařŠun-c’ (což bylo jméno, které si Fulin zvolil pro pojmenování éry své vlády), etc…
V historii Číny dále figuruje řada malých a relativně krátkodobých dynastií, které se zpravidla neuvádějí v seznamech čínských dynastií. Jedná se o dynastie vyhlášené většinou vzbouřenci, rebely a uzurpátory, kteří se (stejně jako zakladatelé většiny ostatních dynastií) vzbouřili proti aktuálně vládnoucí dynastii a pokusili se jí svrhnout. Nikdy ale nezískali potřebnou podporu a moc a do několika měsíců či let byla jejich rebelie potlačena. Takové dynastie se vyznačují tím, že nikdy nezískaly vládu nad celou Čínou (kontrolovaly jenom některéprovincie) a měly mnohdy třebas jenom jediného panovníka (ten se tituloval buď jako král, či jako císař), který ale vyhlásil jméno éry své vlády. To, že tyto dynastie měly krátkého trvání a minimum panovníků ale nesmí vést k domněnce, že byly úplně bezvýznamné. Alespoň některé z nich významně zasáhly do čínských dějin:
Wu Ce-tchien (武則天wǔ zétiān) — jedna zkonkubín tchangského císařeKao-cunga[pozn. 14] (高宗gāo zōng) — se ujímá vlády za nemocného císaře a po jeho smrti[pozn. 15] vyhlašuje v říjnu690dynastii Čou[pozn. 16] (周zhōu) a jako císařovna Šeng-šen (聖神shèngshén) pak vládne[pozn. 17] až do února705 jako jediná císařovna čínské historie.
Koncem vládydynastie Ming se vlivemhladomorů, katastrofálního stavu císařské pokladny a vojenské nemohoucnosti dynastie rozmohli na venkově bandité.[pozn. 18] Časem se mezi nimi vyprofilovali dva nejvýznamnější vůdcovéLi C'-čcheng (李自成lǐ zìchéng) aČang Sien-čung (張獻忠zhāng xiànzhōng).Čang Sien-čung vyhlašujedynastii Ta Si[pozn. 19] (大西dà xī, česky: „Velký Západ“) v červenci1643 po dobytíWu-čchangu[pozn. 20] (武昌wǔchāng) v provinciiChu-pej (湖北húběi) v centrální Číně, který prohlásil hlavním městem nové dynastie a sebe tituloval jako „Velkého krále Západu“ (Ta Si wang 大西王dà xī wáng).Li C'-čcheng vyhlásildynastiiTa Šun[pozn. 19] (大順,dà shùn, česky: „Velká Poslušnost“[pozn. 21]) po dobytíSi-anu (西安xī'ān) v provinciiŠen-si (TZ: 陝西 ZZ: 陕西shănxī) v listopadu1643. Za „Krále velkého Šun“ (Ta Šun wang 大順王dà shùn wáng) se prohlašuje na čínský Nový rok8. února1644.Obě vyhlášené dynastie převzaly model správy podle mingského vzoru a dál bojovaly nejenom proti dynastii Ming a nastupující dynastiiČching, ale i samy mezi sebou.3. června 1644 (tedy po více než dvou měsících od dobytíPekingu) se Li C'-čcheng prohlašuje císařem dynastie Ta Šun. Záhy ale musí prchat před spojenými silami mingského generálaWu San-kueje (吳三桂wú sānguì) ačchingskýchKorouhví.V létě 1644 Čang Sien-čung přesunuje pod tlakem Mingů i Li C'-čchenga svoje království doS’-čchuanu (四川sìchuān). Konec této dynastie přišel v listopadu1646, když byla Čang Sien-čungova armáda poražena čchingskou armádou, Čang Sien-čung zajat a posléze popraven.Li C'-čchengova Ta Šun skončila ještě dříve a to v dubnu1645, kdy byl po dlouhodobém pronásledování mingským generálem Wu San-kuejem (podporovaným čchingskými jednotkami) buďto zabit, a nebo spáchal sebevraždu.
Další relativně významnou dynastií „samozvanců“ byla počátkem roku1674 vyhlášenádynastie Čou[pozn. 22] (周zhōu), kterou vyhlásil bývalý mingský generálWu San-kuej na jihozápadě Číny vJün-nanu (TZ: 雲南 ZZ: 云南yúnnán) během takzvanéRebelie tří samozvanců (三反之亂, pinyin:sān fàn zhī luàn, český přepis: San Fan Č' Luan) a která trvala až do roku1681.
Kromě výše uvedených dynastií ovládaly některé části historické Číny v různých obdobích i jiné nečínské dynastie:
| Dynastie | Období vlády | ||
|---|---|---|---|
| Říše Kitanů:Liao | 遼 | liáo | 916–1125 |
| Říše Karakitanů:Západní Liao | 西遼 | xī liáo | 1124–1211 |
| Říše Tangutů:Západní Sia | 西夏 | xī xià | 1032–1227 |
| Říše Džurčenů:Ťin | 金 | jīn | 1115–1234 |
| Říše Ťienčouských Džurčenů:Pozdní Ťin[pozn. 23] | 後金 | hòu jīn | 1616–1636 |
Obrázky, zvuky či videa k tématudynastie čínské historie na Wikimedia Commons