Dynastie čínské historie tvoří kontinuální řadudynastií od třetího tisíciletí před naším letopočtem až do roku1911.[pozn. 1][pozn. 2]
Podle legend byli prvními vládciČínyTři vznešení a pět vladařů — bohové a mytické bytosti, na jejichž autoritu se později dovolávali čínští učenci a kteří byli dáváni za vzor následujícím panovníkům.
Po legendárním obdobíTří vznešených a pěti vladařů nastoupily první tři pololegendární dynastieSia,Šang aČou. Od dynastie Šang se každá dynastie odvolávala namandát Nebes (天命tiānmìng), kterým byla posvěcena vláda dynastie vPodnebesí (tchien-sia 天下tiānxià). Poprvé tak učinila právě dynastie Šang, aby ospravedlnila svržení dynastie Sia.
Říše, vytvořené jednotlivými dynastiemi, jsou nazývány zpravidla jménem vládnoucí dynastie a až do vyhlášenídynastie Čchin vládnou jejich panovníci jako králové (王pinyin:wáng), či knížata (vévodové, princové) (公, kung, pinyin:gōng).[pozn. 3] Teprve Jing Čeng (嬴政pinyin:yíng zhèng) — poté, co roku221 př. n. l. sjednotil Čínu — vládl jakoPrvní císař (š'chuang-ti 始皇帝pinyin:shǐ huángdì). Titulti (帝pinyin:dì)[pozn. 4] — na Západě překládaný jakocísař[pozn. 5] — je pak používán pro většinu následujících panovníků, až do svržení dynastieČching v roce1911.
Každá dynastie se dále dělila na období panování jednotlivých panovníků — takzvanýchér (nien-chaoTZ: 年號ZZ: 年号pinyin:niánhào). Každý vládce vyhlašoval jméno éry své vlády a až do nástupu dynastie Ming nebylo neobvyklé, že jeden panovník vyhlásil postupně několik ér (Kao-cung (高宗gāo zōng) zdynastie Tchang jich během své vlády v letech650 až683 vyhlásil dokonce 14). Zakladatel dynastie zpravidla vyhlašoval éru své vlády spolu s vyhlášením nové dynastie. Éry dalších nástupců se počítaly zpravidla od následujícíhočínského nového roku. Doba trvání každé éry pak sloužila i k počítání času,[pozn. 12] takže například rok1651[pozn. 13] je sedmým rokem éryŠun-č’ (順治). Velice často je pak jméno éry zaměňováno za jménocísaře, takže císařFulin je pak známější jako císařŠun-c’ (což bylo jméno, které si Fulin zvolil pro pojmenování éry své vlády), etc…
V historii Číny dále figuruje řada malých a relativně krátkodobých dynastií, které se zpravidla neuvádějí v seznamech čínských dynastií. Jedná se o dynastie vyhlášené většinou vzbouřenci, rebely a uzurpátory, kteří se (stejně jako zakladatelé většiny ostatních dynastií) vzbouřili proti aktuálně vládnoucí dynastii a pokusili se jí svrhnout. Nikdy ale nezískali potřebnou podporu a moc a do několika měsíců či let byla jejich rebelie potlačena. Takové dynastie se vyznačují tím, že nikdy nezískaly vládu nad celou Čínou (kontrolovaly jenom některéprovincie) a měly mnohdy třebas jenom jediného panovníka (ten se tituloval buď jako král, či jako císař), který ale vyhlásil jméno éry své vlády. To, že tyto dynastie měly krátkého trvání a minimum panovníků ale nesmí vést k domněnce, že byly úplně bezvýznamné. Alespoň některé z nich významně zasáhly do čínských dějin:
Wu Ce-tchien (武則天wǔ zétiān) — jedna zkonkubín tchangského císařeKao-cunga[pozn. 14] (高宗gāo zōng) — se ujímá vlády za nemocného císaře a po jeho smrti[pozn. 15] vyhlašuje v říjnu690dynastii Čou[pozn. 16] (周zhōu) a jako císařovna Šeng-šen (聖神shèngshén) pak vládne[pozn. 17] až do února705 jako jediná císařovna čínské historie.
Koncem vládydynastie Ming se vlivemhladomorů, katastrofálního stavu císařské pokladny a vojenské nemohoucnosti dynastie rozmohli na venkově bandité.[pozn. 18] Časem se mezi nimi vyprofilovali dva nejvýznamnější vůdcovéLi C'-čcheng (李自成lǐ zìchéng) aČang Sien-čung (張獻忠zhāng xiànzhōng).Čang Sien-čung vyhlašujedynastii Ta Si[pozn. 19] (大西dà xī, česky: „Velký Západ“) v červenci1643 po dobytíWu-čchangu[pozn. 20] (武昌wǔchāng) v provinciiChu-pej (湖北húběi) v centrální Číně, který prohlásil hlavním městem nové dynastie a sebe tituloval jako „Velkého krále Západu“ (Ta Si wang 大西王dà xī wáng).Li C'-čcheng vyhlásildynastiiTa Šun[pozn. 19] (大順,dà shùn, česky: „Velká Poslušnost“[pozn. 21]) po dobytíSi-anu (西安xī'ān) v provinciiŠen-si (TZ: 陝西 ZZ: 陕西shănxī) v listopadu1643. Za „Krále velkého Šun“ (Ta Šun wang 大順王dà shùn wáng) se prohlašuje na čínský Nový rok8. února1644.Obě vyhlášené dynastie převzaly model správy podle mingského vzoru a dál bojovaly nejenom proti dynastii Ming a nastupující dynastiiČching, ale i samy mezi sebou.3. června 1644 (tedy po více než dvou měsících od dobytíPekingu) se Li C'-čcheng prohlašuje císařem dynastie Ta Šun. Záhy ale musí prchat před spojenými silami mingského generálaWu San-kueje (吳三桂wú sānguì) ačchingskýchKorouhví.V létě 1644 Čang Sien-čung přesunuje pod tlakem Mingů i Li C'-čchenga svoje království doS’-čchuanu (四川sìchuān). Konec této dynastie přišel v listopadu1646, když byla Čang Sien-čungova armáda poražena čchingskou armádou, Čang Sien-čung zajat a posléze popraven.Li C'-čchengova Ta Šun skončila ještě dříve a to v dubnu1645, kdy byl po dlouhodobém pronásledování mingským generálem Wu San-kuejem (podporovaným čchingskými jednotkami) buďto zabit, a nebo spáchal sebevraždu.
Další relativně významnou dynastií „samozvanců“ byla počátkem roku1674 vyhlášenádynastie Čou[pozn. 22] (周zhōu), kterou vyhlásil bývalý mingský generálWu San-kuej na jihozápadě Číny vJün-nanu (TZ: 雲南 ZZ: 云南yúnnán) během takzvanéRebelie tří samozvanců (三反之亂, pinyin:sān fàn zhī luàn, český přepis: San Fan Č' Luan) a která trvala až do roku1681.
Kromě výše uvedených dynastií ovládaly některé části historické Číny v různých obdobích i jiné nečínské dynastie:
- ↑abZpravidla se jako konec vlády dynastie Čching uvádí rok 1911, kdy byla svrženaSinchajskou revolucí (辛亥革命xīnhài gémìng), ačkoliv poslední císařPchu-i abdikoval až12. února1912.
- ↑Někteří historikové považujíKSČ za další čínskou dynastii — tedy za další dynastii v řadě.
- ↑Titul kníže (kung, pchinjin: gōng) původně náležel jenom královu synovi. Byl to druhý nejvyšší titul hned po králi 王. Později se uděloval i dalším členům aristokracie.
- ↑Respektivechuang-ti (皇帝pinyin:huángdì) — ten vznikl spojením titulů předchozích legendárníchTříVznešených (三皇sānhuáng) aPětiVladařů (五帝wǔdì).Chuang-ti 皇帝 by se tedy dalo přeložit jakoVznešený vladař. Více kti viz například Anne Cheng:Dějiny čínského myšlení, str. 43.
- ↑Když se první Evropané pokoušeli přeložit tento titul pro panovníkaŘíše středu (která byla pro Evropany poloviny druhého tisíciletí naprosto nepředstavitelnou), sáhli po tom jediném, co se vevropské historii alespoň vzdáleně podobalo:Římské říši a titulu jejího panovníka použili pro překlad čínskéhoti (帝dì).
- ↑Podle Fairbanka
- ↑abPodle Fairbanka. Existuje i jiná datace konce Východní Čou (respektive období Jara a podzimu) a to buďto rok481 př. n. l., kdy byl podle konfuciánské tradice chycen bájnýjednorožeclin (麟lín), případně rok463 př. n. l. ze kterého pocházejí poslední záznamy vCuo čuanu (左傳zuǒ zhuàn). (viz Słupski & Lomová)
- ↑Někteří (zejména čínští) historikové datují počátek období Tří království odpovstání Žlutých šátků, které vypuklo v roce184.
- ↑Dynastie Tabgačů.Toba je čínský přepis jména tohoto etnika.
- ↑Toho roku poslední císař dynastie Jižní Mingemigroval doBarmy.
- ↑Jako počáteční rok vlády dynastie Čching nad Čínou se udává rok páduPekingu, i když samotná dynastie existovala již od roku 1636, kdy vznikla přejmenováním dynastie Pozdní Ťin a i po roce 1644 ještě nějakou dobu existoval na jihu odpor v podobě dynastie Jižní Ming.
- ↑K přijetí počítání času podle západního letopočtu došlo v kontinentální Číně až při vyhlášeníČLR v roce1949
- ↑Rok, kdy seFulin zbavil vlády svých regentů a začal vládnout sám, jakožto panovník éry Šun-c’ a druhýcísař dynastie Čching.
- ↑Byla konkubínou již jeho otceTchaj-cunga (太宗tàizōng)
- ↑Císař Kao-cung umírá27. prosince683
- ↑Nezaměňovat za stejnojmennou dynastii vládnoucí ve staré Číně1100-221 př. n. l. Wu Ce-tchien zvolila jméno své dynastie právě podle této dynastie, neboť se považovala za jejího potomka. Po matce pak pocházela z císařské rodinydynastie Suej.
- ↑Její vláda se dělí na celkem 13 ér.
- ↑Často dezertéři z armády. Jednotky dislokované na odlehlých místech říše totiž i několik měsíců nedostaly plat.
- ↑abVládnoucí dynastie před svoje jméno přidávaly prefix „ta“ (大dà) — „Velký“
- ↑Dnes tvoří spolu s městyChan-kchou (TZ: 漢口 ZZ: 汉口hànkǒu) aChan-jang (TZ: 漢陽 ZZ: 汉阳hànyáng) trojměstíWu-chan (TZ: 武漢 ZZ: 武汉Wǔhàn).
- ↑Znak 順 (shùn) se dá přeložit jako „poslouchat“, „podrobit se“, „souhlasit“. V tomto případě to ale neznamená poslušnost dynastii Ming, ale poslušnost „Mandátu nebes“ (天命tiānmìng).
- ↑Nezaměňovat za stejnojmennou dynastii vládnoucí ve staré Číně1100-221 př. n. l. či stejnojmennou dynastií císařovnyŠeng-šen (聖神shèngshén) z let690–705
- ↑Roku 1636Chuang Tchajťi přejmenoval dynastii na Čching
- FAIRBANK, John King.Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004.ISBN 80-7106-249-9.
- MOTE, F.W.Imperial China 900-1800. [s.l.]: Harvard University Press, 2000.ISBN 0-674-44515-5.
- BROOK, Timothy.Čtvero ročních dob dynastie Ming. Praha: Vyšehrad, 2003.ISBN 80-7021-583-6.
- CHENG, Anne.Dějiny čínského myšlení. Překlad Helena Beguivinová; Olga Lomová, David Sehnal, Dušan Vávra. 1. vyd. Praha:DharmaGaia, 2006. 688 s.ISBN 80-86685-52-7.
- SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga.Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury I. (Dynastie Shang až období Válčících států). Praha: Karolinum, 2006.ISBN 80-246-1267-4.
- SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga.Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury II. (Dynastie Qin a Han). Praha: Karolinum, 2009.ISBN 978-80-246-1727-5.