| Dunstan z Canterbury | |
|---|---|
 | |
| Narození | 909 Glastonbury |
| Úmrtí | 19. května988 (ve věku 78–79 let) Canterbury |
| Místo pohřbení | Canterburská katedrála |
| Povolání | teolog, iluminátor,arcibiskup,spisovatel,písař a katolický kněz |
| Nábož. vyznání | anglikánství katolicismus |
| Funkce | diecézní biskup (od 957) Roman Catholic Bishop of London (od 959) canterburský arcibiskup (960–988) Opat Glastobury |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Dunstan z Canterbury (909Baltonsborough –19. května988Canterbury) bylanglickýduchovní apolitik, v letech959–988arcibiskup z Canterbury. Katolická, pravoslavná i anglikánská církev ho uznává jakosvatého. Všechny slaví jeho svátek 19. května.
Do politiky se prvně zapojil na dvoře králeÆthelstana, kde jej spiklenci obvinili z čarodějnictví a provozování černé magie. Byl nejen vyhnán, ale i zbit a uvržen do žumpy. Zachránil se, avšak později kvůli tomu onemocněl, byť asi ne leprou, jak se jeho okolí obávalo. Na jeho těle se objevily boláky, které si vyložil jako boží znamení a odpověď na jeho váhání, zda se má stát mnichem, a zda by zvládlcelibát. A tak se roku 943 stal mnichem. Jeho mnišský život byl velmi rozmanitý, pracoval jako kovář, rytec, hrál na harfu a kreslil iluminace do knih. Proto je dosud patronem kovářů, zlatníků, zámečníků a hudebníků. Stal se také zpovědníkem Lady Æthelflæd, neteře krále Æthelstana. Když zemřela, odkázala mu značné jmění, které využil k oživení mnišského života v Anglii. Další peníze zdědil po smrti svého otce Heorstana. Stal se tak značně vlivným a po smrti krále Æthelstana ho nový králEdmund I. znovu pozval ke dvoru a přidělil mu funkci ministra. Připravil reformu klášterního života a obnovil institut opatství. Začal založenímbenediktinskéhokláštera vGlastonbury a sám do něj vstoupil jako benediktin. Za vlády králeEadreda jeho vliv ještě stoupl a byl jmenován hlavním ministrem, což byla funkce odpovídající zhruba pozici premiéra. Byl hlavním strůjcem reforem, které se nelíbily zvláště pánům z Wessexu. Po nástupuEdwyho na trůn (955) Dunstan okamžitě svůj vliv ztratil. Spor s králem začal již během korunovace a vyvrcholil tím, že král nechal zbořit Dunstanův klášter a sám Dunstan musel uprchnout doFlander. Jeho působení poblížGentu posílilo vliv benediktinů v Nizozemsku. Jehoexil skončil již roku957, kdy se šlechtici zMercie aNorthumbrie vzbouřili, krále svrhli a zvolili nového,Edgara, byť vládl jen na sever odTemže, zatímco jih zůstal věrný Edwymu. Edgar pak povolal Dunstana zpět do Anglie. Vzápětí byl zvolen biskupemWorcesteru, brzy poté iLondýna a roku 959, poté co Edgar ovládl celou zemi, nakonec i arcibiskupem z Canterbury, což byla již tehdy nejprestižnější církevní funkce v zemi, byť neměla ještě takovou roli jako po pozdějším odštěpení od Říma a vzniku anglikánské církve. Dunstan okamžitě zahájil velké reformy církve: prosazoval celibát, zakázal prodávání církevních úřadů za peníze a zvyk duchovních jmenovat příbuzné do úřadů pod jejich jurisdikcí. Bylo postaveno několik klášterů a ve velkých katedrálách mniši převzali místa sekulárních kanovníků. Souběžně znovu zastával funkci de facto premiéra. Nechal vycvičit speciální strážní jednotky, které na severu a na moři střežili zemi před vpádem Vikingů. Roku973 prosadil druhou, slavnostní korunovaci krále Edgara, která měla zvláštní symbolický význam a je předlohou britského korunovačního ritu dodnes. Po Edgarově smrti korunoval králem jeho syna,Eduarda Mučedníka. Nepřátelští šlechtici však vycítili slabost nového krále a zesílili tlak, který mířil hlavně na kláštery, symbol Dunstanových reforem. Mnoho mnichů bylo vyhnáno i zabito. V březnu978 byl i král Eduard zavražděn, a to na zámkuCorfe, možná z podnětu nevlastní matky. Její synÆthelred II. byl zvolen novým králem. Jeho korunovace byla poslední státní událostí, které se Dunstan zúčastnil. S volbou nesouhlasil, prorokoval království zkázu a stáhl se z politického života, ačkoli úřad arcibiskupa formálně zastával až do roku 988. Prakticky působil jen v katedrále v Canterbury, zejména učil v katedrální škole.
Byl pohřben v katedrále v Canterbury, kde je jeho hrob uctíván dosud.
Mniši z Glastonbury tvrdili, že před vypleněním CanterburyDány v roce1012 dali Dunstanovo tělo převézt pro jistotu do svého opatství. Oproti tomu arcibiskup William Warham v roce1508 otevřel hrobku v katedrále v Canterbury a Dunstanovy relikvie tam našel. Ještě v témže století však hrob byl zničen běhemanglické reformace.
Dunstan patřil hned po národním patronovi,sv. Jiří, k nejoblíbenějším anglickým světcům, v období před anglikánskou reformou byl zastíněnTomášem Becketem.
Obrázky, zvuky či videa k tématuDunstan z Canterbury na Wikimedia Commons