Tento článek je o optickém úkazu. Další významy jsou uvedeny na stránceDuha (rozcestník).
Konec duhyDvojitá duha
Duha jefotometeor (optický úkaz), projevující se jako skupina soustředných barevných oblouků, které vznikajílomem a vnitřním odrazemslunečního neboměsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře.[1] Podobný úkaz může vzniknout i v drobnýchledovýchkrystalech v atmosféře.
Zadeště nebomlhy prochází světlo každou jednotlivoukapkou. Protože mávoda většíindex lomu nežvzduch,světlo se v níláme. Index lomu je různý pro různévlnové délky světla apovrch kapky má tvarkoule. Světlo se tedy na okrajích dešťových kapekrozkládá na jednotlivébarevné složky, které se odrážejí na vnitřní stěně a opouštějí pod různými úhly kapku. Kapky, které jsou ve stejnéúhlovévzdálenosti od zdroje světla (Slunce či Měsíce), se pak jeví, jako by měly stejnou barvu. Proto má duha tvar kruhu, případně jeho části.
Aristoteles usoudil, že duha vzniká odrazem světla ve vodních kapkách. K podobnému závěru dospěl iLucius Annaeus Seneca, který navíc upozornil na podobnost s jevem, kdy světlo prochází skrz skleněný hranol. Vědecky se duhu pokusil popsat slavný filozofRoger Bacon, který ale nedokázal vysvětlit její podstatu, pouze se mu podařilo určit úhel, pod kterým dopadají sluneční paprsky. O popis se neúspěšně pokusil iRené Descartes v letech 1635–1637. První dochovaný vědecký popis podobající se dnešnímu vysvětlení pochází z roku 1611 ze spisu italského matematika Francesca Maurolyca. Největší zásluhu na vysvětlení duhy má v 17. století český fyzik a lékařJan Marcus Marci, který ve spiseThaumantias, liber de arcu coelesti správně vysvětlil podstatu duhy lomem paprsků a dokázal jej experimentem s rozkladem světla na hranolu. Později ke stejnému závěru dospěl iIsaac Newton, který navíc dokázal rozložený paprsek znovu spojit do bílého světla.[2][3][4]
Každý člověk si očima vybírá svou duhu. Duha je subjektivnívjem objektivní skutečnosti, která vůbecnení duhou.
Velikost oblouku závisí na výšce slunce nad obzorem a výšce pozorovatele – pokud je slunce právě nahorizontu, duha bude tvořit půlkruh; pokud je pozorovatel např. v balónu, může někdy spatřit duhu i jako celý uzavřený kruh. Duha je tím zřetelnější, čím větší jsou dešťové kapky.[3] Úhlový poloměr duhy je přibližně 40°–42°.[1] a fialové zbarvení je uvnitř kruhu, červené vně.
Dvojitá duha s temným Alexandrovým pásemDuha prvního a druhého řádu. Duha mezi duhou prvního a druhého řádu je tzv. odrazová duha, která vznikla pomocí slunečních paprsků odražených na vodní hladině. Až poté paprsky projdou kapičkami a vytvoří duhový oblouk se středem nad středem původní duhy.
V dešťové kapce může dojít nejen k jednomu, ale k více odrazům světelného paprsku.
Při dvou vnitřních odrazech lze pozorovat druhou, tzv.sekundární duhu nebolivedlejší duhu. Hovoří se také o dvojité duze. Sekundární duha se objevuje nad první duhou (která se pak označuje jakoprimární nebohlavní), tzn. má větší úhlový poloměr než primární duha (asi 50°–54°), a posloupnost barev v sekundární duze je opačná než v duze primární. Sekundární duha bývá také obvykle výrazně slabší než primární duha, protože je tvořena menším množstvím světla.
Za vhodných podmínek lze pozorovat také třetí, tzv.terciární duhu nebo duhu třetího řádu čitrojitou duhu. Terciární duha má větší úhlový poloměr než sekundární duha. Terciární duha bývá ještě méně výrazná než sekundární duha. Vyskytuje se v úhlové vzdálenosti přibližně 39°–43° kolem Slunce, takže i při vhodných podmínkách je značně odcloněna slunečním svitem. Čtvrtá duha by měla průměr 45° kolem Slunce, pátá by se vyskytovala opět na straně jako primární duha.[2] Existují ale i vyšší řády duhy.[6] Každá duha vysšího řádu obsahuje méně světla než předchozí řád, a proto jsou duhy třetího a vyšších řádů pozorovelné pouze velice obtížně, většinou za použití kvalitní digitální techniky a s nasledným zpracováním.
Ohybem světla v dešťových kapkách mohou na vnitřní straně hlavní duhy vznikat tzv.podružné duhové oblouky. Zpravidla jsou nejzřetelnější při vrcholu duhy, směrem k zemi se ztrácejí.[7]
Termínembílá duha se označuje duha, která má jen minimálně rozlišené jednotlivé barvy, takže vypadá jako bílý oblouk. Vzniká buď při dešti s kapkami různých velikostí, nebo lomem světla v mikroskopických kapičkách mlhy (mlžná duha).[2]
Měsíční duha vzniká lomem měsíčního světla na vodních kapkách. Jde o poměrně vzácný jev. Měsíční duha má nevýrazné spektrum, zpravidla má pouze bílou nebo nažloutlou barvu.[3]
Převrácená duha je ve skutečnosti tzv.cirkumzenitální oblouk, typhalového jevu vznikající ve výškách asi 10 kilometrů. K jejímu vzniku jsou zapotřebí ledové krystaly tvaru destičky. Sluneční (nebo měsíční) paprsky vstupují vrchní stranou krystalu a vychází vertikální boční stranou. Vzhledem k úhlu vycházejících paprsků (90°) jsou barvy tohoto halového jevu mnohem výraznější,[8] než u klasické duhy vznikající na vodních kapkách.
Ve srovnání s běžnou duhou je převrácená duha relativně vzácným jevem a v zeměpisných šířkách České republiky bývá pozorována asi jednou ročně.[9]
Na olejovém plátněConstantina Brumidiho z roku 1866 s názvemApoteózaGeorge Washingtona je na tváři otce Ameriky výraz klidu. Pod ním se klene na obloze duha a obklopuje ho třináct dívek. Pod Washingtonem je ozbrojenáLady Liberty, která nedopustí pošlapávání práva a svobody z pravomoci králů a tyranů.
Na olejomalběJohna Everetta MillaiseSlepá dívka z roku 1856 je duha – jedna z přírodních krás, které nevidomá dívka nemůže zažít – užita ke zdůraznění patosu jejího osudu.
O uloupené duze vyprávípohádkaJakRumcajs vysadil duhu na nebe.
Duha se stala součástímytologií v celé historii.Norové ji vnímali jakoBifröst – most mezi nebem a zemí,židovsko-křesťanské tradice ji označovaly jako smlouvu s Bohem, že už nemůže povodní zničit svět. Různékultury vnímají duhu jako zdroj představivosti. Symbolizujemost,posla,luk, nebohada, duha jakosymbol slouží po celá tisíciletí.
Lidé chtěli pochopit svět kolem nás a pochopit význam a původ života. Kultury vyvinulysystém víry a vysvětlovalyhistorii své existence.Také duha v tom hrála pro nás nepolapitelnou, nebeskou, kouzelnou tajuplnou část, která přesahovala po celém světě ve většiněstarověkých i moderních kulturách do systému víry.
„
Po celou dobu obydleného světa, ve všech časech a za všech okolností, vzkvétaly mýty člověka a byly životní inspirací pro to, co mohlo vzejít z lidské činnosti těla a mysli. Duha je mýtus… tajný zdroj nevyčerpatelné energie z vesmíru, která se vlévá do lidských kulturních projevů.
Nejslavnější Duhový most v západní mytologii jeBifröst. Ten spojuje Zemi s Ásgardem, domovem norských bohů. Bifröst mohou použít pouze bohové a ti, kteří byli zabiti v boji. Tento most byl nakonec rozbit ve válceRagnarök (německy Götterdämmerung, tj. Soumrak bohů). Představa, že duhový most do nebe je dosažitelný pouze dobrým nebo ctnostným lidem, jako jsou například bojovníci, je téma, které se často ve světě mýtu opakuje.
Další teorie, kterou jako první vyslovil amatérský etymolog Christopher Houmann, je to, že s ohledem na společnou historii Indo-evropských národů by Asgard na konci duhy měl mít symbolický význam starověké znalostičaker a jejich barvy.
V řeckém starověkém pantheonu je význam bohyněIris mnohem větší, než by se dalo předpokládat. Tato dcera první generace bohůÉlektry aThaumáse, nosila Iris šaty v duhových barvách. Jako posel bohů létala na zlatých křídlech. Iris se objevuje „rychlosti větru“ v devíti ze čtyřiadvaceti knihHomerovyIlias.
V řeckých bájích Iris nosí mír nebo štěstí. Jednou měla Iris pro Dia naplnit zlatý džbán svěcenou vodou. Nicméně, stejně jako mnoho řeckých bohů, také Iris neustále hledá lidstvo novou definici. Duha se pro Iris nakonec stala „pouze dopravním prostředkem“, která se jeví být stejně jako duha sama prchavá a nepředvídatelná.
V australském domorodém bájesloví Aboriginců jehadovitá duha Stvořitel (Kurreah,Andrenjinyi,Yingarna,Ngalyod a jiné), v mytologickém světě Snění – nekonečném časovém období, kterézačalo stvořením světa a nemá konce. Lidé, zvířata a věčné bytosti, jako je duha – to vše je součástí „Snění“ a každodenní život člověka ovlivňuje snivá nesmrtelnost, a které zná téměř každý australskýdomorodec. V těchto kmenech, které jsou starší než 50 let, jsou skutečné duhy obrovští, často zlomyslní hadi, kteří obývají oblohu nebo zemi. Tento had má různé názvy v různých kmenech a částečně se mění jeho znaky z pokolení na pokolení.
Většina australských kmenů však věří v to, žeDuhový had je stvořitelem světa a všech bytostí. Během obdobísucha sestupuje Duhový had do hlubokého pramene. Dalším společným tématem všech domorodých kmenů je, že Duhový had nemá pohlaví. Duhový had může dát plodnost půdy a úrodu tím, že stvoří déšť, ale může také postihovat lidi slepotou a nemoci. „Domorodá duha znamená lidstvo, protože šíří 'energii' a 'dech', který dává lidem život.“
Ngalyod, prvorozený synYingarna, který je tvůrcem Duhového hadaKunwinjku v západní částiArnhemu v Austrálii, vysává vodu v období sucha a plive ji jako déšť během mokré sezóny. Stejně jako Iris, také Ngalyod pomáhá zajistit plodnost deštěm, ale může zničit i život. Yingarna, tvůrce lidí Kunwinjku, jeandrogyn jako jeho syn Ngalyod. Má rafinovaně ambivalentní formu, je kombinací prvkůhada,ryby,krokodýla,sumce,emu aklokana.
Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou i vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.
Duha jako nebeský luk se objevuje ve starobylých hinduistických mytologiích.Indra –hinduistický bůh hromu a války, používá duhu ke střelbě šípů jakoblesku – k zabitíAsura Vrta – prvotního démonického hada.
Při stvoření národaNavajo seklenou dvě duhy v páru jakokrokve nazenitu a proto je svět tak malý, jelikožhlava a pata duhy se téměř dotýká hlav a nohou mužů.
V čínském bájesloví jsouHsienpo aYingt'ai osudem stíhaní milenci, kteří musí čekat o samotě, dokud se neobjeví duha. Hsienpo je v duze znázorněna červeně a Yingt'ai je barva modrá.
Sumu v Hondurasu aNikaragui odkazuje na duhu jako nawalasa aniwe –ďábel je rozmrzelý. Tito lidé schovávají své děti, aby duhu neviděly, nebo na ni neukazovaly.
Fang v africkémGabonu vnímají duhu v náboženství jako „transcendentální zážitek, když dorazí doprostřed duhy, protože tam je vidět i celý kruh duhy a země, což signalizuje úspěch jejich vize“. Fang také zakazuje dětem se dívat na duhu.
Buddhisté věří, že duha je „nejvyšší možné dosažitelné, než se dosáhneNirvány, kde zanikají individuální touhy a vědomí“.
Karenové (oblastBarma) považují duhu za malovaného a nebezpečného démona, který jí děti.
MýtusIzanami aIzanagi jsou muž a žena – tvůrci světa v japonské mytologii, „spustili z nebe plovoucí most na zemi, aby vytvořili z oceánuchaosu půdu“. V mnoha textech je tento most známý jako duha.
V době starodávného Japonska byla duha často vnímána jako předzvěst neštěstí, protože představuje hada.
V jižnímGabonu věří, že předkové člověka sestoupili na zemi po duze.
V bulharské legendě se říká, že když člověk přijde pod duhu, změní pohlaví: pokud je muž, musí začít myslet jako žena, a je-li žena, musí začít myslet jako muž. Bulhaři také říkají „svítí-li slunce a prší, medvěd se žení“ (hrubě přeložená původní poezie).
Irská legenda tvrdí, že se na konci duhy nachází „hrnec zlata“, čeká na šťastného člověka, který ho najde. Tento poklad však střežíleprikón.
Estonský Duhový had, stejně jako Ngalyod, nasává vodu a plive ji pak jako déšť. Na hadím těle má hlavuvola.
Lidé občas nacházeli na políchkeltské platidlostatéry po prudkém dešti, který mince omyl a ty se potom třpytily na slunci. Lidé věřili, že tyto mince padají z duhy nebo se nacházejí tam, kde se duha dotkla země. Proto se jim začalo říkatduhovky. Lidé věřili, že přinášejí štěstí a ochraňují proti nemocem. Také dešťová voda, sbíraná, když je duha, prý léčí všechny nemoci.[11] V Irsku se vypráví, žeskřítekleprikón zakope na konci duhy hrnec zlaťáků. Málokomu se však podaří leprikónovu skrýš odhalit, možná i proto, že konce duhy nelze dosáhnout.[12]
Podrobnější informace naleznete v článku Duhová vlajka.
Duhová vlajka
Duha je chápána také jako symbol jednoty v pestrosti a rozličnosti, symbol integrace odlišných lidí, příslušníků menšin. Proto se používá jak jako symbolLGBT hnutí, tak jako symbol integrace mentálněhandicapovaných osob.[13] Pestrost přírody a života vyjadřuje duha též v symbolice ekologických hnutí – např.Hnutí Duha patří mezi nejvlivnější českáekologistická občanská sdružení.
Méně zjevná je souvislost v případě sdružení Duha, které se zabývá volnočasovými aktivitami mládeže, nicméně i to operuje s pestrostí své činnosti, integrací všech skupin dětí i vztahem k přírodě.[14]
BEDNÁŘ, Jan.Pozoruhodné jevy v atmosféře: Atmosférická optika, akustika a elektřina. 1. vyd. Praha: Academia, 1989. 236 s.ISBN80-200-0054-2. Podkapitola Vnitřní odrazy na vodních kapkách, vznik duh, s. 155–162.
.jpg)
