Dubaj (též Dubai či Dubayy,arabskyدبي lze do českého jazyka přeložit jako „místo srazu“) je hlavní městostejnojmenného emirátu veSpojených arabských emirátech a zároveňnejlidnatější město v zemi. Pro odlišení od emirátu se používá označeníDubai City. Nachází se na pobřežíPerského zálivu. Téměř veškerý hospodářský, sociální, kulturní i politický život emirátu se odehrává v jeho hlavním městě, kde žije přibližně 99 % obyvatel emirátu. Mnoho obyvatel zaměstnaných ve městě bydlí z důvodu nižších nájmů v sousedním emirátuŠardžá, který přiléhá až k branám města.
Doklady o námořním obchodu pocházejí již z doby kolem roku 6000 př. n. l. Většina místních osad obchodovala při pobřeží Perského zálivu a s Persií. Hlavními vývozními artikly byly perly, sušené ryby, datle a sůl. Texty z Mezopotámie se zmiňují o Maganu (dnešní SAE a Omán), kde se v pohoří Hadžar od rané doby bronzové (3000 př. n. l.) těžila a tavila měděná ruda. Měděné ingoty se pravděpodobně na oslech transportovaly do přístavů u Indického oceánu.
Prosperujícím obchodním přístavem, o kterém se zmiňují i historické texty, byl Džulfár (dnešní Ras al-Chajma).
V roce 1507 Portugalci ve snaze ovládnout obchod s kořením a perlami dobyli Hormuzskou úžinu, Maskat, dnešní Bahrajn, Džulfár a další města v regionu. Své zájmy se zde snažila prosadit i Osmanská říše a Peršané, později Dánové a Britové.
První historické zmínky o Dubaji pocházejí z roku 1800. Tehdejší osada s pevností byla stále považována za ománskou výspu. Dubaj i ostatní šejcháty byly pouhým seskupením kmenů a nebyly nikterak zorganizovány. Významné změny přineslo prosazování britských obchodních zájmů v oblasti. Šlo zejména o aktivityVýchodoindické společnosti, která otevírala nové trasy do přístavů v Perském zálivu a následně i dále do Indie. Po první sérii mírových smluv podepsaných mezi lokálními šejky a Británií v roce 1820 se území začalo označovat jako Smluvní Omán.
První koncesi na těžbu ropy podepsal dubajský šejk Sacíd bin Maktúm s Brity v roce 1937.
V roce 1952 byla vytvořena Rada Smluvního Ománu, které předsedal britský konzul a od roku 1965 šejk Saqr bin Muhammad al-Qásimí z Ras al-Chajma. Vládcové jednotlivých šejchátů se scházeli dvakrát ročně, iniciovali vzájemnou spolupráci a pracovali na schématech rozvoje zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělání. V roce 1968 Velká Británie oznámila, že roku 1971 plánuje odchod z regionu. Dne 18. 2. 1968 se sešli vládce Abú Zabí šejk Zájed bin Sultán al-Nahján a vládce Dubaje šejk Rášid bin Sacíd al-Maktúm. Na další schůzku, která se konala o týden později, byli přizváni zástupci ostatních regionů a také čelní představitelé Kataru a Bahrajnu. Byla vytvořena Unie arabských emirátů, ze které ale státy Bahrajn a Katar nakonec odstoupily a vyhlásily nezávislost. 2. prosince 1971 byla založena federace šesti států (Abú Zabí, Dubaj, Šardža, Adžmán, Fudžajra, Umm al-Quwajn), ke které se přidal 10. 2. 1972 Ras al-Chajma.[1]
Historické město Deira má 17 obvodů, každý obvod vyznačuje na veřejném prostranství tabule s plánkem uliční sítě a číselným označenímulic. Čísla jsou pozůstatkem staré britské orientační sítě, vlivem zastavění některých bloků či celých uliček a zanedbáním značení je často velmi obtížné nalézt správnou adresu, protože čísla nenásledují za sebou, některá chybějí zcela a jiná jsou nahrazena pouze názvem ulice.
Město spravuje od roku 1954 instituceObec Dubaj(anglicky Dubai Municipality), jíž však podléhá celé území emirátu Dubaj, jelikož se emirát nečlení na nižší správní celky. Tato instituce má na starosti běžné každodenní záležitosti emirátu, které si pro sebe nevyhrazuje vládce emirátu, zároveň je mu však ale podřízena.
Protože jsou na severní straně města hranice se sousedním emirátemŠardžá, vyvíjí se město především směrem na jih podél plážeDžumeira, uliceSheikh Zayed Road a do vnitrozemí. Právě poblíž Sheikh Zayed Road vzniklo jedno z nových center, nákupní galerieDubai Mall a desítky mrakodrapů s nejvyšší stavbou světaBurdž Chalífa. V osemetra pokračují další centra: finanční a obchodní (World Trade Centre, Financial Centre, Business Bay, Noor Islamic Bank), internetové (Dubai – Internet City), přístavní a hotelové centrumDubai Marina. Dubaj se dále rozrůstá směrem do moře, kde vytváří zatím čtyři velkolepéumělé poloostrovy. Z nich tři ve tvarupalem zvanéPalm Islands (nejzápadnější z nich se nazývá Palm Jebel Ali, prostřední Palm Jumeira, východní je Palm Deira) a jedno souostroví oválného tvaru, zvané Svět (The World), protože svými ostrovy vytváří mapu světa; další hotelové komplexy jsou např.Džumeira (Jumeirah), nebo Nakheel Harbour a Tower.
Rozvoji Dubaje je vyčítáno nedodržovánílidských práv,obchod s lidmi a velmi špatné pracovní podmínky.[2] Tato praxe bývá přezdívána jako „moderníotroctví". Ve městě (na stavbách i v hotelech) pracují stovky tisícimigrantů z chudýchjihoasijských zemí. Ti jsou doSpojených arabských emirátů přilákáni na falešné a příliš vysoké nabídky. Po příjezdu jsou jim často odebrányosobní doklady a mzda se pohybuje na nejnižší úrovni či vůbec nebývá vyplácena.[3] Dělníci zde pracují kolem 14 hodin denně, 6 až 7 dní v týdnu, bez dodržování bezpečnostních předpisů a na slunci při teplotách až 50 °C.[4] Zahraniční pracovníci většinou nepřespávají přímo v Dubaji, večer jsou totiž sváženi do slumů na okraji pouště.
Město má hustou dopravní síť, moderní silnice a dálnice, automatizovanou síťmetra a dvě letiště. Hlavní silniční tepnou celého města je osmi až dvanáctiproudáSheikh Zayed Road, která vede celými Spojenými arabskými emiráty. Zdejší silniční infrastruktura zaznamenala největší rozvoj na začátku 21. století.
Metro v Dubaji jezdí bez strojvůdců. Ve vagonech je pod pokutou zakázáno pít, jíst i žvýkat. Dva vagony jsou vyhrazeny pouze ženám a dětem, v jednom vagonu je zlatá třída, kam se platí vyšší jízdné. Metro má v současnosti tři trasy a propojuje prakticky celé město[5].
Podrobnější informace naleznete v článku Metro v Dubaji.
Dubajské metro tvoří moderní elektronicky řízenou dopravní páteř města. Provoz byl zahájen 9. září 2009 první linkoumetra, zvanoučervená a důsledně touto barvou značenou. Ta má celkem 29 zastávek mezi konečnými stanicemi Rashidiya a Jebel Ali. Spojuje město mimo jiné s letištěm. Přesně po dvou letech, 9. září 2011, byla otevřena druhá,zelená linka, která vede mj. pod historickou čtvrtí Deira také podmořským tunelem; roku 2019 měla zelená trasa 20 stanic mezi konečnými Etisalat a Creek. Většina tratí vede po visutém mostě s výhledem na moderní městské čtvrti. Všechny vlaky jsou automatizovány, jezdí bez řidiče, ve špičkách po 5 minutách, jinak do 10 minut. Provoz končí ve 23:30, ve významné svátky bývá prodloužen. Stanice metra mají nepřehlédnutelnou střechu ve tvaru prohnutého oválného klobouku.
Prvnítramvajová linka byla v Dubaji otevřena v roce 2014, trať vede skrzDubai Marinu k umělému poloostrovuPalm Jumeirah. Trať má 14,5 kilometrů a 11 zastávek. Navazuje na červenou linku metra, konkrétně její stanice Jumeirah Lakes Towers a DAMAC Properties. Jako čtvrtá tramvajová linka na světě není napájena elektřinou v trolejích, ale je napájena ze třetí (prostřední) kolejnice, jde o systémAlimentation Par Sol.
Dálkové autobusy dopravují obyvatelstvo do hlavních měst ostatních emirátů a do letovisek. V Dubaji není jedno hlavní autobusové nádraží, ale čtyři menší.
Taxi lze v Dubaji chytit zpravidla na ulici a ve všech větších obchodních centrech. Všechny vozy oficiální taxislužby mají pískovou barvu s různě barevnou střechou. Ta odlišuje vozy různých provozovatelů, přičemž tarify jsou stejné[5]. Vyšší tarify se účtuje při nástupu u obchodního centra[5]. Jsou monitorovány městem, mají stejné ceny a standard služeb. Běžně v Dubaji funguje službaUber neboCareem, taxi lze objednat také telefonicky.[6] Telefonicky objednané taxíky rovněž účtují vyšší tarif[5].
V Dubaji sídlí letecká společnostEmirates, která patří mezi největší letecké společnosti světa, v roce 2015 přepravila přes 50 milionů cestujících. Další významná zdejší aerolinie je nízkonákladováflydubai.
pevnostDubai Fort – na hranolovém půdorysu se čtyřmi válcovými věžemi a třemi podzemními podlažími, původně britská vojenská základna, založená roku 1787; dnesDubai Museum – velká expozice archeologie, historie a národopisu s rekonstrukcí řemeslnických dílen, obchodů, školy, a osadou beduínů a s bohatými sbírkami umění
Šindaga (Shindagha Heritage Area) – rekonstrukce historické osady z nepálených hliněných cihel, palmového dřeva a listí; zpravidla dopoledne v domech předvádí řemeslníci svá řemesla a ženy kuchařské umění, škola Al Ahmadíya
ČtvrťBastakia Quarter – muzeum námořního obchodu s přilehlou osadou historického původu
ČtvrťDeira: čtyři historické tržnice, dodnes činné: zlato a šperky (Gold Soukh), koření (Spice Soukh), přírodní parfémy (Perfume Soukh), textilní trh a další řemesla prezentuje zastřešená tržnice (Deira Covered Soukh), současný a velmi živý je Rybí trh (Fish market) při zastávce metra Palm Deira.
PřístavDhow Warfes, založený rodinou Makthoumů po roce 1830, dnes slouží především pro výletní lodi, a to kopie historických lodí obchodních
Nachází se zde krytá sjezdovka a lanovka pro lyžařeSki Dubai
Homosexualita je ve Spojených arabských emirátech trestným činem. V roce 2012 byl v Dubaji odsouzen 28letý Brit, který měl v opilosti na veřejných prostranstvíchsex s jiným mužem, ke třem letům vězení a následné deportaci.[14]
Vzhledem k tomu, že se Dubaj nachází takřka naobratníku Raka, panuje zde po celý rok teplé počasí. V letních měsících denní teploty přesahují 40 °C, v noci se pohybují kolem 30 °C. Díky velice vysoké vlhkosti vzduchu (často kolem 80–90%), zde pocitová teplota mnohdy dosahuje i 60 °C. V zimě denní teploty šplhají k 28 °C a v noci málokdy klesnou pod 15 °C.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
