Nero Claudius Drusus (14. ledna38 př. n. l. –14. září9 př. n. l.)., nazývaný takéDrusus starší (latinskyDrusus maior) nebo jenDrusus, bylřímskýpolitik avojevůdce, nevlastní syn císařeAugusta. Jeho rodiči byliLivia Drusilla, Augustova žena, a její první manželTiberius Claudius Nero.
Narodil se jen krátce předtím, než se jeho matka rozvedla s Tiberiem Claudiem Neronem, aby ihned vzápětí vstoupila do manželství s Augustem (17. ledna 38 př. n . l.). Tím zavdala podnět k fámám, že jeho skutečným otcem byl Augustus, třebaže většina moderních historiků toto zpochybňuje, neboť v době jeho zplození se Augustus s Livií ještě vůbec nesetkali. Ostatně, dříve než se Augustus s Livií oženil, byl Tiberius Claudius Nero prohlášen jeho biologickým otcem.
PodleSuetonia obdržel po narozenípraenomen Decimus, což bylo později změněno na Nero. Po smrti svého otce byl spolu s bratrem, pozdějším císařemTiberiem, vychováván v Augustově domě. Mezi sourozenci se v tomto prostředí vyvinul výjimečný bratrský vztah, který měl přetrvat až do konce jeho života. Tiberius pojmenoval svého nejstaršího syna po svém bratrovi (což odporovalo římským zásadám udělování jmen) a on sám se později zachoval obdobně.
Oženil se sAntonií mladší, dcerouMarca Antonia a Augustovy sestry, Octavie mladší, jíž po celý svůj život zachovával bezvýhradnou věrnost. Měli spolu pět dětí:Germanica, Livillu, budoucího císařeClaudia a ještě nejméně dvě další, které se však nedožily dospělosti. Po jeho smrti se Antonie již nikdy neprovdala, třebaže svého manžela přežila o skoro 50 let.
Augustus prokazoval svému nevlastnímu synovi mnohé pocty. V roce19 př. n. l. mu tak bylo umožněno zastávat veřejné úřady, což bylo o pět let dříve, než dosáhl potřebné věkové hranice. Když Tiberius v době svépraetury v roce16 př. n. l. opustilItálii, nastoupil na jeho místo. V následujícím roce zastávalquaesturu a osvědčil se v bojích protialpskému kmenuRhaetů, který nejprve zahnal na ústup, ale protože nedokázal zcela rozdrtit jeho vojsko, požádal Tiberia o posily. Bratři pak společnými silami alpské kmeny snadno porazili a posunuli hranice Římské říše až k hornímuDunaji.
V roce13 př. n. l. byl vyslán doGalie, kde měl urovnat nepokoje vyvolané chováním předchozího římského správce. Zatímco uklidňoval zdejší poměry, překročilygermánské kmeny řekuRýn a zaútočily na římskékolonie naseveru Galie. Proto zmobilizovallegie a zatlačil útočníky zpět za řeku. Během následnéhoodvetného římského tažení pronikl hluboko na území pravobřežníGermánie a dokonce stanul se svými vojáky na březíchSeverního moře. Místnímu kmenuFrísů poté uložil povinnost platit Římanům pravidelný každoročnítribut. Za odměnu jejřímský senát v roce11 př. n. l. jmenoval městským praetorem.
VŘímě se však dlouho nezdržel a již na jaře se vypravil zpět na hranice Germánie. Znovu vpadl na území divokýchgermánských kmenů, přičemž jeho energický postup do nitra země zastavil teprve příchod chladného počasí na konci roku. Během návratu do zimních táborů naRýně byli římské jednotky uArbala přepadeni Germány, nicméně Římané se jim díky jeho chladnokrevnosti dokázali ubránit a nakonec obrátilibarbary na útěk. Drusovi vojáci ho poté provolaliimperátorem, načež obdrželtriumfální odznaky, stejně jako úřadprokonzula pro následující rok. V roce10 př. n. l. seChattové spojili seSugambry a napadli jeho tábor, ten je však snadno odrazil. Poté se setkal s Augustem a Tiberiem vLugdunu (dnešníLyon) a společně s nimi odcestoval do Říma, kde byl v roce9 př. n. l. zvolen zakonzula. Ovšem dříve než se mohl ujmoutúřadu, opustil město a opět vyrazil do boje protiChattům. V témže roce stihl ještě před návratem zaRýn zahájit tažení protiMarkomanům. Na zpátečním pochodu si ale při pádu z koně zlomil nohu a asi měsíc po nehodě následkům tohoto zranění podlehl.
Suetonius udává, že se odmítl před svou smrtí vrátit do Říma. Jeho tělo bylo Tiberiem dopraveno zpět do města a ostatky uloženy do Augustovamauzolea. Jeho velice silnou oblibu mezi vojáky vyjadřuje monument v Mogontiacu (dnešníMohuč), jenž legionáři vztyčili na jeho počest. Posmrtně obdržel čestnépřízviskoGermanicus, které bylo později dáno jeho nejstaršímu synovi, předtím než dosáhl zletilosti. Augustus měl prý sepsatživotopis svého nevlastního syna, který se ale nedochoval.
- ↑Германик. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIII.
- ↑Germanicus Caesar. In:Реальный словарь классических древностей по Любкеру, 1885.
- ↑Aleksandr Michajlovič Lovjagin:Калигула. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIV.
- ↑Агриппина. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek I.
Obrázky, zvuky či videa k tématuDrusus na Wikimedia Commons