Právě z binominálního (latinskébinomen = dvě jména) pojmenovánídruhů vycházíbiologická nomenklatura, která stanoví zásady pro pojmenování ostatních nižších i vyššíchtaxonů.[pozn. 1] Označuje organismy dvouslovným vědeckým názvem, ke kterému je v případě potřeby připojeno jméno autora názvu (tzn. jméno taxonoma čili toho, kdo organismus jako první platně popsal a pojmenoval), případně zkrácená forma jména, a rok popisu, přičemž rokem popisu se myslí rok, kdy byl popis publikován. Příklady:
Siven americký se jmenuje podle Ameriky nikoli podle křestního jména jejího objevitele Ameriga Vespucciho. Druhové rozdíly musí zůstat obecné (X siven Bertíkův, Petříkův apod.). Pouze jména jednotlivin se mohou měnit a sdílet tyto obecné druhové rozdíly.
Neexistuje jednotnádefinice, která by jednoznačně určila, co je druh. Definic druhu existuje mnoho, protože závisejí na koncepci, kterou se autor definice řídí. Pojmenování navrhlJohn Ray.
Základní dělení definic druhu lze provést podle toho, jestli definice předpokládá nezávislost na taxonomovi (realistická definice), nebo naopak předpokládá závislost na taxonomovu rozhodnutí (nominalistická definice). Obě pojetí mají své výhody i nevýhody. Realistická definice lépe vystihuje stav v jednom čase. Nominalistická definice umožňuje rozhodnout ve sporných případech (kruhový druh) a v případech, když je zahrnut faktor času a postupného vývoje.[2]
Jedna z nejrozšířenějších realistických definic pochází odErnsta Mayra:
Druh je souborpopulací s jedinečným vývojovým původem a historií, tvořený navzájem si podobnými jedinci, kteří se mezi sebou mohou plodně křížit a jsoureprodukčně izolováni od jiných podobných skupin.
Tato definice má některé zásadní nevýhody, které v určitých konkrétních případech ztěžují či znemožňují nalézt shodu při rozlišení příbuzných organismů na druhy. Pomineme-liorganismy nemajícípohlavní rozmnožování (bakterie, čistěapomikticky se množícírostliny), u nichž takto koncipovaná definice postrádá smysl, vyskytují se problémy při odlišení druhů a poddruhů u organismů, jejichž reprodukční izolaci zajišťují „zvyky“ a „geografické umístění“. Zde se dá rozlišit přístup, který rozděluje druhy podle toho, zda se kříží v přírodě, či dle toho, zda (přinuceni k rozmnožování) spolu produkují plodnépotomstvo. Vyskytují se však i další kompromisní přístupy.[1]
Další komplikací je tradiční snaha některých škol vylučovat vyšlechtěná domácí a hospodářská zvířata do samostatných druhů, ačkoliv jsou stále schopna křížení s divokými předky (viz např.pes, který je ve smyslu předchozí definice poddruhemvlka, ale občas je, spíše tradičně, označován za samostatný druh). U uměle šlechtěných organismů se také objevují problémy ohledně „podobnosti“ jedinců. Jakkoliv je třeba přiznat, žesrnčí pinč je stále do značné míry podobnýmalamutovi, je nutno připustit, žešakal se malamutovi minimálně při zběžném pohledu podobá více, byť jde o jiný druh.[1]
Problematika koncepce biologického druhu uprokaryotních buněk (bakterií aarcheí) je vzhledem k jejich nepohlavnímu rozmnožování a vysokému stupni horizontálního přenosu genů daleko složitější[4]. Byly však navrženy způsoby, jak koncepci biologického druhu jakožtoskupiny vzájemně se plodně křížících jedinců reprodukčně izolovaných od jiných takových skupin rozšířit na všechnydomény života.[3]
Mapování druhů je klíčová metoda pro ochranu druhů. Pomocí sledování velikosti populací je možné vypozorovat vývoj počtu zástupců jednotlivých druhů nebo jejichmigraci.[5] Česká republika v současné době financuje celoevropské mapování druhů.[6]
Podle nejčastějšího vymezení jako populace jednotlivců křížících se mezi sebou žije momentálně naZemi 8,7 milionu druhů,[7] jedná se asi o 5 % všech druhů, které kdy žily.[8] Z toho zhruba tři čtvrtiny strávily většinu své evoluce na pevnině, zbývajících 2,2 milionu druhů ve vodě. Jednotlivéříše jsou na Zemi zastoupeny následovně: živočichů je 7,8 milionu druhů, hub 611 000 a rostlin 300 000. Počet známých druhů je však pravděpodobně jen zlomkem skutečného počtu, kterým mohou být miliardy druhů.[9]
Globální ohroženost je zaznamenávána nejčastěji podlečerveného seznamu IUCN. Podle kritérií BirdLife International je za vyhynulý počítán takový druh, od něhož nejsou známi žádní žijící zástupci, a to ani v rukou člověka. Organizace pokládá za předělový rok 1500 (rok „moderních vyhynutí“), přesto je však např.extinkce mamutů pokládána za důsledek lidského lovu.[10] Od roku 1500 je úbytek živočišných druhů razantnější, z různých příčin vyhynulo zhruba 762 druhů. Tři čtvrtiny z vyhynulých druhů pocházely z ostrovů.[11]
Obecně se ochrana druhů odůvodňuje (z hlediska objektivního prospěchu) udržovánímplanety pomocí kontroly zatím fungujícíhoekosystému.Teorie Gaia nabízí dobré vysvětlení, proč zásah člověka tak narušuje současné ekosystémy: dříve byly počty druhů kontroloványpřirozeným, respektivefrekvenčně závislým výběrem. Například lidé se mohli vyvinout teprve podominancidinosaurů, jejich dominance byla zase určena např. množstvímkyslíku vatmosféře, za něž byly zodpovědné vysoce zastoupené vysokérostliny, jako jsoupřesličky. Ukazuje se však, že lidé mají spíše tendenci ochraňovat druhy jim příjemné než druhyekologicky významné[8]. Někteří biologové ochranu druhů opodstatňují i jako udržování vývoje potenciálně vyspělécivilizace.[12]
V zájmu zachování ohrožených druhů jsou činěny pokusy shromažďovat genetický materiál některých druhů. Společnost Frozen Ark zatím shromáždila vzorky 5500 druhů.[13] Podobné projekty jsou označovány jakomražená zoo.[14]
Z hlediskachorologie dělíme druhy na antropofobní a antropofilní.Antropofobní druhy jsou ty, které mizí z určitého území vlivemčinnosti člověka,antropofilní druhy naopak touto činností svůjareál zvětšují.
↑Na rozdíl od klasifikace čili roztřídění do taxonů, které může být u různých autorů různé, nomenklatura je oficiální a jediná:každý taxon má jediné platné jméno.
↑abBOBAY, Louis-Marie; OCHMAN, Howard. Biological Species Are Universal across Life’s Domains. S. 491–501.Genome Biology and Evolution [online]. 2017 [cit. 21.4.2017]. Roč. 9, čís. 3, s. 491–501.Dostupné online.ISSN1759-6653.doi:10.1093/gbe/evx026. (anglicky)
↑LHOTSKÝ, Josef.Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů. Nový pohled na viry a bakterie. Praha: Academia, 2015. 208 s.ISBN978-80-200-2480-0. S. 106–108.
↑Mapování výskytu druhů v České republice. In:Mapovani.biolib.cz [online]. Poslední změna 17. únor 2015 [cit. 6. 12. 2015]. Dostupné z:https://mapovani.biolib.cz/
↑Veřejná zakázka: Mapování a monitoring evropsky významných druhů cévnatých rostlin v soustavě Natura 2000. In:Ministerstvo životního prostředí [online]. 2015 [cit. 6. 12. 2015]. Dostupné z:https://ezak.mzp.cz/contract_display_2610.html
