Drúzové (arabsky درزي,derzī nebodurzī, pl. دروز,durūz;hebrejsky דרוזים,Druzim) jsou nábožensko-etnická komunita žijící v Libanonu,Izraeli a Sýrii, podle některých názorů původně pocházející z Egypta. Podle své vlastní tradice se však považují za potomky biblickéhoJetra,midjánského kněze, který se stal tchánem a rádcemMojžíše.[1] Podle této tradice by ale museli ve skutečnosti pocházet z jižní částiArabského poloostrova, odkud mohli být během rozmachu islámu vytlačeni na sever. Drúzové se totiž počátkem11. století (1017) oddělili odšíitské větveismailitů.[2]
Představitelé Drúzů během náboženské slavnosti v hrobce proroka Jetra v Hittínu
Jejich vznik je možno datovat do období vlády šestého chalífyfátimovské dynastieal-Hákima bi-Amri-lláha, který se roku 1017 prohlásil za Boží vtělení. Datum 1017 považují drúzové za počátek svého letopočtu.
Jedná se o značně uzavřenou komunitu, do jejíhož teologicko-filosofického systému není každý zasvěcen.[2] V současné době žije na světě přibližně 1,5 milionu drúzů, z toho v Izraeli asi 120 tisíc.[3] Jsou považováni za sektu šíitskéhoislámu, avšak mnohomuslimů je neuznává.[2] V minulosti byli drúzové velmi ovlivněninovoplatonskou a gnostickoufilozofií.[2] Věří rovněž v převtělování duší. Na svou víru nikoho neobracejí a je dokonce nemožné k nimkonvertovat.[2] Oprotipěti sloupům, které jsou základemislámu, uznávají tzv. sedm povinností.
Drúzskou věrouku rozpracovalPeršanHamza bin Alí az-Zúzání. Nazývá sehikma (moudrost). Obsahuje i gnostické prvky. Podle drúzské dogmatiky ze Stvořitelova světlaemanoval Univerzální rozum, z něj Univerzální duše, z té pak Slovo a z něj dvě křídla, pravé a levé. Celé učení obsahuje esoterické prvky, věřící jsou postupně zasvěcováni do tajemství víry. Drúzové se nesnaží obracet na svou víru nikoho dalšího, věří, že spása je určena jen stávající obci věřících.
Věří v opětovný příchod al-Hákima. O tom existují různé anonymní náboženské traktáty.[4]
Mezi jejich specifika patří loajalita k zemi, v níž žijí. Na vlastní žádost například slouží v izraelské armádě. O drúzech se zmiňuje již židovský cestovatelBenjamín z Tudely, když kolem roku 1165 navštívil oblasti, kde drúzové žili; mylně je pokládal za bezvěrce.
V letech 1921–1936 měli drúzové svůjautonomní státDžebel Drúz, který se nacházel v syrské oblastiDžabal ad-Durúz a který fungoval v rámci území, jež mezi světovými válkami spravovalaFrancie. Jeho hlavním městem bylaSuvajda. V roce 1925 se Drúzové vedení Sultanem al-Atrašem proti této francouzské správě vzbouřili a nakrátko vyhlásili úplnou nezávislost. Francie sice povstání potlačila, ale ponechala oblasti autonomii až do roku 1936. Později byla oblast začleněna do vznikajícího syrského státu.[5]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuDruze na anglické Wikipedii.
↑WIEJA, Estera. Drúzové a Židé jako partneři.Slovo z Jeruzaléma, časopis české a slovenské pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ). Září 2015, roč. 21, s. 23.ISSN1211-2917.
↑KROPÁČEK, Luboš.Duchovní cesty islámu. 5.. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011. S. 197–199.
↑MELMAN, Jossi. Snění o drúzském státě.Slovo z Jeruzaléma, časopis české a slovenské pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ). Září 2015, roč. 21, s. 12–13.ISSN1211-2917.
_-_Nebi_Shueib_Festival.jpg)
