| Dornier Do 335 | |
|---|---|
 Jediný dochovaný exemplář (VG+PH) v muzeuSteven F. Udvar-Hazy Center nedaleko Washingtonu | |
| Určení | těžký stíhač /stíhací bombardér |
| Původ | Nacistické Německo |
| Výrobce | Dornier Flugzeugwerke |
| První let | 26. října1943 |
| Zařazeno | 1944 |
| Charakter | vyřazen |
| Uživatel | Luftwaffe |
| Vyrobeno kusů | 37 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Dornier Do 335 Pfeil (Šíp) bylněmecký těžkýstíhací letoun z koncedruhé světové války. Vyznačoval se zvláštní konstrukcí se dvěmapístovými motory umístěnými vtrupu. Do služby se jich dostala pouze hrstka.
Původletounu se dá vystopovat až do dobyprvní světové války, kdyClaudius Dornier navrhl mnohohydroplánů poháněnýchmotory v tandemu. Stejný způsob byl použit uletounůWal a obříhoDo X. Tento systém je výhodnější než u dvoumotorových letounů s motory nakřídlech, protože motory v tandemu na sebe navazují; jeden z nich působí jako „tažný“ a druhý jako „tlačný“ a lze tak dosáhnout větších rychlostí, navíc má letoun lepšítěžiště, při poruše jednoho z motorů nedochází k takovémukroutícímu momentu, letoun má i menší čelní odpor a dá se lépe ovládat.
V roce1939 firma pracovala na projektu velmi rychléhobombardéru (P.59) s motory v tandemu, aleGöring projekt roku1940 zrušil. V květnu roku1942 Dornier předložil návrh vylepšené verze jakoP.231 schopné nést náklad 1 000 kg pum.Reichsluftfahrtministerium projekt schválilo k realizaci a přidělilo mu označení Do 335. Na podzim roku1942 však bylo řečeno, že typ nebude dlouho požadován; místo toho byla změněna role letounu na rychlýstíhací bombardér, ale se stejným nákresem s motory v tandemu. V lednu 1943 RLM podepsalo se společností Dornier kontrakt na dodávku tříprototypů.
První z nich,Do 335 V1 (CP+UA), vzlétl 26. října1943. Za řízení usedl šéfpilot Dornieru Flugkapitän Hans Dieterle. Šlo o mimořádně mohutný stroj s dvěma motoryDB 603, jedním před a druhým zakabinou pilota, zadní motor přenášel výkon přes dlouhouhřídel na tlačnouvrtuli za křížovými ocasními plochami. Uvnitř trupu bylapumovnice. Další dva lety byly provedeny 2. listopadu 1943.Piloti Werner Altroge a Flugkapitän Quenzler byli překvapeni rychlostí, zrychlením, zatáčkami a celkovým řízením - byl to dvoumotorový letoun, který dokázal letět jako jednomotorový; při vypnutém předním motoru dokázal udržet rychlost 560 km/h. Nevýhodou byl špatný zadní výhled a slabýpodvozek při přistávání.
Druhý prototypDo 335 V2 (CP+UB) uskutečnil první let 31. prosince 1943 pilotován Hansem Dieterlem. Od prvního prototypu se odlišoval upraveným krytem předníhomotoru společně se vstupem vzduchu do chladiče a tvar šachet hlavního podvozku.
Třetí prototypDo 335 V3 (CP+UC) poprvé odstartoval 20. ledna 1944 a byl v podstatě shodný s druhým vyrobeným exemplářem. Lišil se výfukovým systémem a přechodem kořenů křídla do trupu. Kabiny obou strojů měly na bocích průhledné kapkovité výstupky s malými zpětnými zrcátky, která usnadňovala výhled dozadu. Do 335 V4 (CP+UD) měl představovat letoun Do 435 s novým křídlem orozpětí 18,40 m navrženým u firmyHeinkel. RLM však tento vývojový program ukončilo a letoun nebyl nikdy dokončen.
Prvním vyzbrojeným kusem byl prototypDo 335 V5 (CP+UE). Za předním motorem byl instalován kanón MK 103 ráže 30 mm. Stroj byl v únoru 1944 zalétán a předán do E-Stelle Tarnewitz k provedení dalších testů.
PrototypDo 335 V6 (CP+UF) uskutečnil první let 25. března 1944 s pilotem Wernerem Altroggem. Letoun byl zkoušen s různými variantami vybavení, například radiovýškoměrem FuG 101. Dne 15. dubna 1944 přihavárii Do 335 V2 Altroge zahynul a byl nahrazen Flugkapitänem Karl-Heinzem Appelem.
Dne 19. května 1944 se do výzkumného programu zapojilDo 335 V7 (CP+UG) a 31. května 1944Do 335 V8. V7 byl odeslán k firměJunkers do Dessau, kde se používal ke zkouškám motorůJunkers Jumo 213 A/E. Při spojeneckémnáletu na tuto továrnu byl zničen. Prototyp V8 byl první s pohonnými jednotkami Daimler-Benz DB 603 E-1. Zástavba těchto agregátů si vyžádala změnu tvaru jejich krytů.
_-_Cockpit.jpg)
Příznivý průběh zkoušek dosud postavených prototypů vedl ke vznikuDo 335 V9 (CP+UI), který představoval vzorový letoun sériové verze Do 335 A-1. Prototyp zalétal 29. června 1944 Flugkapitän Quenzler. Tento stroj se odlišoval konstrukcí podvozku a krytem kabiny, který se odklápěl doprava jako u V2 a V3. U ostatních prototypů se otevíral nahoru dozadu. Hlavňová výzbroj byla složena z kanónu MK 103 a dvou kanónůMG 151 ráže 15 mm. Krátce po svém záletu byl předán do zkušebního střediska v Rechlinu, které zde vedlzkušební pilot ing. Heinrich Beauvais.
Dvoumístným prototypemnoční stíhací verze Do 335 A-6, jejíž sériová produkce nebyla realizována, bylDo 335 V10 (CP+UK) zalétaný 24. ledna 1945 na letišti Diepensee. Jako jediný exemplář nočního stíhače byl operačně nasazen u jednotky I./NJG 3, jejímž velitelem byl Werner Baake. Druhým prototypem noční stíhací varianty bylDo 335 V16 vybavenýradarem FuG 218. Kromě různých radarů nočního stíhacího Do 335 se předpokládalo také použití odledovacího zařízení, které bylo testováno naDo 335 V13 (RP+UP, zálet 31. října 1944), který se společně sDo 335 V14 (RP+UQ) stal prototypem verze Do 335 B-2. Hlavňová výzbroj byla doplněna o další dva kanóny MK 103 v křídle.
PrototypDo 335 V11 představoval vzor předpokládaných sériovýchcvičných Do 335 A-10. Zalétán byl 11. října 1944 Flugkapitänem Appelem. Pohon zajišťovaly dva motory Daimler-Benz DB 603 A-2. PrototypDo 335 V12 byl shodný s V11, nové byly pouze motory Daimler-Benz DB 603 E-1.
Úspěšné zkoušky prototypu V9 vedly k zahájení produkce deseti předsériovýchDo 335 A-0 (Werk-Nr.240101 až 110), z nichž první kus (VG+PG) byl zalétán 30. září 1944. Letouny této verze poháněly motory Daimler-Benz DB 603 A-2 s třílistými stavitelnými vrtulemi o průměru 3,5 m. Rádiovybavení se skládalo z přístrojů FuG 16 Z(Y), FuG 125 a FuG 25a. Stroje mělypancéřovanou kabinu avystřelovací sedadlo, které se aktivovalo poté, co byl odhozen kryt kabiny, hornísvislá ocasní plocha a zadní vrtule, dolní svislá ocasní plocha šla odhodit také – to pro případ nouzového přistání.
Na konci roku 1944 se začala sériově vyrábět verzeDo 335 A-1 s motoryDB 603E o vzletovém výkonu 1323 kW. Stroj mohl nést dvě 250kg pumy nebo dvě přídavné nádrže po 300 l pod křídlem. Bombardovací verze Do 335 A-2 s trupovou pumovnicí pro 1000 kg pum se nestavěla, rovněž tak těžká stíhací varianta Do 335 A-3.
Průzkumná verzeDo 335 A-4 nesla dvě kamery Rb 50/18. Jedna kamera byla pokusně instalována do prototypu V3. Operační zkoušky tohoto stroje (nový trupový kód T9+ZH) provedl 1./Versuchsverband OKL, kde s ním začal v červenci 1944 létat Wolfgang Ziese.
Sériová výroba cvičné verzeDo 335 A-10 dodala do konce války pouze tři kusy (Werk-Nr.240111, 240112 a 240114).
V létě 1944 byly zahájeny práce na verzi Do 335 B. Dornier Do 335 B-1 měl být jednomístný denní stíhací letoun shodný s A-1, ale s pancéřovaným čelním štítkem kabiny a mírně pozměněným vybavením. Vývoj této varianty byl ovšem zastaven ještě ve stadiu projekčních prací ve prospěch mohutněji vyzbrojené verze Do 335 B-2, která se také sériově nevyráběla..
Dalšími projektovanými verzemi byla Do 335 B-3, která vycházela z B-2 avšak s motory DB 603 LA, výšková průzkumná Do 335 B-4 s motory DB 603 LA a křídlem shodným u prototypu V4 a cvičná Do 335 B-5. Nerealizované zůstaly také projekty nočních stíhacích Do 335 B-6, Do 335 B-7 a Do 335 B-8.
Francouzský stíhací pilot ve službáchRAFPierre Clostermann v knizeVelký cirkus popsal setkání tříčlenného rojeTempestů pod svým velením s Do 335 v dubnu 1945. Německý pilot se ihned po zpozorovaní nepřátel rozhodl pro únik, Tempestům se ho nepodařilo dostihnout, a tak k žádnému bojovému střetu nedošlo.[1]
Do dnešní doby se dochoval pouze jediný exemplář Do 335, který je vystaven v muzeuSteven F. Udvar-Hazy Center nedaleko Washingtonu. Zajímavostí je, že tento konkrétní letoun putoval po válce v rámciOperace Lusty přes oceán do USA spolu s jediným dochovaným exemplářem proudového bombardéruArado Ar 234 Blitz. Oba stroje jsou vedle sebe vystavené ve zmíněném muzeu.[2]
.jpg)
Údaje podle[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématuDornier Do 335 na Wikimedia Commons| Německé vojenskéletounydruhé světové války | |
|---|---|
| Stíhací letouny | |
| Bombardovací letouny | |
| Plovákové letouny alétající čluny | |
| Průzkumné letouny | |
| Transportní letouny akluzáky | |
| Cvičné aspojovací letouny | |
| Bitevní letouny | |
| Vrtulníky avírníky | |
| Experimentální a specializované letouny | |
| Malosériové letouny | |
| Prototypy a projekty | Ao 225 •Ar 77 •Ar 80 •Ar 81 •Ar 195 •Ar 197 •Ar 198 •Ar 199 •Ar 340 •Ar 396 •E.555 •AS 6 •Ba 349 •BV 40 •Ha 137 •Ha 140 •BV 142 •BV 144 •BV 155 •BV 238 •P.175 •P.200 •P.202 •Do 19 •Do 317 •DFS 228 •DFS 346 •Fi 98 •Fi 99 •Fi 157 •Fi 256 •Fw 57 •Fw 62 •Fw 159 •Ta 183 •Fw 191 •He 118 •He 274 •He 280 •He 343 •He 519 •Ho 229 •Ju 85 •Ju 89 •Ju 187 •Ju 287 •Ju 288 •Hs 121 •Hs 122 •Hs 124 •Hs 125 •Hs 127 •Hs 128 •Hs 130 •Hs 132 •Ju 322 •Bf 161 •Bf 162 •Me 209-II •Me 263 •Me 264 •Me 309 •Me 328 •Me 509 •Me 609 •Me P. 1101 •Li P.01 •Li P.04 •Li P.10 •Li P.11 •Li DM-1 •Li P.13 •Li P.13a •Li P.13b •Li P.15 •Li P.20 •Sk P.14 •Sk SL-6 •So 334 |
| Bezpilotní letouny a řízené střely | |
