Dopamin funguje také jakoneurohormon, jako takový je vytvářen v hypotalamu a označuje se tam též jakoprolaktin inhibující hormon (PIH), v malém množství ho tvoří také dřeňnadledvin.[2]
Dopamin má v nervové soustavě poměrně rozmanité spektrum funkcí. V lidskécentrální nervové soustavě se váže na pět základních typůdopaminových receptorů (D1,D2,D3,D4,D5).[3] Zjednodušeně řečeno je dopamin v určitých nervových drahách uvolňovánnervovými buňkami nasynapsích, kde se váže na příslušné receptory a umožňuje přenos nervových impulsů z jedné nervové buňky na druhou. Udává se nejméně šest nervových drah, v nichž dopamin hraje důležitou funkci[3] (dopaminergní dráhy). Produkující buňka uvolňuje dopamin klasickým způsobem závislým navápenatýchiontech; dopamin se rozlije dosynaptické štěrbiny a váže se na dopaminové receptory, následně je však velmi rychle vstřebáván zpět do produkující buňky. Uvolnění dopaminu může však způsobit také dávkaamfetaminů.[4]
Pravděpodobně nejznámější funkce plní dopamin v mezolimbické dopaminové dráze vedoucí zestředního mozku přesnucleus accumbens až do čelní kůry. Tato dráha hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a „odměn“. Způsobuje vznik příjemných pocitů buď v reakci na různé události či aktivity, nebo vlivem požití jistýchdrog a to především stimulačních, napříkladkokainu.Drogová závislost je dávána do souvislosti právě s touhou jedince po příjemných pocitech navozených dopaminem.[2]
Důležitou dopaminergní drahou je spojení mezisubstantia nigra a oblastí zvanoustriatum. Substantia nigra je součástí bazálníchganglií a hraje roli v plánování a programování pohybu – v procesu, kdy se abstraktní myšlenka mění na vůlí řízenou akci. Oblast je bohatě propojena s dalšími pohybovými centry. Degenerace dopaminových center v oblasti substantia nigra může způsobitParkinsonovu chorobu, která se projevuje právě poruchami pohybu.[5]
Pokud je dopamin uměle vpraven do organismu, tak působí navegetativní nervovou soustavu – například povede ke zrychlenítepu nebo zvýšení krevního tlaku. Nicméně dopamin se nemůže vstřebat přímo zkrve do mozku, a proto dopamin podaný jako lék neovlivnícentrální nervovou soustavu. Ke zvýšení hladiny dopaminu např. v mozku pacientů trpících Parkinsonovou chorobou je možné přispět nepřímo, například podáním prekurzoru dopaminu, napříkladfenylalaninu.
↑KERKUT, G. A. Catecholamines in invertebrates.Br Med Bull.. 1973, roč. 29, čís. 2, s. 100–3.Dostupné online.ISSN0007-1420.
↑abcVANDER, Arthur J.Human Physiology: The Mechanism of Body Function. 8. vyd. [s.l.]: The McGraw–Hill Companies, 2001.Dostupné online.
↑abcBINDER, Marc D.; HIROKAWA, Nobutaka; WINDHORST, Uwe.Encyclopedia of Neuroscience. Berlin Heidelberg: Springer-Verlag GmbH, 2009.ISBN978-3-540-23735-8.
↑SMITH, C. U. M.Elements of Molecular Neurobiology. 3. vyd. Chichester: John Wiley & Sons, 2002.ISBN0-470-84353-5.
↑GANONG, William F.Review of Medical Physiology. 21. vyd. [s.l.]: Lange Medical Books/McGraw-Hill, 2001.Dostupné online.
