Město v roce 1776 založil ruský knížeGrigorij Potěmkin na počestKateřiny Veliké jakoJekatěrinoslav (na cizojazyčných historických mapách z 19. století lze najít názevCatharinoslav[4]), v roce 1926 bylo přejmenováno naDněpropetrovsk podle řeky Dněpr a na počest předního ukrajinského komunistyGrigorije Petrovského (1878–1958). Nový oficiální název města Dnipro shodný s ukrajinským názvem řeky byl schválen 19. května 2016 v rámci zákona o dekomunizaci Ukrajiny, jímž Ukrajina vrací původní názvy měst a mění názvy spojené s komunismem.[5][6][7][8]
Novorossijsk (rusky: Новороссийск; ukrajinsky: Новоросійськ, přepis: Novorosijsk) 1796–1802, krátce přejmenováno za vlády synaKateřiny II., caraPavla I.; předchozí jméno však obnovil carAlexandr I. po otcově zavraždění
Jekatěrinoslav 1802–1918, na některých mapách19. století označován jako Catharinoslav.[9]
Dnipropetrovsk (ukrajinsky: Дніпропетровськ; rusky: Днепропетровск, přepis: Dněpropetrovsk), také Dnipropetrovske (ukrajinsky: Дніпропетровське) podle charkovského pravopisu 1926–2016.[11] Slovo pochází z Дніпро („řeka Dněpr“) + Петровський, podle sovětského revolucionáře Grigorije Petrovského.
Úrodné oblasti v okolí Dněpru byly osídleny zemědělskými kulturami již ve 4. tisíciletí př. n. l. Ve starověku sem zasahovala oblastskytského a následněsarmatského osídlení.
V 9. století, za časůKyjevské Rusi, byl na skalnatém ostrově na Dněpru založenbyzantskými mnichy monastýr (odtud dnešní názevMonastýrský ostrov); v roce 1240 jej však zničiliTataři.
Běhemkozácké éry náleželo územíZáporožské Siči a bylo předmětem sporů a bojůRuské říše sPolskem aTureckem. Roku 1635 byla jižně od dnešního města zřízena polská obranná pevnostKodak. Roku 1775 zde byla ustavena eparchie pravoslavné církve, jež postupně převzala církevní správu pro celou oblast východní Ukrajiny, včetně Krymu, osvobozeného od Osmanů v roce 1776. V roce 1787 sem zPoltavy přesídlil arcibiskup Ambrosij. Církevní organizace tak předešla výstavbu města.
Jekatěrinoslav, centrum města kolem roku 1850
Město bylo administrativně založeno ruským knížetemPotěmkinem roku 1776 v rámci osidlování nově získanéhoNového Ruska, ale vlastní výstavba se opožďovala. Město se stalo správním centrem nově dobytých území včetně těch, kteráOsmanská říše v roce 1774 postoupilasmlouvou z Küçük Kaynarca. Dostalo názevJekatěrinoslav na počest tehdejší carevnyKateřiny II. Veliké. Ta zde plánovala vybudovat „jižní metropoli“Ruského impéria, která by se vyrovnala Petrohradu a Moskvě; Nejdříve byla založena klasicistní katedrála, jež měla být velkolepější než Svatopetrská bazilika veVatikánu, ale původní projekt byl redukován a realizace o půl století opožděna.[12] Urbanistická koncepce a výstavba obytných domů byly po Kateřinině smrti také redukovány a z města se stalo řadové centrumgubernie. V letech 1796–1802 se město nazývaloNovorossijsk,[13] později se vrátilo ke starému jménu.
Ve 20. století město velmi rychle rostlo, současně však prodělávalo dramatické změny a rány v obou světových válkách. Byly zbořeny čtyři velké chrámy (největší z nich byla kupolová Blagoveščenská bazilika) a některé veřejné budovy na Jekatěrinoslavském prospektu. V krátké doběUkrajinského státu (německý protektorát na území dnešní Ukrajiny)[14]neslo město neoficiálně názevSičeslav[15] (název odkazoval kZáporožské Siči, symbolu kozáctví, se kterým se snažili identifikovat ukrajinští nacionalisté z rakouskéVolyně aHaliče, ačkoliv historicky neměli s kozáky nic společného.)[16] Název Dněpropetrovsk získalo roku 1926 podlebolševického revolucionářeGrigorije Petrovského[17] už jako součást Ukrajinské lidové republiky. V roce2016 byl Dněpropetrovsk na základě rozhodnutí ukrajinské vlády k přejmenování města v rámcidekomunizace Ukrajiny přejmenován na Dnipro.[18]
Ve 30. letech probíhala ve městě industrializace, hlavně výstavba závodů těžkého průmyslu. Tehdy zde plnil různé stranické funkceLeonid Iljič Brežněv, pocházející z blízkéhoDniprodzeržynska (dnes Kamjanske). Běhemdruhé světové války byla po obsazení města německýmWehrmachtem téměř vyhlazena místní početnážidovská komunita.
V sobotu 29. dubna 2023 Dnipro, který se o den dříve stal terčem ruského raketového útoku, navštívil český prezidentPetr Pavel. Setkal se zde sSerhijem Lysakem, předsedou správy (gubernátorem) Dněpropetrovské oblasti, nad jejíž obnovou siČeská republika vzalapatronát. Na východ Ukrajiny se od počátkuruské invaze v únoru 2022 vydal jako první zahraniční prezident. Ukrajinu navštívil společně se slovenskou prezidentkouZuzanou Čaputovou.[19] V srpnu 2025 byla ve městě otevřena kancelář českého velvyslanectví.[20]
V Dnipru žije přes milion obyvatel a s nedalekýmKamjanským a dalšími městy tvoří tzv.Dniperskou aglomeraci s více než 1,8 milionem obyvatel. Město je střediskemDněpropetrovské oblasti, která je druhá nejlidnatější na Ukrajině.
V roce 2001 se 72,6% obyvatel bývalé Sičeslavi hlásilo kukrajinské národnosti[21] a 23,5 % k ruské národnosti.[22] Přitom však v červnu 2017 udalo 63 % obyvatel města, že ve svém domově mluví ukrajinsko-ruskýmsuržykem. Jen 9 % obyvatel mluví doma výhradněukrajinsky a 25 % obyvatel používá obě tyto řeči.[22]
Město je průmyslovým centrem, soustředěn je zde například zbrojní či hutnický průmysl, nacházejí se tu také továrny, které byly zapojeny do bývaléhosovětského kosmického programu. Do rozpaduSSSR nebyl do města vzhledem ke strategickému významu výroby zbraní povolen vjezd cizincům bez oficiálního povolení. ZávodJužmaš byl s více než 100 tisíci zaměstnanci jedním z největších průmyslových závodů SSSR. Při rozpadu SSSR bylo město zároveň nejlidnatější ve své historii: žilo zde tehdy 1,203 milionu obyvatel.
Hlavní tepnou města jetřída Dmytra Javornyckého. Je zde také důležitý říční přístav a letiště. Město má velmi rozvinutý dopravní systém městské hromadné dopravy:
Tramvajová doprava v Dnipru provozuje 12 linek (další linkou je historická linka se starými tramvajovými vozy, která jezdí od května do září) ,
Metro v Dnipru bylo otevřeno v roce 1995, tvoří ho jedna linka o šesti stanicích. Jelikož vede z centrálního nádraží do již značně vylidněné průmyslové oblasti, jeho využití je velice nízké.
Svjato-Preobraženskyj katedralnyj soborSídlo Dniprovské a Pavlogradské eparchie
Spaso-preobraženský katedrální chrám – významná neoklasicistní cihlová stavba na půdorysu latinského kříže, se třemi sloupovými portiky a kupolí v křížení. Projekt vypracoval petrohradský architekt Andrejan Dmitrovič Zacharov, základní kámen položila roku 1786 carevna Kateřina II. společně s rakouským císařem Josefem II. K realizaci redukovaného rozsahu stavby došlo až v letech 1830–1835; v letech 1930–1988 byl chrám zrušen, v 70. letech byla stavba opravena a od roku 1975 začala sloužit jako muzeum ateismu. Roku 1990 se stal opět sídlem eparchie moskevského episkopátu, v roce 1992 byla zahájena jeho generální rekonstrukce. Bylo obnoveno také vnitřní zařízení a fresková výzdoba kupole.
Eparchie pravoslavné církve, moderní stavba nahradila původní sídlo z 19. století
Synagoga Zolotaja roza
Monastýrský ostrov, zábavní centrum, mj. zde sídlí akvárium
Dniprovské akademické divadlo dramatu a komedie – klasicistní stavba; nejstarší ze 17 městských divadelních scén
Dům varhanní a komorní hudby – novobarokní kupolová bazilika z let 1913–1915, odsvěcený Brjanský chrám sv. Mikuláše divotvůrce
↑abДЕРЖСТАТ, УКРАЇНИ.Чисельність наявного населення України на 1 січня/Number of Present Population of Ukraine, as of January 1 [online]. 3, ul. Šota Rustaveli, Kyjev, 01601, Ukrajina: ДЕРЖСТАТ УКРАЇНИ, 2021-01-01 [cit. 2022-11-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-21.
↑PROCHÁZKOVÁ, Petra. Apoštol ani bolševik, jen Dnipro. Ruská jména měst mizí z map | Svět.Lidovky.cz [online]. 2016-05-22 [cit. 2025-08-14].Dostupné online.
↑ČTK. Ukrajina přejmenuje města Dněpropetrovsk či Uljanovka. Chce se zbavit sovětského dědictví.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2015-06-05 [cit. 2025-08-14].Dostupné online.
↑Проект Постанови про перейменування міста Дніпропетровська Дніпропетровської області [online]. [cit. 2016-05-19].Dostupné online. (ukrajinsky)
↑English map of 1820 [online]. Arhivtime.ru [cit. 2014-11-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Проект Закону про внесення змін до статті 133 Конституції України (щодо перейменування Дніпропетровської області). [s.l.]: Verkhovna Rada of Ukraine, 27 April 2018.Dostupné online. Number 8329 of the 8th session of the VIII convocation.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Пояснювальна записка 27.04.2018. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ukrainskyi pravopys. 1st. vyd. Kharkiv: Ukrainian State Publisher, USRR National Commissariat of Education, 1929.Dostupné online. Kapitola Heohrafichni nazvy, s. 76. (ukrajinsky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZHUK, S. I. (SERGEĬ IVANOVICH).Rock and roll in the Rocket City : the West, identity, and ideology in Soviet Dniepropetrovsk, 1960-1985. Washington, D.C.: Woodrow Wilson Center Press xvii, 440 pages s.Dostupné online.ISBN978-0-8018-9550-0,ISBN0-8018-9550-2.OCLC468972516
↑BOARD, editorial.TRAFO – Blog for Transregional Research [online]. [cit. 2020-01-11].Dostupné online. (německy)
↑Верховная рада переименовала Днепропетровск в Днепр [online]. weacom.ru, 20. 5. 2016.Dostupné online. (rusky)
↑PROCHÁZKOVÁ, Petra.Apoštol ani bolševik, jen Dnipro. Ruská jména měst mizí z map [online]. Lidovky.cz, 2016-05-22 [cit. 2018-05-19].Dostupné online.
↑ Дніпро розірвав побратимські відносини з містами РФ | Українська правда.pravda.com.ua [online]. 2016-09-08 [cit. 2022-11-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-08.
