Dmytro Kocjubajlo
Da Vinci
Rodné jméno	Дмитро Іванович Коцюбайло
Narození	1. listopadu1995 Zadnistrjanske,Ivanofrankivský rajón,Ukrajina
Úmrtí	7. března2023 (ve věku 27 let) Bachmut,Doněcká oblast,Ukrajina
Místo pohřbení	Askoldova mohyla vKyjevě
Národnost	ukrajinská
Partner(ka)	Alina Mychajlova
Vojenská kariéra
Hodnost	poručík (posmrtně)
Doba služby	2014-2023
Složka	Ukrajinský dobrovolnický sbor(2014-2022) Ukrajinské pozemní síly(2022-2023)
Velel	prapor „Da Vinciho vlci“
Války	Válka na Donbase Ruská invaze na Ukrajinu
Bitvy	Bitva o Savur-Mohylu,Druhá bitva o Doněcké letiště, Bitva o Pisky,Bitva o Kyjev,Bitva o Cherson,Charkovská protiofenzíva,Bitva o Bachmut
Vyznamenání	Hrdina Ukrajiny Řádu zlaté hvězdy Kříž za bojové zásluhy Řád „Lidový hrdina Ukrajiny“ Národní legenda Ukrajiny
multimediální obsah na Commons

Dmytro Ivanovyč Kocjubajlo (ukrajinskyДмитро Іванович Коцюбайло;1. listopadu1995Zadnistrjanske,Ivanofrankivský rajón –7. března2023Bachmut), známý pod svým volacím znakemDa Vinci, bylukrajinskýdůstojník, účastníkEuromajdanu, a první dobrovolník, který získal nejvyšší státní vyznamenáníHrdina Ukrajiny Řádu zlaté hvězdy ještě za svého života. V roce 2023 byl zabit ruskýmšrapnelem běhembitvy o Bachmut.^[1]

Běhemválky na Donbase bojoval v řadáchUkrajinského dobrovolnického sboru, vojenského křídla organizacePravý sektor.^[2] Po začátkuplnohodnotné ruské invaze vstoupil jako ostatní dobrovolníci doozbrojených sil Ukrajiny, kde velel 1. mechanizovanémupraporu„Da Vinciho vlci“ 67. samostatné mechanizovanébrigády.^[3][4]

V roce 2022 byl ukrajinskou verzíčasopisu Forbes zařazen do žebříčku30 pod 30: Tváře budoucnosti.^[5]

Dmytro Kocjubajlo se narodil 1. listopadu 1995 ve vesnici Zadnistrjanske poblíž města oblastního významuBurštyn vIvanofrankivské oblasti na Ukrajině. Podle své rodiny již od mala rád maloval,^[6] čemuž se věnoval i při studiu na Ivanofrankivském odborném stavebním lyceu, kde studovalvýtvarnictví^[7][8] a maloval na papír, plátno i sklo.^[9] Amatérsky se také věnoval archeologii a sběratelství.^[6][9]

Kocjubajlo snil o tom, že se umění bude věnovat i profesionálně, na což nakonec nedošlo. Jeho pozdější volací znak Da Vinci je však inspirován právě jeho zájmem o výtvarné umění,^[10] specifickyLeonarda Da Vinciho měl Kocjubajlo dle svých slov oblíbeného „pro jeho představivost, vynalézavost a otevřenost novým myšlenkám“.^[11]

Ještě jako student lycea se aktivně účastnilEuromajdanu, kde byl svědkem krvavých zásahů bezpečnostních složek věrnýchViktoru Janukovyčovi.^[6][8]

Da Vinci pocházel z početné rodiny, měl pět sourozenců. Kromě starší sestry Marjany měl ještě mladšího bratra Ivana, dvojčata Oleksandru a Anhelinu a nejmladší sestru Karynu.^[6] K mladším sourozencům měl ochranářský vztah, staral se o ně už jako teenager a zájem o ně měl i během své vojenské kariéry. Sestry Oleksandra a Anhelina v rozhovoru vzpomínaly, že jim stále dával za příklad svou přítelkyni Alinu a chtěl, aby jako ona studovaly prestižní Ukrajinskou akademii leadershipu,^{[pozn. 1]} což se jim nakonec skutečně povedlo.^[6] Když v roce 2017 rodině vyhořel dům a chtěla se z důvodu nedostatku finančních prostředků přestěhovat do městského bytu, Dmytro sehnal sponzory kteří rodině pomohli zafinancovat koupi domu na vesnici, kterou považoval pro dospívání sourozenců za vhodnější.^[6]

Od roku 2017 byl ve vztahu sAlinou Mychajlovou, zastupitelkou Kyjevské městské rady zastranu Holos, někdejší dobrovolnou záchranářkoupraporu Špitálníci a později od roku 2017 vedoucí lékařské služby „ULF“ 1. samostatné útočné roty Ukrajinského dobrovolnického sboru.^[13][14]

Jakožto členPravého sektoru se Dmytro Kocjubajlo označoval zanacionalistu, odmítal však spojování srasismem čineonacismem. V rozhovoru proThe Independent v roce 2022 uvedl:„Jsme nacionalisté, já jsem nacionalista. Ale nejsme jako někteří jiní, kteří jsou neonacisté, bílí supremacisté a podobně. V této jednotce máme židy, muslimy, křesťany; neuvidíte nikoho s nacistickým nebo fašistickým tetováním nebo něčím podobným. Máme dobrovolníky ze spousty různých zemí; nezajímá nás, odkud lidé pocházejí, nebo jaké vyznávají náboženství.“^[11]

Podle Martina Ocknechta, dokumentaristy organizacePaměť národa, byl Kocjubajlo nacionalista zastávající vizi nezávislé suverénní Ukrajiny, která nebude v ruské vlivové zóně, ale ani nebude součástíEU aNATO. Ocknecht tvrdí, že měl Kocjubajlo napažbě své pušky zářezy značící počet zlikvidovaných okupantů.^[15] Na dostupných snímcích nicméně má na svémAK-74 plastovou nebo kompozitní pažbu, na níž nic takového patrného není.^[2][16][17]

Za vítězství považoval jedině osvobození všechokupovaných území včetněKrymu a předpokládal, že definitivním řešením by byl až rozpadRuské federace. Měl totiž za to, že ruská agrese není jen dílemVladimira Putina, ale širší ruské společnosti.^[18]

Brzy poté, co absolvoval lyceum, vstoupil doUkrajinského dobrovolnického sboru (UDS) a absolvoval s ním vojenský výcvik poblížČernihivu.^[8] Po jeho absolvování odjel ve svých osmnácti letech i přes protesty rodiny^[6] jako jeden z prvních dobrovolníků bojovat na východní Ukrajinu.^[7]

Na Donbase se v roce 2014 účastnil osvobození Karlivky (vDoněcké oblasti) aAvdijivky, bitvy oSavur-Mohylu,obrany Doněckého letiště a v zimě 2014 byl vážně zraněn v jedné z bitev o obecPisky. Po třech měsícíchrekonvalescence se ale vrátil na frontovou linii.^[9]

Ještě v roce 2014 se stal velitelem jedné zčet UDS, o rok později byl povýšen na velitele 1.roty 5. útočného praporu.^[19] Ta se v srpnu 2015 vydělila z 5. útočného praporu a od března 2016 působila pod názvem 1. samostatná útočná rota„Da Vinciho vlci“,^{[pozn. 2]} v jejímž čele Kocjubajlo stál.^[2]

Kocjubajla zastihla plnohodnotná ruská invaze s jeho jednotkou u obceŠčasťa vLuhanské oblasti,^[19] odkud se krátce poté přesunuli kZáporoží a účastnili se bojů poblížOrichivu. Následně odjelibránit Kyjev.^[20]

V dubnu 2022 rozhodlo velení Pravého sektoru, že se Ukrajinský dobrovolnický sbor zařadí do pravidelnýchozbrojených sil Ukrajiny^[21] – něco, co skupina i Da Vinci osobně do té doby odmítala. Nyní však souhlasili, a to dle Da Vinciho slov zejména díky velké důvěře v tehdejšího náčelníka generálního štábuValerije Zalužného.^[20] Paralelně s tím probíhal masivní nábor nových dobrovolníků a 1. samostatná útočná rota se záhy rozrostla na 1. samostatný mechanizovanýprapor, v jehož čele Da Vinci nadále stál.Ukrajinský dobrovolnický sbor krátce působil jako 7. centrum speciálních operacíUkrajinských sil speciálních operací (SSO),^[22] nicméně v listopadu 2022 byla většina původních bojovníků reorganizována do 67. samostatné mechanizovanébrigádyUkrajinských pozemních sil, což byl i případ praporu „Da Vinciho vlci“.^[23]

Prapor „Da Vinciho vlci“ se účastnil i osvobozováníBalaklijy aKupjansku běhemcharkovské protiofenzivy a krátce poté se zapojil dobitvy o Cherson.^[19][20] Následovalonasazení v okolí Soledaru a nakonec vobraně Bachmutu, během níž Kocjubajlo padl.

Protože většinu své kariéry bojoval v dobrovolnické jednotce stojící mimo struktury oficiální sil, nemohl ani získávat oficiální hodnosti. První důstojnickou hodnost mladšího poručíka (přibližně ekvivalentpodporučíka) tak obdržel až 23. srpna 2022.^[24]

Povýšení naporučíka se Dmytro Kocjubajlo dočkal až posmrtně v roce 2023.^[25]

Dmytro Kocjubajlo zemřel dne 7. března 2023bojích o Bachmut,^[26] poté co byl zasažen do krkušrapnelem z ruské rakety vystřelené salvovým raketometemBM-21 Grad. Dle svého spolubojovníka ještě stihl ohlásit zranění, záhy ale upadl do bezvědomí a během několika minut zemřel.^[1] Ještě téhož večera vydal ukrajinský prezidentVolodymyr Zelenskyj své tradiční videoposelství, v němž vzdal Da Vincimu těmito slovy hold:^[27]

S Kocjubajlem se nejprve měli možnost rozloučit jeho nejbližší a sousedé během obřadu v obci Bovšiv v rodnéIvanofrankivské oblasti.^[28]

Hlavní ceremonie se ale odehrála 10. března 2023 v Kyjevě za účasti tisíců lidí a řady vysoce postavených smutečních hostů, včetně prezidenta Volodymyra Zelenského, finské premiérkySanny Marin, ukrajinského ministra obranyOleksije Reznikova, veliteleHlavního ředitelství rozvědky ministerstva obrany UkrajinyKyryla Budanova a náčelníka generálního štábuValeryje Zalužného.^[29][30] Zádušní mše se konala vchrámu sv. Michala, kde prezident Zelenskyj také předal matce padlého vojáka vyznamenání Kříž za vojenské zásluhy.^[31]

Po zádušní mši pokračovalo procesí nesoucí otevřenou rakev na hlavní kyjevské náměstíMajdan, kde mu mohla vzdát hold široká veřejnost. Zde také zazněly projevy ministra obrany a náčelníka generálního štábu, který mimo jiné ocenil rozhodnutí Da Vinciho a jeho spolubojovníků vstoupit po začátkuplnohodnotné invaze do řad pravidelné armády.^[32]

K uložení ostatků došlo v rámciřecko-katolického obřadu poblíž tzv. Askoldova hrobu,^[28] památného parku kde má být pohřben kyjevskýkníže Askold a uvažuje se o něm jako o místě pro vybudovánípantheonu ukrajinských hrdinů.^[33] Na místě se v roce 2024 při prvním výročí smrti konala pietní akce rodiny a přátel^[34] a noví bojovníci praporu „Da Vinciho vlci“ zde skládali přísahu, což se má stát každoročně se opakující tradicí.^[35]

Po Kocjubajlovi byla pojmenována řada veřejných míst v ukrajinských městech a obcích. Toto je přehled těch nejvýznamnějších, existují i další v malých obcích.

• Ulice Dmytra Kocjubajla „Da Vinciho“ vKramatorsku – vznikla přejmenováním ulice Šmidta 19. dubna 2023^[36]
• Fontána Hrdiny Ukrajiny Dmytra „Da Vinciho“ Kocjubajla a všech dobrovolníků rusko-ukrajinské války veLvově – slavnostně odhalena 21. dubna 2023^[37]
• Ulice Dmytra Kocjubajla vNikopolu – vznikla přejmenováním ulice Majakovského 30. května 2023^[38]
• Ulice Dmytra Kocjubajla vCharkově – vznikla přejmenováním ulice Deržavinská 13. června 2023^[39]
• Ulice Dmytra Kocjubajla vIvano-Frankivsku – vznikla přejmenováním ulice Urožajna 15. června 2023^[40]
• Ulice Dmytra Kocjubajla vKupjansku – vznikla přejmenováním ulice Lermontova 9. září 2023^[41]
• Ulice Dmytra Kocjubajla vAvdijivce – vznikla přejmenováním ulice Gagarina 19. prosince 2023^[42]
• Náměstí Dmytra Kocjubajla vDnipru – vzniklo pojmenováním bezejmenného prostranství u ulice D. Javronického 20. prosince 2023^[43]
• Park Dmytra „Da Vinciho“ Kocjubajla vKyjevě – Kyjevská městská rada rozhodla o vybudování nového parku na základěpetice více než 20 tisíc občanů 2. března 2024.^[44]

Dmytro Kocjubajlo obdržel několikstátních vyznamenání a jedno nestátní ocenění. Některá z nichin memoriam.

• Řád „Lidový hrdina Ukrajiny“ (2017) – nestátní ocenění vzniklé z iniciativy novináře a dobrovolníka Andrije Boječka udělované na základě rozhodnutí komise složené z dobrovolníků, vojáků, lékařů a novinářů Ukrajincům i cizincům.^[45]
• Hrdina Ukrajiny Řádu zlaté hvězdy (30. listopadu 2021) –„Za osobní odvahu projevenou při obraně státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny“^[46]
• Kříž za vojenské zásluhy (9. března 2023, in memoriam) –„Za významné osobní zásluhy o ochranu státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny, nezištnou službu ukrajinskému lidu, věrnost vojenské přísaze.“^[47]
• Odznak prezidenta Ukrajiny „Národní legenda Ukrajiny“ (23. 8. 2023, in memoriam) –„Za mimořádné osobní zásluhy o posílení státnosti Ukrajiny, ochranu vlasti a službu ukrajinskému lidu“^[25]

V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůКоцюбайло Дмитро Іванович na ukrajinské Wikipedii aDmytro Kotsiubailo na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématuDmytro Kocjubajlo na Wikimedia Commons
• Dmytro Kocjubajlo na stránkáchBurštynské městské rady (ukrajinsky)
• Dmytro Kocjubajlo naFacebooku (ukrajinsky)
• Dmytro „Da Vinci“ Kocjubajlo na stránceFind a Grave

• Ukrajinští válečníci
• Hrdinové Ukrajiny
• Oběti ruské invaze na Ukrajinu
• Nacionalisté
• Narození v roce 1995
• Narození 1. listopadu
• Narození v Ivanofrankivské oblasti
• Úmrtí v roce 2023
• Úmrtí 7. března
• Úmrtí v Bachmutu

• Monitoring:Články přeložené z ukwiki
• Monitoring:Články přeložené z enwiki
• Monitoring:Autoritní kontrola s 0 identifikátory
• Portál Válka a vojenství/Zapojené články
• Portál Lidé/Zapojené články
• Portál Ukrajina/Zapojené články
• Muži