Dionýsos (řeckyΔιόνυσος,latinskyDionysus, Bacchus) je vřecké mytologii synem nejvyššího bohaDia a jeho milenkySemely. Je bohem vína a nespoutaného veselí. Původně byl i bohem úrody a plodnosti.
Narodil se vThébách, ale uvádí se takéNaxos,Kréta, Élis a další místa. Když se žárlivá manželkaHéra dozvěděla, že její manželZeus přivede na svět dítě se svou milenkouSemelé, dcerou Thébského králeKadma, rozhodla se, že to tak nemůže nechat. Navštívila ve změněné podobě Semelu a přesvědčila ji, že se má ujistit o tom, že její milenec je skutečně bůh. Ať ho požádá, aby se před ní objevil v celé své božské nádheře. Protože jí Zeus předem slíbil splnit jakékoliv přání, objevil se před ní opravdu s celou parádou, se všemi svými blesky a hromy. Následky byly hrozné: Jeden blesk zapálil Kadmův palác, plameny zasáhly Semelu a ta předčasně porodila. Pomoci jí už nebylo, ale Zeus zachránil dítě, nechal kolem něj vyrůst šlahouny břečťanu, které ho uchránily. Potom si dítě nechal zašít do boku a sám ho donosil. V pravý čas se syn „podruhé“ narodil a dostal jméno Dionýsos.
Posel bohůHermés předal chlapce do výchovy Semelině sestřeÍnó, která byla manželkou orchomenského králeAthamanta. Netrvalo dlouho a dopátrala se toho Héra, seslala na Athamanta šílenství, ve kterém zabil své syny, ale Dionýsa Hermés zachránil. Pak ho vychovávalynymfy v jeskyni porostlé vinnou révou. Odtud později přinesl lidem první sazenicirévy vinné. Dal jiÍkariovi, athénskému pastýři, a naučil ho, jak z hroznů vyrábět víno.
Dionýsos se se svou družinou, v níž bylSilénos – jeho učitel,Satyrové a Mainady (známější jakoBakchantky podle jeho řeckého jména Bakchus), vydal na tažení světem – přes Egypt, Indii, Frýgii, Thrákii, Boiótii – tam všude šířil bujné veselí a kult vinné révy, v případě nutnosti i násilím. Dionýsa a jeho opojný nápoj totiž lidé přijímali se smíšenými pocity, mnohdy s nedůvěrou, bázní nebo dokonce s odporem. Své odpůrce Dionýsos nešetřil a některé z nich potrestal velmi tvrdě. Napříkladthrácký králLykúrgos přikázal Dionýsa vyhnat ze země. Byl proto potrestán slepotou, v pomatení mysli ubil vlastního syna a nakonec sám zemřel, usmýkán divokými koňmi. Podobně krutě byl potrestán thébský králPentheus, Dionýsův bratranec. Protože zakázal svým poddaným účast na oslavách Dionýsa, byl za trest rozsápán rozlícenými Bakchantkami, mezi nimiž byla i Pentheova vlastní matka. Dceryorchomenského krále Minya zase zešílely a nakonec byly proměněny v noční ptáky nebo podle jiné verze v netopýry. Špatně dopadli takétyrhénští piráti, kteří na své lodi Dionýsa a jeho družinu převáželi a chtěli ho prodat do otroctví. Bůh vína nechal loď zarůst révou, vesla proměnil v hady a loď zahnal na širé moře, kde z pirátů udělal delfíny.
Římská kopie původní řecké sochy Dionýsa ze 2. století př. n. l.
Po svém vítězném tažení světem se na ostrověNaxu Dionýsos oženil sAriadnou, dcerou krétského králeMínóa (když ji tam zanechal athénský princThéseus, ač jí předtím sliboval manželství). Dionýsos poté usedl po pravici nejvyššího bohaDia naOlympu. Sestoupil do podsvětí, vyvedl svou matku Semelé na Olymp a dal jí nové jméno Thyóné.
Zeus daroval Dionýsovi palác a bohyně Héra se musela s novým stavem věcí smířit.
Dionýsova tažení světem byla provázena hlučným veselím, hrála bouřlivá divoká hudba. Provázeli ho nejenSiléni,Satyrové aBakchantky, ale takéKentauři,nymfy iMúzy. Dionýsos dostával stále nová jména – Bakchos – třeštící, Bromios – bouřící, Lénios – ochránce lisu a mnohá další.
Dionýsos nebyl jenom bohem vína, ale také bohem veškerého růstu v přírodě, rozdával básnické a věštecké nadšení, přinášel i zdraví, nemocným zjevoval ve snu léčebné prostředky. K jeho poctě se konaly mnohé velkolepé bouřlivé slavnosti. Řekové ho ctili jako ochránce ovocných stromů a keřů, uctívali ho jako původce píle, dovedností a pracovitosti v pěstování plodin. Oceňovali i to, že přinášel radost ze života, osvěžoval ducha i tělo, podněcoval lásku, uvolňoval inspiraci a tvůrčí nadšení. To vše ale jenom tehdy, byla-li dodržena zásada „ničeho příliš“.
Postupem času však se slavnosti začaly měnit v bouřlivější, účastníci upadali mnohdy do extáze, tažení byla divoká a nespoutaná. Oficiální slavnosti se vAthénách konaly několikrát do roka, nejvýznamnější byly „velké dionýsie“ koncem března. Končily obvykle velkým závěrečným představením se sborem pěvců v kozlích kůžích a zpěvy s doprovodem tance.
_01.jpg)
_01.jpg)
