Je považován za jednoho z nejlepších brankářů v historii fotbalu.[1] Po ukončení fotbalové kariéry se stal trenérem a dva roky vedlBianconeri se kterými vyhrálPohár UEFA 1989/90, což se stal prvním co to zvládl co by hráč i trenér.[2] Vedl i reprezentaciItálie se kterou naME 2000 skončil na 2. místě.
Když měl 14 let, odešel vyzkoušet štěstí na konkurz doInteru aJuventusu, jenže kvůli jeho nízkému vzrůstu,byl později přijat doUdinese.První utkání odchytal vnejvyšší lize24. září1961 protiFiorentině (2:5).[9] Poté ještě nastoupil do třech utkání. I tak ale musel s klubem sestoupit dodruhé ligy. Následující rok, se stal pro majitele klubu s jeho výkony nepřesvědčivý a tak se jej rozhodl prodat.
KlubMantova jej koupil v roce1963 za 20 milionůlir[10] Zpočátku byl určený jako brankář číslo dva za zkušenějším a papírově spolehlivějšímSantarelliho. Ale díky zraněníSantarelliho odchytal 27 utkání a obdržel jen 25 branek. Po dvou sezonách vnejvyšší lize sestoupil na jeden rok dodruhé ligy. V sezoně1966/67 pomohl klubu k 9. místu v lize. Díky skvělým výkonům, si jej všimli velké kluby a tak po čtyřech letech a 131 utkání odešel.
V létě1967 se zdálo, že odejde doMilána, s nímž se v zásadě dohodl.[11] Avšak dohoda skočila u ledu, protožeMilán nakonec podepsalCudiciniho. O půlnoci posledního dne přestupového trhu se přestěhoval doNeapole za 120 milionůlir plus brankářBandoniho. BrankuNeapole střežil nepřetržitě 143 utkání od svého debutu24 září1967 protiAtalantě (1:0)[12] do12. března1972 protiInteru (0:2).[13] Po tomto utkání si při tréninku utrpěl zranění kotníku.[14] Během své bojovnosti v klubu, vytvořil dva rekordy: v sezóně1970/71 inkasoval pouze 18 gólů ve 30 zápasech,[15] také dokázal prvních šest kol udržet čisté konto a kapituloval až po 590 minutách.[16] Největšího úspěchu v klubu bylo 2. místo v lize v sezoně1967/68 a fináleitalského poháru v sezoně1971/72. ZaNeapol odchytal celkem 190 utkání a obdržel 166 branek.
V létě roku1972 se klub zNeapole rozhodl omladit kádr a také ekonomický reorganizovat. A takDino byl ve 30 letech vyměněn doJuventusu zaCarmignaniho. Během jedenácti let působení uBianconeri nikdy nechyběl vligovém utkání.
Během svých let vJuventusu vytvořil několik pozoruhodných rekordů: během sezóny1972/73 udržel čisté konto 903 minut, čímž překonal předchozích 792 minut brankářeDa Pozza, čímž vytvořil tehdy neporazitelný rekord. Byl překonán ažRossim 929 minut v sezoně1993/94.[19] V sezóně1981/82 inkasoval pouze 14 gólů, což je absolutní rekord klubu.[20] Navíc v jedenácti sezónách odehraných v černobílém dresu nevynechal ani jeden ligový zápas a nastoupil na hřiště 330 zápasů v řadě.[21]
Vreprezentací odchytal za 15 let 112 utkání a obdržel 84 branek. První utkání odchytal20. dubna1968 protiBulharsku (2:0).[24] TrenérFerruccio Valcareggi, ale za prvního brankaře mělAlbertosiho a dvojkuVieriho. A tak se prvního velkého turnaje dočkal naME 1968, kde odchytal všechna utkání a dovedl tým ke zlatu. NaMS 1970 odcestoval, jenže nezasáhl do žádného zápasu. I tak má z turnaje stříbro. Dne20. února1971 dostal šanci protiŠpanělsku (1:2).[25] I když prohráli zůstal do roku1983 neotřesitelnou brankářskou jedničkou. Za tohle dobu chyběl jen u 9 utkání z 110 utkání.[26] Neuvěřitelnou šňůru bez inkasovaného gólu měl mezi20. zářím1972 až15. červnem1974. Celkem 1142 minut (absolutní rekord národních fotbalových týmů).[27]
NaMS 1974 iMS 1978 odchytal všechna utkání a naMS 1978 skončil na 4. místě. Také naME 1980 bral 4. místo a tak posledním velkým turnajem byloMS 1982. Jel na čtvrtý turnaj a vyrovnal tak rekordAlbertosiho aRivery (později byl vyrovnán jinými hráči a poražen v roce2014Buffonem).[28] V prvním utkání odehrál 100 utkání, čímž se stal prvním Italem, kterému se to podařilo.[29] Celý turnajItálie ovládla aDino se stal ve 40 letech nejstarším kapitánem co se stal mistrem světa.[30] Také se stal prvním a jediným Italem, který vyhrálMS aME.[31]
Dne29. května1983, ve věku 41 let, nastoupil na hřiště naposledy. ProtiŠvédsku obdržel dvě branky (0:2).[32]. Se 112 utkání (59 jako kapitán) byl 19 let držitelem rekordu. Až v roce2000 jej překonalPaolo Maldini.
↑ Zoff, 70 years of quiet success.www.fifa.com [online]. Fifa.com, 27 Feb 2012 [cit. 2022-03-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
.jpg)
