| Dino Risi | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. prosince1916 Milán |
| Úmrtí | 7. června2008 (ve věku 91 let) Řím |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Alma mater | Univerzita La Sapienza Milánská univerzita |
| Povolání | filmový režisér,scenárista apsychiatr |
| Ocenění | Zlatá mušle (1957) César (1976) César pro nejlepší zahraniční film (1976) Golden Lion for Lifetime Achievement (2002) David di Donatello pro nejlepšího režiséra … více naWikidatech |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Děti | Claudio Risi Marco Risi |
| Příbuzní | Luigi Mazzocchi (dědeček z matčiny strany) Elda Mazzocchi Scarzella (sestřenice) Cesare Mazzocchi (strýc z matčiny strany) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Dino Risi (23. prosince 1916Milán – 7. června 2008Řím) byl italský filmový režisér, představitel žánrucommedia all'italiana.
Vystudoval medicínu a působil nějaký čas jakopsychiatr, ale zlákal ho film, u nějž začínal jako asistent Mario Soldatiho a Alberto Lattuady. Od padesátých let, poté co ho objevil producentCarlo Ponti, měl možnost točit vlastní filmy.K jeho největším hitům patří trilogie tvořená snímkyPoveri ma belli (1957),Una vita difficile (1961) aSváteční vyjížďka (1962). Dále uspěla válečná komedieI Mostri (1963) a předevšímVůně ženy (1974), kde hlavní roli slepce ztvárnil Risiho oblíbený herecVittorio Gassman, jenž si za ni odnesl cenu za nejlepší herecký výkon z Cannes. Snímek byl též nominován na dva Oscary a získal francouzskou cenu César pro nejlepší zahraniční film. Občas si Risi odskočil ze žánru komedie, v roce 1977 například k mysterióznímu dramatuZtracená duše (s Gassmanem a Catherine Deneuvovou), roku 1981 k hororuPřízrak lásky (s Romy Schneiderovou a Marcellem Mastroiannim). Od osmdesátých let točil hlavně v televizi (mj. úspěšná nová verzeHoralky z roku 1988, v níž siSophia Lorenová zahrála stejnou roli po 28 letech). S velkým plátnem se rozloučil roku 1996.
Dva jeho bratři, Nelo Risi a Fernando Risi, se rovněž věnovali filmu, stejně jako dva jeho synové Claudio Risi a Marco Risi.
