Diglosie jesociolingvistický jev, který se vyznačuje současným používáním dvoujazyků nebo dvou forem jednoho jazyka s odlišnou sociální a kulturní funkcí na jednom území.
V této situaci je vždy jeden z jazyků (forem jazyka) považován za vyšší a druhý za nižší. Za vyšší může být považován spisovný jazyk, který se používá v úředním styku, kultivovaných a oficiálních projevech apod. V běžné, každodenní komunikaci se lidé dorozumívají pomocínářečí, které je považováno za nižší formu jazyka. Na územích, která jsou nebo v minulosti bývala pod nadvládou jiné země, se setkáváme s diglosií, kdy „vyšší“,úřední jazyk je odlišný od „nižšího“ jazyka, kterým hovoří původní obyvatelstvo.
Mezi vyšším a nižším jazykem obyvatelé obvykle volí spontánně, úměrně společenské situaci. Nižší a vyšší formy jazyka tvoří ucelené systémy, přechod komunikace mluvčího z jednoho systému do druhého se označuje jakostřídání kódů (code-switching).
Jako diglosie bývá označováno současné užíváníspisovné aobecné češtiny na jednom území, avšak s rozdílnou sociální funkcí.[1]
Klasické příklady podleFergusona (1921–1998) zahrnují spisovnouněmčinu ašvýcarskou němčinu veŠvýcarsku, spisovnoufrancouzštinu akreolštinu naHaiti, španělštinu ajopará vParaguayi,novořečtinu astarořečtinu vŘecku atd.
Obrázky, zvuky či videa k tématuDiglosie na Wikimedia Commons
