Byl ofenzivní hráč malého, podsaditého vzrůstu. Jeho krátké silné nohy a nízko položené těžiště mu dávaly výhodu v krátkých sprintech, navíc byl geniální v práci s míčem. Hrál zpravidla levou nohou, a to i v situacích, kdy bylo vzhledem k poloze míče zdánlivě vhodnější hrát pravačkou.
Diego Maradona vyrůstal ve Villa Fiorito, chudinské čtvrti hlavního města Argentiny Buenos Aires. Měl dva mladší bratry, Huga a Eduarda. Oba se rovněž stali profesionálními fotbalisty. Roku 1969 objevil talent osmiletého Maradony trenér mládeže klubuArgentinos Juniors Francis Cornejo.[3]Příznivcům seniorského mužstva se představil jako podavač míčů, který o poločasových přestávkách ukazoval vlastní dovednosti s balónem. Ve 14 letech pomohl vyhrát mládežnickou ligu.[3]
Mezi muži debutoval v 15 letech (deset dní před svými šestnáctými narozeninami) v utkání protiTallares de Córdoba dne 20. října 1976, jakkoliv ho trenér Juan Carlos Montes původně plánoval ponechat na střídačce. V průběhu utkání se blýskl tzv. „jesličkami“, když šikovně propasoval balón mezi nohama obránce Juana Dominga Cabrery. Tento moment si vysloužil obdivné reakce obecenstva, jeho tým ale prohrál.[3]První gól slavil už jako 16letý, a to proti týmuSan Lorenzo dne 14. listopadu 1976 při výhře 5:2.[4]
V roce 1981 přestoupil během sezóny do velkoklubuBoca Juniors za jeden milionliber.[5]Zájem o něho projevil i další velkoklubRiver Plate, v té době v lepší finanční kondici než Boca a disponující kádrem zahrnujícím hráče jakoDaniel Passarella,Ubaldo Fillol čiAmérico Gallego. Maradona si ovšem zvolil Bocu Juniors, která postrádala finance a byla nucena si vzít Maradonu nejprve na hostování.[3]Zde vydržel rok a půl a pomohl získat mistrovský titul v soutěži zvanéCampeonato Metropolitano.[6]Na cestě za tímto úspěchem pomohl jedním gólem zdolat i River Plate v derby zvanémSuperclásico.[7]
Barcelona koupila Maradonu posvětovém mistrovství v roce 1982 za částku v přepočtu 5 milionů liber, což byl tehdy světový rekord.[8]Juventus, další zájemce o Maradonův talent, se tak musel spokojit s akvizicí v podoběMichela Platiniho. V Barceloně jej zprvu trénoval NěmecUdo Lattek, který časem z tréninkových prostorů vykázal Maradonovy lidi jako byli jeho agent Jorge Cyterszpiler nebo Fernanda Signoriniho, osobního fitness trenéra.[8]Lattek ale byl z důvodu nepřesvědčivých výsledků odvolán a nahradil jej ArgentinecCésar Luis Menotti. Ten pozvedl nejen Maradonovu formu a Barcelona postoupila do finále Španělského poháru (Copa del Rey), kde čelila v červnu 1983Realu Madrid a porazila jej.[8]
Mimo to se Barcelona s Realem utkala o Španělský ligový pohár (Copa de la Liga), během něhož Maradona skóroval další ikonickou branku. Po nahrávceCarrasca se driblingem vyhnul brankáři Agustínovi, ale neunáhlil se a ještě uchránil balón před obráncemJuanem Josém, který se skluzem pokusil gólu zabránit. Až poté vpravil Maradona balón do sítě, načež si vysloužil aplaus od diváků Realu, tedy počin, který si žádný fotbalista Barcelony v následujících 22 letech nezasloužil, než se to roku 2005 povedloRonaldinhovi.[9]
Barcelona během Maradonova dvouletého působení ligu v konkurenci baskických klubůAthletic Bilbao aReal Sociedad nevyhrála, sám Argentinec ale zaznamenal nejvíce gólů za jeden ročník v kariéře – 23.[9]Právě proti Athleticu v září 1983 se Maradona zranil, poté co jej faulovalAndoni Goikoetxea. Athletic se stal španělským mistrem, Barcelona s již uzdraveným Maradonou ale měla možnost soupeře přehrát ve finále poháru na stadionuSantiago Bernabéu dne 5. května 1984.[8]Na hřišti znovu běhal Goikoetxea a na Argentince si připravil další ostrý zákrok, naopakMiguel Sola se snažil Maradonu vyprovokovat. Baskové finále vyhráli, Maradona se neudržel a dostal se do potyčky se soupeřem, z čehož záhy vznikla vřava všech hráčů na hřišti. Reputace Barcelony i Maradony poklesla, na stadionu byl navíc přítomen králJuan Carlos I. Barcelona propustila Menottiho a prezident Núñez se rozhodl se Maradonu prodat.[8]Přítomnost Platiniho v Juventusu přisoudila MaradonuNeapoli a ten se podruhé v kariéře stal předmětem nejvyšší přestupové částky.[10]
Na stadionuSan Paolo přivítalo 23letého Maradonu 70 tisíc Napolitánců. V té době se místní fotbalový klub nerovnal severněji ležícím gigantům a vítězům z posledních let jako byliJuventus,AC Milán,Inter Milán nebořímské AS aLazio. Posilování ze strany prezidentaCorrada Ferlainoa však vzbuzovalo naděje. První ligový zápas se Maradona přesvědčil o náročnostiitalské ligy, když jeho Neapol prohrála na hřištiHellasu Verona 1:3.[10]Při debutu na domácím hřišti protiSampdorii skóroval, ale první vítězný zápas nastal až ve 4. kole doma protiCalcio Como, kde Maradona gólem podpořil výhru 3:0. Argentinec v euforii zaběhl za branku slavit s publikem, což rozhodčího přimělo poprvé v dějinách italského prvoligového fotbalu udělit hráčovi karetní trest za oslavu mimo trávník. V polovině října se Maradona po kombinaci sBertonim prosadil proti Laziu. Po zápase, který skončil 1:1, se usmířil sBatistou, se kterým se setkal naMS 1982.[10]Do konce roku ale mužstvo zasáhlo několik porážek a v jednu chvíli jej od sestupu dělil bod. První zápas roku 1985 sUdinese proměnil dvě penalty a pomohl vyhrát 4:3 a další zápas pak výsledkem 1:0. Do konceročníku Neapol prohrála jen jednou a dokázala přehrát Lazio 4:0 díky Maradonověhattricku. Ten dokonce dokázal Římanům vstřelil gól z rohového kopu.[10]Neapol skončila osmá, Maradona mezitím třetí mezi nejlepšími střelci za dvojiciPlatini–Altobelli s 18 góly, respektive 17. Italský magazínGuerin Sportivo mu udělil cenuGuerin d'Oro.[10]
Neapol započala své zlaté období a zásluhou Maradonova přesného přímého kopu porazila v listopadu 1985 1:0 Juventus.[11]Neapol, vedená novým trenéremOttaviem Bianchim, se vměstnala do první trojice. Bianchi umožnil Maradonovi volnost v útoku.[12]Do sezóny1986/87 vstoupil Maradona jako čerstvý mistr světa sArgentinou. Za sezónu vstřelil 17 gólů ve 41 zápasech a dovedl Neapol k historickému titulu – poprvé se stal mistrem Itálie klub z jihu.[12]V roce 1987 to nebyla jediná trofej, Neapol totiž dosáhla fináleCoppa Italia, kde porazilaAtalantu 4:0 a oslaviladouble.[12]Šance na obhajobu měl zvýšit příchod útočníka jménemCareca, který s Maradonou aBrunem Giordanem utvořil obávaný trojzubec přezdívaný „Ma-Gi-Ca“.[13]Tým se otřepal z nezdařilého startu a byl na úspěšné cestě za obhajobou, když pět zápasů před koncem disponoval náskokem čtyř bodů. Neapol však jednou remizovala a čtyřikrát prohrála, včetně klíčového domácího duelu protiAC Milán, se kterým podlehla 2:3. Právě AC Milán ukořistil titul, což vedlo ke spekulacím o vlivu sázkařskémafie.[11]Maradona se stal s celkově 15 gólyCapocannoniere, tedy králem ligových střelců.[13]
V listopadu 1988 byl jedním ze strůjců výhry 4:1 právě proti AC Milán, kde se navzdory výšce trefil hlavou.[7]To už na hřišti neoperovalaMa-Gi-Ca, neboť Giordano mužstvo opustil. Na místo něho dorazilAlemão.[14]Neapol v lize skončila druhá za milánskýmInterem. VPoháru UEFA začala domácí výhrou 1:0 proti řeckémuPAOK Soluň, poté co se Maradona chopil penalty a proměnil ji.[13]Na podzim přešli hráči Neapole přes PAOK,Lokomotivu Lipsko aBordeaux neporaženi.[14]Ve čtvrtfinále museli skousnout venkovní porážku 0:2 od Juventusu, doma však po gólu Maradony z penalty po 20 minutách vedli a po poločasu dokonce vedli už 2:0. Zápas dospěl do prodloužení, ve kterém uspěla Neapol. Semifinále protiBayernu Mnichov zvládli Neapolitánci 2:0, Maradona nejprve obklíčen třemi hráči nahrával Carecovi a poté nacentroval na hlavuCarnevaleho.[13]V Mnichově Maradona a Careca dvěma góly dvakrát poslali vlastní tým do vedení (Maradona dvě asistence) a přestože zápas dopadl nerozhodně 2:2, postoupili hráči Neapole do finále. To se hrálo na dva zápasy, přičemž ten první se měl odehrát v Itálii. Finálový soupeřStuttgart se dostal do vedení 1:0, poté ale byla jejich obránci odpískána ruka a následnou penaltu Maradona proměnil. Vítězný gól dala Neapol v závěru zápasu a opět to byl Maradona kdo asistoval Carecovi.[14]V Německu se Maradona podílel na remíze 3:3 a Neapol poprvé v historii vyhrála evropskou soutěž.
Odešel Bianchi a novým trenérem se stalAlberto Bigon, který tým posílil o dalšího útočníka menšího vzrůstu, 23letého ItalaGianfranca Zolu. Ten se stal Maradonovým „učněm“ a pomohl vybojovat druhý titul pro Neapol. Maradona vstřelil 16 gólů, nejvíce z celého týmu.[15]
V osobním životě Maradonu stíhala nejen obrovská sláva a uznání, ale i závislost nakokainu a pohyb ve zločineckém podsvětí. Přezdívalo se mu „Zlatý chlapec“ a „Boží ruka“. Bývalý majitel Neapole Corrado Ferlaino později přiznal, že Maradonova závislost na kokainu byla tak silná, že občas za něj musel načůrat do zkumavky někdo jiný, aby prošelantidopingovými testy. Maradona se přátelil s vůdci neapolské zločinecké organizaceCamorra, kteří ho pravidelně zásobovali drogami.[16]
Maradona byl otcem osmi dětí, které měl s pěti ženami.[17] Jedním z nich je syn v Itálii, jehož existenci dlouho popíral, protože byl v době jeho narození ženatý se svou dlouholetou přítelkyní Claudií.[18]
Maradona a nově zvolený argentinský prezidentAlberto Fernández v prosinci 2019
Často kritizovalkatolickou církev a její bohatství, které podle Maradony nebylo využíváno ve prospěch chudých, ale po setkání spapežem Františkem prohlásil, že mu papež pomohl navrátit se k víře. Uvedl, že jeho politické názory ovlivnilo dětství v chudinskémslumu na předměstí Buenos Aires, kde vyrůstal.[20]
V roce 2004 se zúčastnil demonstrace proti americkéválce v Iráku a v roce 2005 protestoval v tričku s nápisem „Stop Bush“ proti přítomnosti amerického prezidentaGeorge W. Bushe na summitu amerických států v Buenos Aires.[20] Maradona vyslovil své antipatie kUSA a seznámil se s několika osobnostmi, které tento pohled sdílely. Podporoval bolivijského prezidentaEva Moralese.[21] Spřátelil se s kubánským prezidentemFidelem Castrem, když se naKubě snažil zbavit závislosti nakokainu, Castrův obličej si dokonce nechal vytetovat na nohu.[22]Seznámil se rovněž s venezuelským prezidentemHugem Chávezem a setkal se síránským prezidentemMahmúdem Ahmadínežádem.[23][24] Svůj postoj ke Spojeným státům změnil v roce 2008 a prohlásil, že vkládá velké naděje do nově zvoleného amerického prezidentaBaracka Obamy.[25]
Ve své autobiografii z roku 2006 napsal, že vítězství ve čtvrtfináleMS ve fotbale 1986 proti Anglii vnímal jako pomstu za mrtvé argentinské vojáky, které zabili Britové veválce o Falklandy v roce 1982.[26]
↑Decreto 936/2020 - Declárase Duelo Nacional en todo el territorio de la República Argentina [online]. 25 November 2020 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Pele's list of the greatest.BBC [online]. BBC sport, 2004-03-04 [cit. 2013-05-27].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdWILLIAMS, Aidan. The five years at Argentinos Juniors that propelled Diego Maradona to greatness.These Football Times [online]. 2019-10-28 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑Los primeros gritos de D10S [online]. LaSelección.com.ar, 2012-11-14 [cit. 2020-11-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-08. (španělsky)
↑Osvaldo José Gorgazzi.Argentina 1981 - Campeonato Metropolitano [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2005-10-15 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑abATKINS, Christopher. Ranking Diego Maradona's Top 10 Goals.Bleacher Report [online]. 2013-03-04 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdeO'NEILL, Eoin. Núñez, Maradona and Venables: the Barcelona years.These Football Times [online]. 2016-01-12 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑abMILLER, Nick. The Joy of Six: Diego Maradona.The Guardian [online]. 2017-06-23 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑abcde Serie A Seasons: Napoli 1984-85.Football-italia.net [online]. 2020-04-09 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑abLEWIS, Tim. One that got away for Maradona and Napoli remains wrapped in suspicion.The Guardian [online]. 2019-06-16 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑abcCARTER, Jon. Maradona brings success to Napoli.ESPN [online]. 2012-03-09 [cit. 2020-11-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-10. (anglicky)
↑abcdTHACKER, Gary. The glory of Careca at Napoli.These Football Times [online]. 2017-11-15 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑abcLISI, Clemente. The Diego Maradona magic that helped Napoli lift the 1989 UEFA Cup.These Football Times [online]. 2019-04-29 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑COLLINS, Harry. Gianfranco Zola and Diego Maradona at Napoli: the student and the mentor.These Football Times [online]. 2017-09-28 [cit. 2020-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Kokain od neděle do středy, umělý penis a italská zrada. I to byl Maradonův život.Aktuálně.cz [online].Economia, 9. června 2019.Dostupné online.
↑ Přiznal ho po 30 letech, přesto je syn Maradony pyšný. ‚Nikomu se nepovedlo to, co jemu v Mexiku‚‘ říká.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2. listopadu 2020.Dostupné online.
↑ Diego Maradona zemřel. Argentinská legenda podlehla srdečnímu selhání.idnes.cz [online].MAFRA, a.s., 2020-11-25 [cit. 2020-11-25].Dostupné online.
↑ab Beyond soccer, here are some of the political causes, leaders, and movements Diego Maradona supported in his life.Insider. 26. listopadu 2020.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Maradona, football legend, was a champion of Latin America's left.www.reuters.com. 25. listopadu 2020.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Why Diego Maradona will always be Argentina's favourite son.CBC News. 25. listopadu 2020.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.svg)
.jpg)
.jpg)
