V říjnu 2024 došlo k dohodě o postoupení všechČagoských ostrovů včetně Diego GarcíaMauriciu. Zárověň se obě země shodly na zachování zdejší britsko-americké základny na období minimálně 99 let.[1]
Rozloha ostrova je 27 km² (174 km² včetně vnitřnílaguny). Povrch je plochý ve tvaru podkovy s nejvyšším místem sedm metrů nad hladinou moře. Na ostrově panuje typické tropické klima s teplotami okolo 30 °C a srážkami kolem 2600 mm ročně. Na severozápadním výběžku ostrova je vojenská základna, zbytek ostrova je pokrytkokosovými palmami. Životní prostředí je nedotčené, ostrov je obklopenkorálovými útesy s bohatým podmořským životem.
Neobydlený ostrov pravděpodobně objeviliarabštímořeplavci okolo roku 900. Později zde přistáličínští mořeplavci, mezi prvními byl mořeplavec a cestovatelČeng Che.
V roce 1965 ostrov přestal být součástí britské kolonie Mauricius a stal se součástí nově vzniklého Britského indickooceánského teritoria. V následujících letech byli místní obyvatelé vysídleni (převážně na Mauricius), aby zde mohla vzniknout britsko-americká vojenská základna.[2]
V60. letech20. století, kdy Britové museli vyklidit vojenskou základnu namaledivském ostrověAddu, se rozhodli využít strategické polohy ostrova. Zhruba tisícovka původních obyvatel byla vysídlena naMauritius a v roce 1971 zde byla otevřena společná britsko-americká vojenská základna.Američané výměnou za možnost užívat ostrov dodali Britům raketyPolaris, získali tak největší vojenskou základnu mimo své území[chybí zdroj]. Výhodná poloha mimo pásmotropických cyklónů umožnila monitorovat územíSovětského svazu a po skončenístudené války také nestabilní oblastiBlízkého východu. Na zdejší základně byly vězněny osoby údajně podezřelé z příslušnosti kislámským teroristům. Na ostrově žije 1000 amerických vojáků, 50 britských a asi dva tisíce civilních zaměstnanců, což jsou převážněSinhálci.
Původní obyvatelé dlouhodobě požadují navrácení ostrova, objevily se také plány na jeho vyhlášení zabiosférickou rezervaci. V roce 2019 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu označil jejich vysídlení a pokračující britskou správu souostroví za nezákonnou, což podpořilo i Valné shromáždění OSN. Britové však toto rozhodnutí odmítli jako právně nezávazné. VládaSpojených států amerických prohlásila, že se zdejšího opěrného bodu v žádném případě nehodlá vzdát.[3] V roce 2016 byl pronájem základny prodloužen o dalších 20 let do roku 2036.[4]
V říjnu 2024 se vlády Spojeného království a Mauriciu dohodly na vráceníČagoského souostroví Mauriciu a znovuosídlení ostrovů původními obyvateli. Znovuosídlení se však nebude týkat ostrova Diego García, kde mají Britové podle smlouvy nadále provozovat vojenskou základnu dalších minimálně 99 let.[5]
↑ Archivovaná kopie.www.independent.co.uk [online]. [cit. 2011-06-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-12.
↑ Governance | British Indian Ocean Territory.biot.gov.io [online]. [cit. 2017-09-10].Dostupné online. (anglicky)
↑KAPRÁL, Adam. Británie se vzdá strategických ostrovů ve prospěch původních obyvatel. A možná Číny.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2024-10-04].Dostupné online.
