Didaktika je teorie vzdělávání, která se zabývá formami, postupy a cíli vyučování. Je součástípedagogiky, zabývající se metodami a formami školního vyučování. Didaktika je pojem odvozený z řeckého slovadidasko, které znamená učím nebo vyučuji. Předmět didaktika je nezbytnou součástí studia každého studenta, který má v úmyslu se někdy zabývat učitelským povoláním.
Své názory na vyučování vyjadřuje v dílech „Didactica magna“ (Velká didaktika), Nejnovější metoda jazyků, Orbis pictus, Škola hrou. Prosazoval uplatňování zásadynázornosti při výuce.
Byl to zastánce svobodné výchovy. Ve svém díle „Emil aneb O výchově“ vyjádřil svoji kritiku tehdejšího způsobu vzdělávání. Jeho názor byl ten, že žáci ve škole pouze poslouchají výklad učitele a jsou jen málo aktivní anebo nejsou aktivní vůbec. Doporučoval, aby dítě do 12 let čerpalo poznatky ze svého okolí a pak aby z nich, respektive na jejich základě, získávalovědomosti ve škole. Je ale třeba říci, že jeho názor o to, že se má dítě začít systematickyvzdělávat až po 12 roku je nesprávný. U Rousseaua je však cenné to, že upřednostňoval pozornost nadítě, na jeho aktivitu. I když Rousseau nebyl didaktik, tak právě pro zdůrazňování aktivity dítěte ho současná didaktika vnímá jako zástupcetvořivého vyučování. Dnešníškola preferuje samostatnost, tvořivost, iniciativu, využívání poznatků získaných v prostředí mimo školu apod. Tedy vše to, co zdůrazňoval i Rousseau.
Významný přínos do didaktiky, jehometodika pro základní vyučování byla na tehdejší dobu vynikající, jeho úsilím bylo dátučitelem do rukou „metodu“ jak mají učit.
Je považován za zakladatelepedagogiky, jeho přínos pro didaktiku = jasnost, asociace,systém,metoda. Herbart, obrazně řečeno, dal učitelům návod jako postupovat ve vyučování. Jeho návod se uplatnil, dokonce se uplatňuje i dnes. Ale dnešní vyučování nechce být dirigováno podle jistých schémat a návodů, proto také současná didaktika odmítá herbartovskýmodel vyučování. Jestliže někdo řekne, že dnešní škola je „herbartovská“, vyjadřuje tím jistý pohled na vyučování, v kterém učitel pracuje se žáky schematicky, tedy podle připraveného modelu vyučovací hodiny připraveného učitelem. Problém je v tom, že dnešní žáci mají rozhled, pracují s informačními médii apod., a proto potřebují, aby vyučování bylo tvořivé. To herbartovský model, tedy vyučování podle schématu (stupňů), nezabezpečuje. Dnes jsou využívány spíše jiné pojetí vyučování jako je:badatelsky orientované vyučování,problémové vyučování,skupinové vyučování,týmové vyučování,kooperativní vyučování a další. Jejich hlavní podstatou je to, že aktivizují žáky. Žáci nezískávají informace pouze od učitele pasivním posloucháním, ale jsou vedeni k činnostem a vzájemné spolupráci. Žáci jsou tedy nejenom „objektem“, ale současně i „subjektem“ vyučování (výuky).
I čeští a slovenští pedagogové významně přispěli k rozvoji didaktiky. Jsou to hlavně:
Koncem 19. a začátku 20. století vznikl rozpor mezi požadavky společnosti a výsledky práce školy. Nastala kritika školy a vyučování. Začaly se hledat nové formy a metody vyučování. Cílem bylo reformovat školu a vyučování. V této době vzniklo tzv. hnutí nové výchovy, činná škola, pracovní škola. Mezi představitele tohoto hnutí patří:
Obrázky, zvuky či videa k tématudidaktika na Wikimedia Commons
