Dharmapála (wylie: chos-skyong,čínsky:護法神,japonsky:護法善神) je typ hněvivého božstva vevadžrajánovém buddhismu. Slovo je složeno zesanskrtských slovdharma („nauka“, „dharma“) apála (doslova „ochránce“). Dočeštiny by se tak pojem dharmapála dal přeložit jako „ochránce dharmy“. Dharmapálové chrání nejen dharmu, ale ostatní buddhisty, kteří následuji svojistezkou.
K nejznámějším dharmapálům patří např.Mahákála.
Vbuddhistické ikonografii jsou tyto božstva zobrazovány v hrůzostrašné podobě. Vzhled dharmapálů je původem z indického náboženského umění, z kultu tančícího mnohorukého bohaŠivy a jeho manželky Kálí. Jsou zobrazeny jako nízké, strašidelné bytosti s velkými svaly a čelistmi, připravenými pohltit každého, kdo se odváží jít protiDharmě. Často mají více ruk i noh, jejich barva kůže je tmavá, většinou červená, modrá nebo černá. Do široka otevřené tři oči jsou podlity krví. Výzdoby z useknutých hlav, lebek a kostí jsou součásti jejich oblečení. Jejich zlé tváře vyjadřují odpor vůči světským požitkům, jejich mocné svaly znamenají schopnost porazit zlo.[1] Tyto božstva mají více pohlaví, mezi ně patří jak muži, tak i ženy. I přesto, že jsou dharmapálové zobrazováni v hněvivé podobě, jsou pokládáni zabódhisattvy či přímobuddhy. O hlavních funkcích dharmapály se říká, že má zabránit vnitřním a vnějším překážkám, které brání duchovním praktikům v dosažení duchovních realizací, a také rozvíjet nezbytné podmínky pro jejich praktikování.
Dharmapálové se objevují i vmahájánovém buddhismu. Neexistuje klášter v Tibetu, který by nebyl chráněn „ochráncem dharmy“. Tibet nemůžeme považovat za první místo, kde se vyskytuje tento jev. Tradice má kořeny ještě od doby starověké Indie, kdy mahajanisté se hodně spoléhali na ochránce Dharmy.[2]
V buddhistické mytologii existuji legendy o tom, jak byli démoni přeměněni na dharmapal magickou mocí svatých. Jak se říká v jedné z legend,Padmasambhava porazil mnoho božstev tibetského náboženstvíBön, které dříve bránily šíření buddhismu v Tibetu.Padmasambhava dal démonům na vybranou - stát se ochráncem Buddhová učení, či rozpuštění do prázdnoty. Většina božstev vybrala první variantu.
Zpočátku rozlišovali čtyři dharmapály -strážci čtyř světových stran.
Klasickýtibetský seznam obsahuje 8 dharmapál.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůDharmapala na anglické Wikipedii aДхармапала na ruské Wikipedii.