Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Deportivo de La Coruña

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Deportivo de La Coruña
NázevReal Club Deportivo de La Coruña, S.A.D.
Přezdívka„Depor“
ZeměŠpanělskoŠpanělskoŠpanělsko
MěstoLa Coruña
Založen1906
AsociaceŠpanělsko RFEF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Sout잊panělskoLaLiga 2
2024/2515. místo
StadionEstadio Municipal de Riazor
Kapacita32 912 diváků
Vedení
PředsedaŠpanělsko Fernando Soriano
TrenérŠpanělskoAntonio Hidalgo
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly1
Domácí trofejeCopa del Rey
Supercopa de España
Segunda División
Mezinárodní trofejePohár Intertoto
Údaje v infoboxu aktuální k 27.7. 2025
Některá data mohou pocházet zdatové položky.
Přehled medailí
1. španělská fotbalová liga
Stříbrná medaile1949/1950Deportivo de La Coruña
Bronzová medaile1992/1993Deportivo de La Coruña
Stříbrná medaile1993/1994Deportivo de La Coruña
Stříbrná medaile1994/1995Deportivo de La Coruña
Bronzová medaile1996/1997Deportivo de La Coruña
Zlatá medaile1999/2000Deportivo de La Coruña
Stříbrná medaile2000/2001Deportivo de La Coruña
Stříbrná medaile2001/2002Deportivo de La Coruña
Bronzová medaile2002/2003Deportivo de La Coruña
Bronzová medaile2003/2004Deportivo de La Coruña

Deportivo de La Coruña ješpanělskýfotbalový klub zgalicijského městaLa Coruña, hrající v sezoně 2025/26 druhou nejvyšší španělskou ligovou soutěž –Laliga 2. V průběhu 90. let se zařadil mezi lepší španělské týmy a v sezóně 1999/00 vybojoval svůj jediný ligový titul. Následně si zahrálLigu mistrů UEFA, v níž dosáhl najaře roku 2004 semifinále. Od roku 1944 je domovem klubu stadionRiazor pro téměř 32 912 sedících diváků.[1]

Největším rivalem Deportiva jeCelta Vigo, se kterou soupeří v tzv.Galicijském derby, za rivala lze považovat takéValencii, proti které Deportivo přišlo v sezóně 1993/94 o titul v samém závěru zápasu.

Historie

[editovat |editovat zdroj]

Galicijský fotbal má počátky v době, kdy se do regionu vrátil ze studií José María Abalo, vAnglii propadnuvší fotbalu. S přáteli a dalšími sehrál Abalo v březnu 1904 první zápas proti posádce anglické lodiDiligent.[2]Klub byl založen v roce 1906, to se studenti gymnáziaSala Calvet rozhodli věnovat fotbalu a dali vzniknout klubu nazvanémClub Deportivo de la Sala Calvet. Mezi roky 1907 a 1908 už byla existence klubu oficiální a španělský králAlfons XIII. Deportivu svěřil královský titul. Následovalo stěhování z domácího hřištěCorralón de la Gaiteira na nový stadionViejo Riazor.[2]

Olympijský úspěch reprezentace Španělska v roce 1920 nastartoval rozmach fotbalu v zemi, v níž nově vznikaly další kluby. Ligová soutěžPrimera División započala sezónou 1928/29 bez účasti Deportiva, kterému se nepodařilo kvalifikovat a muselo se spokojit s druhou ligou.[2]V roce 1932 ještě druholigové Deportivo vyřadilo ve španělském národním poháruCopa del Rey prvoligovýReal Madrid, španělského mistra v pozdější fázi této sezóny.[2]

Po více než desetiletí se klub vrátil v roce 1991 mezi prvoligové týmy. Tým, který byl „mixem“ zkušených starších hráčů s mladšími hráči, zahrnoval brankářeFrancisca „Paca“ Liaña, obránceRekarteho, záložníkaFrana z dorostu, makedonského záložníkaDragiho Kanatlarovskiho, bulharského reprezentačního obránceIlijana Kirjakova a dalšího Bulhara, útočníkaAtanase Kirova. V závěru sezóny 1991/92 se umístil na 17. pozici a potřetí v řadě si zahrálplayoff, tentokráte v roli klubu hájícího prvoligovou příslušnost. Nový trenérArsenio Iglesias, který v závěru sezóny vystřídalMarca Antonia Boronata, uspěl a v baráži přehrálBetis Sevillu.[2]

Mužstvo posílené o dva BrazilceMaura Silvu aBebeta zahájilo sezónu 1992/93 pětizápasovou sérii výher včetně té nadRealem Madrid 3:2, kdy dva góly pomohly otočit prvotní výsledek 0:2. Na podzim se drželo prvního místa. Nezkušenost se projevila až na jaře, to Deportivo podlehlo Realu iBarceloně, přestože v Madridu sehrála roli neproměněná penaltaClaudia. Třetí místo znamenalo účast v evropských pohárech. Brankář Liaño obdržel oceněníTrofeo Zamora pro nejlepšího brankáře z hlediska vychytaných nul, útočník Bebeto naopak obdrželTrofeo Pichichi pro nejproduktivnějšího střelce se 29 góly. Čtyři Španělé včetněkapitána Frana dostali pozvánku doreprezentace.[2]

Navzdory ofenzivním talentům Bebeta a nové posilyDonata se Deportivo prezentovalo především defenzívou podporovanou ve středu pole zmíněným Maurem Silvou a v následující sezóně udrželo čisté konto ve 26 ligových zápasech.[3]Během sezóny 1993/94 se v prosinci vpravilo na první místo, čemuž pomohla též výhře 4:0 proti Realu Madrid. Cesta Evropou skončila ve třetím kolePoháru UEFA proti německémuEintrachtu Frankfurt, předtím ale Deportivo vyřadilo anglickouAston Villu a dánskýAalborg. Ve 26. kole Primery División dokázala domácíBarcelona stáhnout bodové manko na Deportivo po výhře 2:0 na čtyři body.[3]To následně poraziloAthletic Bilbao a iReal Oviedo a čtyři kola před koncem mělo tříbodový náskok na svého katalánského pronásledovatele. Barcelona se na galicijský tým bodově dotáhla a po pěti měsících jej vystřídala na čele tabulky, Deportivo mezitím remizovalo s později sestupujícími týmyRayo Vallecano aLleida. Protože Barcelona svůj zápas nakonec vyhrála, potřebovalo Deportivo doma vyhrát protiValencii. V poslední minutě udělil rozhodčí penaltu pro Deportivo, kterou nezvykle zahrával obránceMiroslav Đukić. Ten penaltový moment nezvládl a titul tak oslavila Barcelona.[3]

Po letním budování podepisováním posil jakými byli mimo jiné záložníciSlaviša Jokanović aVíctor Sánchez, zahájil tým sezónu1999/00 výhrou 4:1 protiDeportivu Alavés a v průběhu podzimu vyzrál doma 2:1 na Barcelonu díky dvěma gólům nové akvizice, nizozemského útočníkaRoye Makaaye, za jehož angažmá klub zaplatil částku 8,6 milionu eur.[2]Následovala série sedmi výher a první příčka v ligové tabulce a až na přelomu roku nadešla porážka 1:2 proti tabulkově druhémuRealu Zaragoza. Mužstvo zaváhalo v domácím zápase protiRacingu, který prohrálo 0:3 a posléze venku pětkrát prohrálo.[4]V únoru doma vyhrálo 5:2 nadRealem Madrid. V národním poháru přišlo v této době vyřazení od druholigovéOsasuny, osmifinálePoháru UEFA přineslo vyřazení odArsenalu.[2]Navzdory jarním porážkám na hřištích Barcelony,Raya Vallecana a rivalaCelty Vigo se Deportivo drželo čela a zajistit titul si mohlo protiEspanyolu v závěrečném kole. Domácí utkání odehrané 19. května 2000 Deportivo vyhrálo 2:0 zásluhou gólových útočníků Donata a Makaaye a získalo první titul v klubové historii.[4]

V sezóně2017/18 se v brance prostřídala pětice brankářů, ale ani to nezabránilo na konci dubna jistotě sestupu, poté co Deportivo doma prohrálo 2:4 sBarcelonou.[5][6]Po sezóně 2018/19 zůstalo ve druhé lize, v baráži totiž nedokázalo přejít přesMallorcu.[7]

Slavní hráči

[editovat |editovat zdroj]

Slavní trenéři

[editovat |editovat zdroj]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. [1], cit. 2021-04-10
  2. abcdefgh "MADRID, BARCELONA, HERE WE ARE!".deportivo-la-coruna.com [online]. [cit. 2021-04-10].Dostupné online. (anglicky) 
  3. abcSOCHON, Mark. THE EPIC 1993/94 LALIGA SEASON: WHEN THE TITLE WAS DECIDED BY A SINGLE KICK.These Football Times [online]. 2019-09-19 [cit. 2021-04-10].Dostupné online. (anglicky) 
  4. abSOCHON, Mark. HOW THE UNFORGETTABLE 1999/2000 LALIGA SEASON HELPED DEFINE SPANISH FOOTBALL’S ERA OF THE UNDERDOG.These Football Times [online]. 2018-05-15 [cit. 2021-04-10].Dostupné online. (anglicky) 
  5. ABRAHAM, Timothy. Deportivo La Coruna 2-4 Barcelona.BBC [online]. 2018-04-29 [cit. 2021-04-10].Dostupné online. (anglicky) 
  6. LOWE, Sid. It's the Sids 2018! The complete review of the 2017-18 La Liga season.The Guardian [online]. 2018-06-02 [cit. 2021-04-10].Dostupné online. (anglicky) 
  7. CENTENO, Alexandre. El Deportivo regala el ascenso al Mallorca.lavozdegalicia.es [online]. 2019-06-23 [cit. 2021-04-10].Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
ŠpanělskoPrimera División – španělská nejvyšší soutěž ve fotbale (ročníky, týmy, ocenění, atd.)
Kluby 2025/2026
(20 mužstev)
Sezóny

19291929/301930/311931/321932/331933/341934/351935/361936/371937/381938/391939/401940/411941/421942/431943/441944/451945/461946/471947/481948/491949/501950/511951/521952/531953/541954/551955/561956/571957/581958/591959/601960/611961/621962/631963/641964/651965/661966/671967/681968/691969/701970/711971/721972/731973/741974/751975/761976/771977/781978/791979/801980/811981/821982/831983/841984/851985/19861986/871987/881988/891989/901990/911991/921992/931993/941994/951995/961996/971997/981998/991999/002000/012001/022002/032003/042004/052005/062006/072007/082008/092009/102010/112011/122012/132013/142014/152015/162016/172017/182018/192019/202020/212021/222022/232023/242024/252025/26

Dřívější účastníci
(poslední sezóna)

CE Europa (1930/31) •Real Unión (1931/32) •Arenas Club de Getxo (1934/35) •CD Alcoyano (1950/51) •Atlético Tetuán (1951/52) •Cultural y Deportiva Leonesa (1955/56) •CD Condal (1956/57) •Real Jaén (1957/58) •Pontevedra CF (1969/70) •Burgos CF (1979/80) •AD Almería (1980/81) •CE Sabadell FC (1987/88) •CD Castellón (1990/91) •Real Burgos CF (1992/93) •UE Lleida (1993/94) •CD Logroñés (1996/97) •SD Compostela (1997/98) •CP Mérida (1997/98) •CF Extremadura (1998/99) •UD Salamanca (1998/99) •Albacete Balompié (2004/05) •Gimnàstic de Tarragona (2006/07) •Real Murcia (2007/08) •CD Numancia (2008/09) •Recreativo de Huelva (2008/09) •CD Tenerife (2009/10) •Xerez CD (2009/10) •Hércules CF (2010/11) •Racing de Santander (2011/12) •Real Zaragoza (2012/13) •Córdoba CF (2014/15) •Sporting de Gijón (2016/17) •Deportivo de La Coruña (2017/18) •Málaga CF (2017/18) •SD Huesca (2020/21) •SD Eibar (2020/21) •Cádiz CF (2023/24) •UD Almería (2023/24) •Granada (2023/24) •Real Valladolid (2024/25) •Las Palmas (2024/25) •CD Leganés (2024/25)

Trofeje a ocenění
Jiné odkazy
Fotbal ženy:Primera División Femenina de EspañaCopa de la Reina de FútbolŠpanělská ženská fotbalová reprezentace
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Fotbal |Španělsko
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Deportivo_de_La_Coruña&oldid=25083930
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp