| Den válečných veteránů | |
|---|---|
Titulní strana deníkuThe New York Times 11. listopadu 1918. | |
| Oficiální název | Den válečných veteránů |
| Jiný název | Den památky Den příměří Den veteránů. |
| Slavený | každoročně |
| Druh | mezinárodní svátek |
| Datum | 11. listopadu |
| Zvyky a tradice | Hrob Neznámého vojína |
| Souvisí s | Memorial Day |

Den válečných veteránů,11. listopad, je den věnovaný památce ukončení 1. světové války. Slaví se zejména vzápadní Evropě, vUSA a v zemíchCommonwealthu jakoDen památky,Den příměří, neboDen veteránů. Od roku2004 je tento významný den připomínán i vČeské republice.
Dne 11. listopadu1918 bylo ve vlakovém voze useverofrancouzského městaCompiègne podepsánopříměří mezizeměmi Dohody aNěmeckem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje1. světové války. Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitelé spojeneckých sil maršálFerdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger.
Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu1919, kdy byl tento den připomínán vLondýně,Paříži i dalších městech dohodových států. Americký prezidentWoodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. Oficiálním federálním svátkem se stal v roce1926. Roku1954 přejmenovalKongres Den příměří na Den veteránů, aby tak umožnil oslavu amerických bojovníků z nedávno ukončenéKorejské války. Od té doby je 11. listopad svátkem amerických veteránů všech válečných konfliktů.[1]
Den veteránů (Veterans Day) jeamerický termín, veSpojeném království a zemíchCommonwealthu je tento den stále připomínán jako Den vzpomínek (Remembrance Day). Většina oslav spojených s tímto svátkem se koná vneděli, která je datu 11. listopadu nejbližší, a ta je nazvána Nedělí vzpomínek (Remembrance Sunday).[1][2]

VeFrancii se 11. listopad slaví od roku 1922 jakostátní svátek pod názvem Den příměří (jour de l'Armistice), nebo Den vzpomínky (jour du Souvenir). Ale již v letech 1919 a 1920 se 11. listopadu konaly pietní oslavy a uvítězného oblouku byl zřízen hrobHrob Neznámého vojína, který měl symbolizovat všechny francouzské vojáky, kteří padli za vlast.[3][4]
Rovněž vBelgii je 11. listopad státním svátkem, a to od roku 1922, kdy byl také za přítomnosti králeAlberta I. slavnostně odhalen Hrob Neznámého vojína v Bruselu. Do té doby se oficiální vzpomínání belgických obětí 1. světové války, 40 tisíc vojáků a 60 tisíc civilistů, konaly 4. srpna, což byl den, kdy německá vojska napadla Belgii. Již při prvním výročí, v roce 1919, vznikla tradice pokládání květůchryzantém na hroby padlých vojáků. Ve 30. až 50. letech byla v Belgii květinou vzpomínky takésedmikráska, symbol míru, která se prodávala při charitativních akcích.[5][6][7]
VPolsku se 11. listopad připomíná jako Svátek nezávislosti (Narodowe Święto Niepodległości), protože konec 1. světové války umožnil obnovení polského státu po 123 letech od jehorozdělení mezi okolní mocnosti (1795–1918). Tento státní svátek se slaví od roku 1937.[8]
Včeských zemích byla památka na 11. listopadu vždy ve stínu významnějších výročí, protože boje na východní frontě byly zastaveny již v důsledkumíru uzavřeného v Brestu Litevském ze dne 3. března 1918. Dále, Rakousko-Uhersko, jehož byly České země součástí, uzavřelo separátní mír s dohodovými mocnostmi již 4. listopadu 1918. A v české společnosti rovněž tyto události byly převrstvenyvyhlášením samostatného státu dne 28. října 1918.[2]
Teprve v roce 2003 navrhlavláda Vladimíra Špidly doplnit do novely zákona ostátních svátcích také 11. listopad, jako významný den (nikoli státní svátek),který je věnován veteránům všech válečných konfliktů a slaví se ve všech demokratických zemích Evropy, USA a Kanadě jako významná připomínka vítězství demokracie ve světě, ke kterému pomohly i Československé legie.[9] Návrh vlády byl potom vtělen do zákona č. 101/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.[10]

Symbolem Dne veteránů se stal květvlčího máku. To má svůj původ v básniNa flanderských polích[11], kterou v roce1915 napsal kanadský chirurgJohn McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického městaYpres. Vlčí mák jako symbol pro padlé vojáky 1. světové války poprvé použila americká profesorka a humanistka Moina Michaelová. V roce1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil polnímaršál sirDouglas Haig jako předseda Nadace veteránů vlčí mák za symbol pro sbírku na pomoc válečným veteránům a invalidům.[2]