Znakem strany jeosel. K oslovi přirovnávali kritici už demokratického kandidáta na prezidenta Andrewa Jacksona v roce 1828, protože se jim nelíbily jeho údajně populistické názory. Mužem, který ale oslíka navždy spojil s Demokratickou stranou, byl karikaturista Thomas Nast. Roku1870 totiž použil osla, aby znázornil protiválečné politické sympatizanty, s nimiž nesouhlasil. Narážel tím hlavně na některé prodemokratické magazíny a deníky. Odtud tradice pomalu přešla i ke straně samotné. Barvou strany je modrá, kterou ji televize označila v průzkumu a GOP přidělila barvu červenou. I přes fakt, že modré jsou většinou konzervativní a červené levicové strany, obě politické formace si tyto barvy přivlastnily.[6]
V roce 1965 demokraté prosadiliZákon o imigraci a občanství, který zrušil rasová omezení pro imigraci z Asie, Afriky a Latinské Ameriky a v důsledku toho vedl ke změněetnického složení Spojených států.[7]
Většina demokratů podporovala povinné rozvážení dětí odlišných ras do škol v jiných čtvrtích, aby byla podpořena rasová diverzita na amerických školách (tzv.desegregation busing).[8] Demokraté také tradičně podporují pozitivní diskriminaci (tzv.affirmative action) na amerických univerzitách, dle které se při přijímání studentů na univerzity rozhoduje podle rasového klíče a zvýhodňují seAfroameričané aHispánci.[9]
V průběhu sedmdesátých let 20. století došlo k pokusu posílit vliv prostých voličů oproti stranickým špičkám. K tomu účelu vznikly kvóty, které zajistily přítomnost slabších a menších sociálních skupin na Národním konventu a zároveň s tím, již musel každý zástupce být přímo zavázán hlasovat pro konkrétního kandidáta. Tím byl umenšen vliv vůdců a na konventu v roce1976 se prezidentským kandidátem demokratů stal poměrně neznámý lokální politikJimmy Carter, který projevil organizační schopnosti a bez stranické podpory zvládl kampaň v primárkách. To vedlo k vyhrocení vnitřních stranických konfliktů. Výsledkem pak byla v roce1982 opětovná změna pravidel, která zvýšila vliv politických organizátorů a vůdců při výběru prezidentských kandidátů. Také došlo k redukci délky předvolební kampaně v primárkách z dvaceti na patnáct týdnů.
Andrew Jackson, zakladatel moderní Demokratické strany
Demokratická strana na americképolitické ose zaujímástředolevicové aliberální postoje. Strana má úměrnou vnitřní rozmanitost; tradičním jádrem strany je ideologiesociálního liberalismu, ale v současnosti se postupně prosazuje směr zvanýprogresivismus. Vyskytují se zde isociálně demokratické azelené proudy. Počátkem 21. století se v Demokratické straně začínají objevovat i radikálněsocialistické proudy; jejich nejznámějším představitelem je senátorBernie Sanders, který však není zapsaným členem strany. Jednou z hlavních tváří radikálně progresivistického křídla strany je poslankyně Sněmovny reprezentantůAlexandria Ocasio-Cortezová, která je považována za hlavní postavu skupiny čtyř žen ve Sněmovně zvanéThe Squad.
Demokraté oprotirepublikánům kladou větší důraz na řešení sociálních problémů (dostupné bydlení, snížení nezaměstnanosti, podpora nejchudších atd.) a také na liberální témata (legalizace interrupcí, měkkých drog a homosexuálních sňatků,pozitivní diskriminace[10]). Prosazujíprogresivní daň a větší zásahy státu dohospodářství, i když ne tak rozsáhlé jako levicové strany v Evropě. Podporují imigraci (včetněamnestie pro nelegální přistěhovalce) a angažují se ve vyšší míře v obranělidských práv, práv národnostních menšin aLGBT. Kladou velký důraz na zelené hodnoty – jako je ochranaživotního prostředí, sníženíemisí skleníkových plynů a podporaobnovitelných zdrojů.
V zahraniční politice chtějí krom udržování dobrých vztahů sKanadou aVelkou Británií, prohlubovat vztahy i s jinými zeměmi, zejména sFrancií,Německem a se zeměmi ze Střední a Jižní Ameriky (např. sMexikem, čiBrazílií). V zahraničněpolitických a bezpečnostních otázkách (např. boj proti komunismu aislámskému terorismu, nepřátelství kRusku, vojenské intervence na Blízkém východě,masové sledování ze stranyNSA) se sRepublikány výrazně neodlišují.
Vnitřní struktura existuje spíše formálně než fakticky. Okresní organizacede facto neexistují a oblastní a státní výbory mají charakter koalic držitelů moci, tedy těch, kteří disponují nějakou funkcí, pokud je strana u moci.[zdroj?]
Nejvyšší stranický orgán se nazýváDemokratický národní výbor (význam „national“ je v USA „federální“) (Democratic National Committee), ve kterém působí zástupci ze všech států Unie. Hlavním úkolem výboru je vypracovat pravidla pro jednáníNárodního (federálního)konventu (National Convention) a zajišťovat další věci, zejména shánění příspěvků.
Předsedu strany volí členové Demokratického národního výboru. V případě že Demokratická strana má svéhoprezidenta, volba je zpravidla formalitou, protože členové výboru obvykle podpoří prezidentův návrh.[11] Je nutné, aby předseda strany neměl žádný vztah k případným uchazečům o funkci prezidenta.[zdroj?]
Demokratická strana je členemProgresivní aliance. Přesto se její členové občas účastní i mezinárodních sjezdů u liberálních a také sociálně demokratických stran.
V rámci průzkumů se více obyvatel identifikuje s demokraty nežrepublikány. Podporu mají více ve městech, než na venkově. Zvlášť v amerických velkoměstech –New York,Los Angeles,Chicago,San Francisco nebo hlavní městoWashington, D.C. Ve srovnání s republikány měli demokraté tradičně o něco větší podporu u nejchudší až střední vrstvy obyvatelstva a u absolventůvysokých škol. Dále také u etnických menšin, jako jsouAfroameričané a u hispánského obyvatelstva. Výjimku tvoří imigranti z Kuby, kteří jsou zvláště početní naFloridě a přistěhovalci z Venezuely, kteří většinově tíhnou k republikánům. Výraznou podporu mají demokraté u rostoucí komunityasijských Američanů.[12]
Podporu Američanů původem zeSpojeného království a z kontinentálníEvropy pro demokraty či republikány nelze vyčíslit. Američané původem z Anglie,Walesu a Skotska a také z Irska jsou stále největší poměrně homogenníetnickou skupinou ve Spojených státech. Nepříliš velkou podporu má Demokratická strana u početných Američanůněmeckého původu, kteří jsou většinou dobře situovaní, a dále také u lidí, jejichž předkové nebo oni sami přišli ze zemístřední Evropy včetněČechů a Slováků.
↑ARNOLD, N. Scott.Imposing values: an essay on liberalism and regulation. [s.l.]: Oxford University Press, 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 2, 2020.ISBN9780495501121. S. 3.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ President Obama, the Democratic Party, and Socialism: A Political Science Perspective.The Huffington Post. June 29, 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 24, 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BALL, Molly.The Battle Within the Democratic Party [online]. [cit. 2017-01-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 12, 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHOTINER, Isaac. How Socialist Is Bernie Sanders?.The New Yorker. 2020-03-02.Dostupné online [cit. 2021-14-02]. (anglicky)
↑Jennifer Ludden.1965 immigration law changed face of America [online]. NPR.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Joe Biden’s record on school desegregation busing, explained.Vox [online]. 3. července 2019.Dostupné online.
↑ Kamala Harris' support of public university affirmative action defies the will of California voters.Los Angeles Times [online]. 29. června 2019.Dostupné online.
↑ How Americans Feel About Affirmative Action In Higher Education.NPR.org [online]. [cit. 2020-09-16].Dostupné online. (anglicky)
↑PROKOP, Andrew. How the DNC chair election works.Vow.com [online]. Vox Media, 2017-02-22 [cit. 2023-05-12].Dostupné online.
↑ Poll: Obama won 71% of Asian vote.Politico [online]. 12. prosince 2012.Dostupné online.
.jpg)
