| Dekret kutnohorský | |
|---|---|
 Dekret kutnohorský – jedno z nejznámějších dochovaných vyhotovení, notářský instrument zhotovený pro Jana Husa z 18. září 1414 | |
| Autor | Václav IV. Český |
| Původní název | Dekret kutnohorský |
| Jazyk | čeština |
| Datum vydání | 18. ledna1409 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Dekret kutnohorský jelistina vydaná18. ledna1409, která umožnila českému živlu ovládnoutpražskou univerzitu změnou poměru hlasůuniverzitních národů.
Hlavním hybatelem byl králVáclav IV., který chtěl získat od univerzity podporu prokoncil v Pise, kde chtěl vyřešitpapežské schizma a potvrdit svou císařskou korunu. Důsledkem byl odchod německy hovořících profesorů a studentů, kteří odporovali králi a takéHusově příklonu kViklefově reformě. Pouhých 60 let odzaložení univerzity to vedlo k úpadku univerzity.[1]
Dokument vznikl za panováníVáclava IV., na jeho vzniku se podílel předevšímJan Hus,Jeroným Pražský aJan z Jesenice, přední členové reformní skupiny na univerzitě. Podle dekretu obdržel český univerzitní národ (lat.Natio) na univerzitě tři hlasy, ostatní studentské národy (saský, bavorský a polský) jeden.
Dekret se týkal pouze třífakultního učení, nikoliprávnické části univerzity.
Univerzitní národy vestředověku byly spolky sdružující studenty a eventuálně profesory podle země jejich původu. Identifikace tedy byla regionální, a ne jazyková či nacionální, jak ji chápeme od dobnacionalismu v 19. století. Český národ na pražské univerzitě zahrnoval všechny studenty a profesory pocházející z Čech,Moravy (tedy i německy hovořící),Uher aSedmihradska.[zdroj?]
.png)
Za dobhusitství rozdělila diskuse oViklefových spisech univerzitu na skupinu českých mistrů kolemHusa, kteří byli pro reformu, a na zahraniční (zvláště německé) profesory, kteří byli proti ní. Roku 1403 byl většinou německých hlasů vydán zákaz Viklefova učení – bylo prohlášeno zakacířské. Napětí mezi reformní skupinou složenou především ze členů českého národa a ostatními mistry a studenty nadále rostlo a přeměnilo se v otevřený boj o vliv na univerzitě.
Na jaře roku 1408 se konečně kardinálové dohodli na svoláníkoncilu do Pisy, kde se mělo vyřešit papežskéschizma. K Pise upjal své naděje iVáclav IV., který doufal, že se zde (skrze osobu nově zvoleného papeže) vyřeší i problém jeho znovuzískání titulu římského krále, kterým se od roku 1402 tituloval iRuprecht Falcký. Na koncil byl pozván král Václav IV., arcibiskup pražský a také rektor pražské univerzity.
Protože se pražský arcibiskupZbyněk Zajíc z Hazmburka, stejně tak jako Ruprecht Falcký stavěl na stranu římského papežeŘehoře XII., požádal Václav IV. univerzitu, aby se k účasti na koncilu v Pise vyjádřila. Doufal, že podporou vážené instituce posílí svůj hlas během následujících jednání. Problémem se ukázal postoj právě německých mistrů a studentů ze Saska a Bavorska, kteří se ocitli v těžké situaci. Studovali sice v Praze, ale po ukončení studia měli s největší pravděpodobností směřovat do Německa, kde by se svým vzděláním mohli najít uplatnění. Zde by se ocitli pod pravomocemi Ruprechta Falckého, který jim nyní začal vyhrožovat, že pokud se univerzita postaví na stranu Václava IV., budou muset v budoucnu počítat s následky. Dalším důležitým aspektem věci byl fakt, že kancléřem univerzity bylpražský arcibiskup, který také odporoval svolání koncilu.[1]
Této situace tedy využila reformní skupina a její zástupciJeroným Pražský a právníkJan z Jesenice (Hus se jednání neúčastnil, protože v té době byl nemocný) odjeli do Kutné Hory (resp. naTočník), kde v té době panovník pobýval a pokusili se získat, co se jen dalo. Jestli myšlenka dekretu měnícího hlasy na univerzitě pocházela od českých mistrů či od samotného panovníka, zůstává dodnes sporné. V pramenech se někdy uvádí, že mistři „byli překvapeni“ a z toho se vyvozuje, že se jednalo o okamžitě uskutečněný popud samotného Václava.[zdroj?]
Do konce roku 1409 opustilo univerzitu skoro 2000 profesorů a studentů, kteří zamířili založit novouuniverzitu v Lipsku[1], nebo se usadili na univerzitách vVídni,Krakově,Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem či Erfurtu. Solidárně odešla i řada právníků, přestože se jejich univerzity dekret netýkal. Došlo tudíž k počeštění pražské univerzity a k okamžitému úbytku asi o 80 % členů akademické obce.[zdroj?]
Kvůli masivnímu úbytku akademické obce se z mezinárodní univerzity stala pouze lokální instituce.[1][2] Přitom Václavův otec Karel IV. zakládal po vzoru prestižní univerzity v Paříží dle univerzalistických principů: „Studenti a učitelé se dělili do čtyř národů podle regionálního principu. Ale právě zde je jeden z klíčových momentů: jednotlivé národy byly určeny opravdu na územním principu, nikoliv na základě jazyka daného společenství. Pražská Univerzita Karlova plnila také funkci vysokého učení pro německé oblastiříše a připomeňme si císařský titulKarla IV., který měl pochopitelný zájem na její mezinárodní prestiži.“[2]
KrálVáclav IV. svých cílů nedosáhl kvůli kritice vypuzených mistrů, kteří „vyvolali proti českému království (především v německých zemíchŘímské říše) nenávistnou kampaň, která ovlivnila nezájem o studium i o vědecké působení v Praze. A podryla ovšem také už tak vratkou mezinárodní pozici českého krále, takže hlavní důvod, proč na požadavky českých mistrů přistoupil, se ukázal jako naprosto špatná kalkulace.“[3]
Dominance českého vlivu na univerzitě umožnila i příklon khusitství, což se ovšem univerzitě v doběhusitských válek a po nich nevyplatilo:[1]
| „ | ...univerzita od r. 1415, kdy se postavila proti radikálním Táboritům, postupně ztrácela vliv i vědeckou autoritu. Přicházela o jednu fakultu za druhou: v r. 1419 o teologickou, v r. 1436 o právnickou, později zanikla lékařská fakulta a zůstala jen filosofická. V r. 1556 byla založena konkurenční jezuitská univerzita, kde Češi nejen neměli tři hlasy, ale dokonce ani jeden, a navíc ani žádného profesora. | “ |
| — Jaroslav Fiala, ČT24 | ||
Běhemnárodního obrození v 19. století došlo v německé i české společnosti k reflexi dosavadní interpretace významu Dekretu. V době česko-německého zápasení se z dokumentu, který vedl k úpadku univerzity, se pro část české společnosti stal pozitivní symbol odporu českého národa vůči německému.[2] Na tuto nacionalistickou tradici navázal ikomunistický režim v 50. letech, který pozitivně interpretoval následnou radikální husitskou revoluciHusitských válek.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématuDekret kutnohorský na Wikimedia Commons
DíloDekret kutnohorský ve Wikizdrojích
Výukový kursDekret kutnohorský ve Wikiverzitě | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
