 DeinonychusStratigrafický výskyt: Spodníkřída, před 115 až 108 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstrukce pravděpodobného vzhledu deinonycha | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | teropodi (Theropoda) |
| Infrařád | celurosauři (Coelurosauria) |
| Čeleď | dromaeosaurovití (Dromaeosauridae) |
| Rod | Deinonychus |
| Binomické jméno | |
| D. antirrhopus Ostrom,1969 | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Deinonychus (zřeckéhoδεινος - "strašný" aονυξ/ονυχος - "dráp") bylrodem masožravéhoteropodníhodinosaura zčelediDromaeosauridae, žijícím v období ranékřídy na územíSeverní Ameriky.[1]
Fosilie tohoto asi 3,3 až 4metry[2] dlouhého a kolem 60 kg vážícího[3]maniraptora pocházejí zesouvrství Cloverly,souvrství Antlers aCedar Mountain. Podle jiných odhadů však mohl dosahovat hmotnosti kolem 100 kilogramů.[4]Deinonychus žil ve spodníkřídě (stupněapt,alb) před asi 115 až 108 miliony let.
.jpg)
Deinonychus byl objeven a formálně popsán americkýmpaleontologemJohnem Ostromem v 60. letech 20. století na západěUSA (vMontaně). Stal se jedním z prvních uznávaných dokladů o příbuznostiptáků a dinosaurů. Anatomická podobnost kostry deinonycha,archeopteryxe a dnešních ptáků byla tak velká, že ji nešlo přehlédnout. Právě s objevem tohoto dinosaura tak začala tzv.Dinosauří renesance.[5] K lovu využíval své čelisti, tříprsté přední končetiny se silnými drápy a především mohutné drápy na druhém prstu zadních končetin (typický znak kladuDeinonychosauria). V pohybu míval tyto drápy zvednuté, aby se neotupily a nepřekážely mu v běhu. Je také pravděpodobné, že tento nebezpečný dravec žil a lovil ve smečkách. Oběti lovil ve skoku a přitom kormidloval svým dlouhým ocasem. Podle některých studií dosahoval tento dinosaurus rychlosti běhu kolem 40 km/h, zachované fosilní stopy podobných teropodů pak ukazují, že jeho "klidová rychlost" při chůzi činila kolem 10 km/h.[6] Byl nepochybně velmi nebezpečným dravcem.
Deinonychové byli zřejmě smečkoví lovci, jak dokazuje i množství jejich fosilních zubů, objevovaných na některých lokalitách. Pravděpodobně dokázali společnými silami ulovit větší kořist, než byli oni sami. V úvahu přicházejí například někteříornitopodi střední velikosti, jako byl rodTenontosaurus, žijící ve stejných ekosystémech. Při celkové délce asi 6 až 7 metrů dosahoval hmotnosti kolem 1000 kilogramů a byl tak nejméně desetkrát těžší, než jednotlivý dospělý deinonychus. Smečka těchto menších dravců jej však nejspíš dokázala udolat.[7]
Útočit mohl potenciálně také na mláďata obříchsauropodů, jako byl rodSauroposeidon (ovšem pouze za předpokladu, že nebyla chráněna dospělými jedinci). Vzhledem k velikosti těchto sauropodů (hmotnost přes 50 tun) je ale nepravděpodobné, že by na ně deinonychové běžně útočili.[8]
Výzkum chemického složení fosilních zubů ukazuje, že deinonychové se v juvenilním vývojovém stadiu (jako mláďata) živili jinou potravou než v dospělosti. To spíše odporuje myšlence jejich společného smečkového lovu a napovídá tomu, že mohli být spíše tzv. agonistickými predátory, podobně jako například současnívarani komodští.[9]
Ekosystémy souvrství Antlers vykazovaly velmi horké a vlhké prostředí, průměrné teploty se zde pohybovaly mezi 26 a 31 °C. Prostředí, kde žili deinonychové a jejich současníci, se dá tedy označit za "skleníkovou" biosféru, typickou právě pro období přelomu spodní a svrchní křídy.[10]
V roce2022 byla nekompletní kostra deinonycha vydražena za 12,4 milionu dolarů a stala se tak jednou z nejdražších prodaných fosilií v historii.[11]
Obrázky, zvuky či videa k tématuDeinonychus na Wikimedia Commons
TaxonDeinonychus ve Wikidruzích