Deep Purple založili zpěvákRod Evans, kytaristaRitchie Blackmore, baskytaristaNick Simper, klávesistaJon Lord a bubeníkIan Paice. Sestava označovaná jako „Mark I“ skončila v roce 1969, kdy byli Evans a Simper z kapely vyhozeni a nahrazeniIanem Gillanem aRogerem Gloverem, čímž vznikla klasická sestava „Mark II“.[11] V této sestavě kapela nahrála čtyři studiová alba — Deep Purple in Rock (1970),Fireball (1971),Machine Head (1972) aWho Do We Think We Are (1973) — která upevnila jejich popularitu a sehrála klíčovou roli ve formování nově vznikajících žánrů hard rocku a heavy metalu.[11][12][13] Gillan a Glover kapelu opustili v roce 1973 a byli nahrazeniDavidem Coverdalem aGlennem Hughesem. Sestava „Mark III“ nahrála dvě alba —Burn aStormbringer (obě 1974) — než Blackmore v roce 1975 kvůli hudebním neshodám kapelu opustil.[11][14][15] Nahradil hoTommy Bolin, ale po jediném studiovém albu sestavy „Mark IV“ —Come Taste the Band (1975) — se Deep Purple v červenci 1976 rozpadli a Bolin o pět měsíců později zemřel na předávkování drogami.[16][17]
Sestava „Mark II“ se znovu spojila v roce1984,[11] a nahrála dvě studiová alba —Perfect Strangers (1984) aThe House of Blue Light (1987) — než byl Gillan v roce 1989 z kapely vyhozen kvůli tvůrčím a osobním sporům.[18] Nahradil hoJoe Lynn Turner, který s Deep Purple natočil jediné album —Slaves and Masters (1990) — než byl v roce 1992 také propuštěn.[19] Po Gillanově návratu na další albumThe Battle Rages On... (1993) Blackmore Deep Purple opět opustil a byl dočasně nahrazenJoe Satrianim, kterého následně trvale vystřídalSteve Morse.[11][20] Sestava „Mark VII“ (Paice, Lord, Gillan, Glover a Morse) vydržela téměř deset let, během nichž kapela nahrála dvě alba —Purpendicular (1996) aAbandon (1998) — než Lord v roce 2002 z kapely odešel a nahradil hoDon Airey, čímž Paice zůstal jediným původním členem.[21][22] Sestava „Mark VIII“ (Paice, Gillan, Glover, Morse a Airey) byla nejdéle trvající sestavou v historii kapely — vydržela dvacet let a nahrála šest studiových alb. K první změně po dvaceti letech došlo v roce 2022, kdy Morse po 28 letech odešel z Deep Purple a nahradil hoSimon McBride.[11]
Deep Purple byli zařazeni na 22. místo v žebříčku Greatest Artists of Hard Rock staniceVH1,[23] a v anketě rádia Planet Rock se umístili na pátém místě mezi „nejvlivnějšími kapelami všech dob“.[24] Kapela získala Legend Award na World Music Awards 2008 a v roce 2016 byla uvedena doRock and Roll Hall of Fame.
V 60. letech vznikla skupinaEpisode Six, která vydala několik singlů. Tuto skupinu tvořiliIan Gillan zpěv, Graham Dimmockkytara,Roger Gloverbaskytara, Tony Lander kytara, Sheila Carterklávesové nástroje a Harvey Shieldsbicí. Skupině se však i přes četná turné nepodařilo prorazit.
V roce 1967 pak byla založena skupina nazvanáThe Flower Pot Men and their Garden, předtím známá jakoThe Ivy League. Toto nové jméno bylo odvozeno z názvu dětského představení „The Flowerpot Men“, což byla zřejmá slovní hříčka narážející na éru „flower power“ a pěstování „konopí“ v květináčích. Jejich nejpopulárnější písnička „Let's Go to San Francisco“ byla některými posluchači považována za parodii na písničku „San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair)“, odScotta McKenzieho, ale skupina to odmítla. Skupinu tvořili Tony Burrows, Neil Landon, Robin Shaw a Pete Nelson, jako zpěváci, Ged Peck kytara,Nick Simper baskytara,Jon Lord klávesy, Carlo Little bicí. Jon Lord dříve hrál sThe Artwoods, Nick Simper sJohnny Kidd & the Pirates,Screaming Lord Sutch aThe Savages, kde hrál též kytaristaRitchie Blackmore.
V roce 1967 kontaktoval bývalý bubeník skupinyThe Searchers,Chris Curtis londýnského obchodníka Tonyho Edwardse v naději, že by mohl dělat manažera nově vzniklé skupině. Edwards souhlasil a financoval tento podnik společně se dvěma dalšími obchodními partnery Johnem Colettou a Ronem Hirem (Hire-Edwards-Coletta – HEC Enterprises).
Curtis se pak dal do budování skupiny známé jakoRoundabout. Jako první příchozí byl klávesista, hráč na varhany zn.Hammond,Jon Lord; pak přemluvil kytaristuRitchieho Blackmora aby se vrátil z německéhoHamburku na konkurz do nové skupiny. Curtis sám pak brzy odpadl, ale HEC Enterprises, stejně jako Lord a Blackmore, měli chuť v tomto projektu pokračovat, takže brzy byli přibráni basákNick Simper, pak zpěvákRod Evans a bubeníkIan Paice (oba ze skupinyThe Maze).
Po několika vystoupeních na krátkém turné poDánsku na jaře 1968, skupina souhlasila s novým jménem navrženým Ritchiem podle písničky Deep Purple od Petera De Roseho, která byla oblíbenou písničkou Ritchieho babičky.
V říjnu roku 1968 měla skupina fantastický úspěch v USA (ale ne ve Velké Británii) s předělávkou odJoe Southa „Hush“, která byla na jejich debutovém albuShades of Deep Purple, takže byli vybráni jako předkapela pro turné skupinyCream nazvanémGoodbye. Brzy však byli z turné vyřazeni, údajně proto že byli lepší než Cream. Druhé album skupiny,The Book of Taliesyn, bylo vydáno v USA shodně s tímto turné, ačkoliv doma nevyšlo až do roku 1969, kdy bylo vydáno zároveň s jejich třetím albemDeep Purple, které obsahovalo jednu skladbu se smyčci a dechovými nástroji.
Po těchto třech albech a intenzivním koncertování po Spojených státech, byli Rod Evans a Nick Simper bez okolků vykopnuti a nahrazeni zpěvákemIanem Gillanem a basákemRogerem Gloverem, bývalými členy skupiny Episode Six. Byla tak vytvořena pětičlenná sestava Deep Purple „číslo 2“. V tomto obsazení vydali singl, který obsahoval předělávku písničky dvojice Greenaway-Cook s titulemHallelujah, která byla propadákem, avšak později byla úspěšná v muzikálu „Hair“. Skupina pak získala potřebnou publicitu třídílným symfonickým eposemConcerto for Group and Orchestra, složeným Johnem Lordem jako jeho sólovým projektem a provedeným vRoyal Albert Hall skupinou společně se symfonickým orchestremRoyal Philharmonic Orchestra, řízeným Malcolm Arnoldem. Společně s projektemFive Bridges odThe Nice, to byla jedna z prvních spoluprací mezi rockovou skupinou a symfonickým orchestrem. Někteří členové skupiny Deep Purple (Blackmore a zvláště pak Gillan) nebyli moc rádi že byli označováni jako „skupina, která hrála s orchestrem“, zatímco oni měli zájem stát se spíšehard rockovou skupinou.
Krátce po vydání nahrávky s orchestrem začala skupina hodně koncertovat. Jejich první studiové LP na začátku sedmdesátých let bylo „Deep Purple in Rock“; následoval anglický top-ten singl „Black Night“. Druhé album,Fireball bylo vydáno v roce1971 a skupina také zabodovala s hitem „Strange Kind of Woman“. SpolečněLed Zeppelin aBlack Sabbath, Purple položili základyheavy metalu.
Deep Purple pokračovali v koncertování. Jejich vystoupení byla v té době naprosto strhující. Oplývala hudební virtuozitou, muzikálností jednotlivých hudebníků a skvělými verzemi studiových nahrávek. V prosinci 1971 odjeli DP do švýcarského Montreaux, aby zde natočili novou studiovou desku a také živé vystoupení. Následovaly již notoricky známé události: při koncertu Franka Zappy a jeho The Mothers v Casinu vystřelil fanoušek na pódium světlici a budova během několika minut shořela do základů. Celá událost inspirovala Rogera Glovera k napsání nesmrtelné písněSmoke on the Water. Deep Purple se přesunuli do hotelu Grand, kde natočili písně pro deskuMachine Head, jeden ze základních pilířů hardrocku. V létě 1972 zamířila skupina do Japonska, zaslíbené země tvrdého rocku. Koncerty v Ósace a Tokiu nahrála a výsledkem je živé albumMade in Japan. To mělo původně vyjít právě jen v zemi vycházejícího slunce.
V klasickém složení pokračovali Deep Purple v nekonečných koncertních šňůrách. Když se pustili do nahrávání dalšího studiového albaWho Do We Think We Are (1973), obsahující hitWoman from Tokyo, bylo už napětí mezi Ianem Gillanem a Ritchie Blackmorem neúnosné. Gillan oznámil odchod z kapely a Blackmore, který se netajil svými sólovými ambicemi si dal jako podmínku pro setrvání v kapele změnu baskytaristy. Ze stovek adeptů na post sólového zpěváka byl na základě nepříliš kvalitního demosnímku vybrán prakticky neznámýDavid Coverdale. Baskytaristou a druhým vokalistou se pak stalGlenn Hughes, který dříve působil ve skupiněTrapeze. Toto nové složení pokračovalo do roku1974 s heavy bluesovým/rockovým albemBurn, další velmi úspěšnou nahrávkou. Hughes a Coverdale přidali funkyR&B/soul element do hudby skupiny, tento zvuk byl mnohem více patrný na nahrávce z roku1974Stormbringer. Blackmore nebyl spokojený s výsledky a tak v roce1975 opustil skupinu, aby si založil vlastní –Rainbow.
Mezera po odchodu Blackmora byla zaplněna AmeričanemTommy Bolinem, ale následující album z roku1975Come Taste the Band, přes všechnu svoji kvalitu, nebylo úspěšné mezi skalními fanoušky a nepřitáhlo žádné nové, zvláště potom, co se skupina odchýlila od charakteristického zvuku Deep Purple. Bolin měl problémy s drogami (heroin), což potíže skupiny dále zhoršovalo. Po problematickém turné k uvedeníCome Taste the Band se skupina rozpadla. Tommy Bolin později zemřel vMiami na předávkování heroinem.
Většina bývalých členů Deep Purple měla později značný úspěch v mnoha kapelách, například vRainbow.
Deep Purple vCow Palace,San Francisco, Kalifornie 31. ledna 1985Roger Glover a Steve Morse v roce 2005Ian Paice, bubeník a poslední původní člen Deep Purple
V roce1980 jel Rod Evans turné se skupinou mladých hudebníků pod jménem Deep Purple. Protože byl jediný původní člen a byl trochu známý u většiny fanoušků, fanoušci i tisk se této skupině vysmívali (dostali označeníBogus Deep Purple -"Falešní Deep Purple") a byli označováni za podvod. Skupina měla několik koncertů vMexiku aUSA, než jim úřady zakázaly používání tohoto jména.
Ale v roce1984, osm let po rozpadu Deep Purple, se uskutečnilo opravdové a legální opětovné sjednocení. Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBCThe Friday Rock Show žeklasické složení z počátku sedmdesátých let – Blackmore, Gillan, Glover, Lord, a Paice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvímPolydor aMercury v Severní Americe. AlbumPerfect Strangers bylo vydáno v říjnu1984 a turné následovalo, začínajíc naNovém Zélandu a pokračovalo svoji cestu kolem světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch.
Skupina nahrála albumThe House of Blue Light v roce1987, navzdory kapele se stalo úspěšným a prodalo se celosvětově přes 2 miliony kopií. Jenže Blackmore měl opačný názor a považuje album za katastrofální, protože shledání mělo podle něj skončit po albu a turné k Perfect Strangers kvůli sporům mezi členy. K tomu skupina vydala živé albumNobody's Perfect.
Ve Spojeném království byla vydána nová verzeHush k dvacátému výročí Deep Purple. V roce1989 byl Ian Gillan vyhozen ze skupiny, kvůli velkým sporům Blackmorem. Byl nahrazen Blackmoreovým přítelem a kolegouJoem Lynn Turnerem zRainbow. Toto složení nahrálo pouze albumSlaves and Masters (1990), které nemělo takový úspěch, ale turné na podporu alba ano.
Nahrávací společnost s Lordem, Paicem a Gloverem chtěla zpět Gillana. Blackmore musel ustoupit a klasické složení nahráloThe Battle Rages On... v roce1993, které dosud Blackmore kritizuje, protože většina písní byla napsaná s Turnerem nebo pro Turnerův hlas. Akorát byly samotným Gillanem přepracovány, což Blackmora velice naštvalo. Blackmore věřil, že písně byly v původních verzích melodičtější. Turner později citoval Blackmora, který album označoval za "The cattle grazes on". (česky: „Dobytek se pase dál“.) Během velice úspěšného turné po Evropě koncem roku1993 napětí mezi Blackmorem a Gillanem bylo velmi na ostrý nože. Blackmore odešel v listopadu1993, kdy se už nikdy nevrátil. Byl přijatJoe Satriani takže se koncert (vJaponsku) v prosinci mohl konat. Satriani zůstal na evropské letní turné v roce1994, ale ačkoliv mu bylo nabídnuto stále členství v kapele a on s ním souhlasil, tak kvůli již podepsaným kontraktům a nesouhlasu firmy se nemohl stát stálým členem Purple. Skupina po krátkém hledánílístečkovou metodou jednomyslně přijalaSteva Morse zDixie Dregs, aby definitivně nahradila Blackmorea.
V létě2001 kvůli zdravotním problémům dočasně opustil kapelu i Jon Lord. Poněvadž však bylo nutné odehrát smluvené koncerty v USA, Jon dostal za úkol vybrat svého zástupce. Jonova volba padla naDona Aireyho. Poté, co byl Don na letních koncertech v USA i Evropě dobře přijat, jak kapelou, tak i fanoušky, Jon se pravděpodobně definitivně rozhodl kapelu opustit a začít se věnovat milované vážné hudbě. Jon opustil kapelu definitivně po koncertech v Anglii v únoru2002.
Tato sestava nahrála poslední čtyři albaBananas, Rapture Of The Deep, Now What?! aInFinite, přičemž hlavně druhou desku fanoušci i kritici přijali s nadšením.
16. července 2012 zemřel Jon Lord.
V březnu 2022 kytarista Morse oznámil, že si musí dát pauzu od kapely poté, co jeho manželce byla diagnostikována rakovina. Skupina, která se nedávno vrátila zpátky na koncerty, bude pokračovat na turné seSimonem McBridem, který bude zastupovat Morse.
V červenci 2022 bylo oznámeno, že přestávkaSteva Morse ve skupině se stala trvalou pauzou a odchází ze skupiny, aby se mohl na plný úvazek starat o svou nemocnou manželku.
↑WASLER, Robert.Running with the Devil: power, gender, and madness in heavy metal music. [s.l.]: Wesleyan University Press, 1993.Dostupné online.ISBN9780819562609. S. 10.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CAMPBELL, Michael; BRODY, James.Rock and Roll: An Introducction. [s.l.]: Cengage Learning, 2008.Dostupné online.ISBN978-0534642952. S. 213.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WRIGHT, Jeb. The Naked Truth: An Exclusive Interview with Deep Purple's Ian Gillan.Classic Rock Revisited. 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2009.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑McIver, Joel (2006). "Black Sabbath: Sabbath Bloody Sabbath". Chapter 12, p. 1.
↑MCWHIRTER, Ross.Guinness Book of World Records. 14. vyd. [s.l.]: Sterling Pub. Co., 1975.Dostupné online.ISBN978-0-8069-0012-4. S. 242.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jason Ankeny.Deep Purple [online]. AllMusic [cit. 2011-12-24].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdefRIVADAVIA, Eduardo.Deep Purple Lineup Changes: A Complete Guide [online]. Ultimate Classic Rock, 20 February 2016 [cit. 2025-06-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MAKOWSKI, Peter.Deep Purple: the birth of the Mk II line-up and the transformation that changed rock [online]. 9 June 2024 [cit. 2025-06-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCINTYRE, Ken.Deep Purple: a metal fan‘s guide to the hard rock pioneers [online]. 24 December 2024 [cit. 2025-06-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RIVADAVIA, Eduardo.How Ritchie Blackmore Ended His First Tenure With Deep Purple [online]. Ultimate Classic Rock, 7 April 2015 [cit. 2025-06-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCPADDEN, Mike.Ritchie's Blackmore's Rainbow: 40 Facts About the Classic Album [online].VH1, 4 August 2015 [cit. 2025-06-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 August 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BARTON, Geoff.Deep Purple: Exit The Man In Black... [online]. 29 August 2017 [cit. 2025-06-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑THOMPSON, Dave.Smoke on the Water: The Deep Purple Story. Toronto, Ontario, Canada:ECW Press, 17 June 2004.Dostupné online.ISBN978-1550226188. S. 191.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Deep Purple Falls On Vocalist Gillan.Radio & Records. Los Angeles, California: Radio & Records, Inc., 23 June 1989, s. 42.Dostupné online [cit. 6 June 2025].Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Joe Lynn Turner Interview (1992) [online]. trinkelbonker, 31 August 2012 [cit. 2019-06-07].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑THOMPSON, Dave.Smoke on the Water: The Deep Purple Story. Toronto, Ontario, Canada:ECW Press, 17 June 2004.Dostupné online.ISBN978-1550226188. S. 271–274.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Jon Lord Leaves Deep Purple, Is Replaced By Don Airey.www.blabbermouth.net.Blabbermouth.net, 16 March 2002.Dostupné online [cit. 6 June 2025].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SEXTON, Paul.Deep Purple's Ever-Present Paice-Setter [online]. uDiscoverMusic, 29 June 2018 [cit. 2025-06-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VH1 Counts Down the '100 Greatest Artists of Hard Rock' In Five-Hour, Five-Night Special [online]. [cit. 2015-07-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 October 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.JPG)
.jpg)
