Mapky ostrovaKypr, srovnávající stav „de iure“ a „de facto“; s tzv.Zelenou linií pod správou OSN.
De facto jelatinský výraz vyjadřující „ve skutečnosti“ nebo „v praxi“. Často se používá jako protiklad k latinskémude iure (což znamená „podle práva“) v případech, kdy se skutečnost nebo praxe odlišuje od právních předpisů a jiných regulací.
Určitá věc nebo uspořádání se dokonce může prosadit i jakode facto standard, tedy praktická norma, protože oficiální norma (de iure) neexistuje, je málo užívaná (případně jinak nevhodná). V takových případech je normální či očekávané řídit sede factostandardem.
De facto technické standardy jsou takové, které jsou jako standardy uznávány, přestože nemusely být formálně schváleny jako závazné normy. Důvodů pro jejich (všeobecnou) akceptaci může být více: tradice, tržní dominance, přijetí významnými společnosti nebo určitou komunitou. Velmi dobrým příkladem de facto technických standardů je série dokumentůRequest for Comments (RFC), které specifikují všechnyzákladní protokoly používané naInternetu – např. široce používanýHTTP protokol, který slouží pro přenos webových stránek a dalších dat.
Toto pragmatické a neformální řešení vydávání standardů formou RFC, sestavovaných jednotlivci či malými skupinami na základě praktických zkušeností má mnohé výhody oproti formálnějším procesům standardizačních komisí u úřadů typuISO. Lze konstatovat, že právě pružné a mnohem rychlejší vydávání těchtode facto standardů jako RFC (a v případě potřeby vydání aktualizace formou dalšího RFC) zásadně pomohlo rozšíření Internetu do dnešních celosvětových rozměrů. Důležitým faktorem je i to, že všechna RFC vždy byla volně ke stažení, zatímco za texty mnohých norem oficiálních institucí jako je ISO je nutné platit. Ještě je vhodné uvést, že od roku 1969 do března 2023 bylo vydáno přes 9400 RFC dokumentů, ale jen malá část z nich jsoude facto standardy, případně jsou označeny jako „Best Current Practice“ (současná nejlepší praxe), což je v praxi podobné (mezi další typy RFC patří informační, experimentální či historické).[1]
I v případě norem vydávaných oficiálními normotvornými institucemi může být jejich dodržování či využívání dobrovolné (např. firma se rozhodne, zde bude implementovat systém řízení jakosti podle norem z řadyISO 9000, a poté může požádat o získání certifikátu). V jiných případech je dodržování těchto norem povinné, což je vynucováno státem pomocí právních a jiných opatření, a děje se zejména v situacích, kde je důležité z hlediska zdraví a bezpečnosti občanů státu.
Další státy mají oficiální (de iure) úřední jazyk a k tomu navíc další de facto úřední jazyk nebo jazyky. V Libanonu aMaroku je oficiálním úředním jazykemarabština, ale druhým de facto úředním jazykem jefrancouzština. NaNovém Zélandu jsou dva oficiální úřední jazyky (maorština a novozélandský znakový jazyk), aleangličtina jede facto třetím úředním jazykem.[5][6]
Ruština bylade facto úředním jazykem nejen centrální vlády, ale ve velké míře i všech svazových republik bývaléhoSovětského svazu, ale nebylo to nikde oficiálně deklarováno. To se stalo až po přijetí zákona v roce 1990, ruština se tak na krátkou dobu (do rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991) stala jediným,de iure úředním jazykem Sovětského svazu.[7] V Rusku byl v roce 2020 přijat dodatek ústavy, který stanovuje ruštinu jako úřední jazyk pro celé území.[8]
Švédština je stanovenade iureúředním jazykem veFinsku (vedlefinštiny). Švédsky mluví asi 5,5 % finské populace, cca 290 tisíc osob.[9] Od školní reformy v 70. letech 20. století je švédština též povinný školní předmět ve Finsku. Naproti tomu, v samotnémŠvédsku, kde jí hovoří naprostá většina obyvatel, není její status v žádném zákonu oficiálně stanoven.[10]
HymnaJaponska (Kimigajo) byla japonskoustátní hymnoude facto již odobdobí Meidži (slova jsou mnohem starší, z básnické sbírky neznámého autora z 10. století, původní melodie vznikla 1869, současná melodie byla vybrána 1880), ale oficiálně (de iure) byla uznána japonským parlamentem až v roce 1999.[11][12]
Existují dvěde facto národní hymnyAsyřanů. První se jmenujeRoomrama, její text napsal syrský básník Yosip Bet Yosip, hudba Nebu Juel Issabey. Druhá se jmenujeSalma d'Shoobakhan, její text napsal Baba Bet-Lachin, hudba Shoora Mikhalean.[13]
Bern je nejen hlavní městostejnojmenného kantonu, ale takéde factohlavní město celéhoŠvýcarska: sídlí zde vláda a parlament, alede iure není nikde v legislativě uvedeno (když bylo v roce 1848 třeba určit politicko-správní centrum nového spolkového státu, upustili tvůrci ústavy od určení hlavního města Švýcarska).[14][15]
ObdobněTokio jede factohlavní městoJaponska, ale oficiálně to žádný z japonských zákonu nestanovuje.[16] Původně hlavním městem Japonska byloKjóto, roku 1603 se Tokio (tehdy se ještě jmenovaloEdo) stalo sídlem vlády, tedyde facto hlavním městem. Císařovo sídlo a formálně hlavní město zůstávalo ještě Kjóto. Roku 1868 bylo Edo oficiálně přejmenováno na Tokio a 1869 se do Tokia přesouvá i císařský dvůr.
Zpravidla se uvádí, žede factonejvýše položeným hlavním městem na světě jeLa Paz (nadmořská výška jednotlivých čtvrtí je cca 3250 až 4100 metrů).[18] Je zde sídlo vlády, prezidentská rezidence (1853–2018 + část období 2019–2020 v Palacio Quemado, od 2018 s přerušením Casa Grande del Pueblo) a sídlí zde i většina ministerstev a vládních úřadů.Aglomerace má přibližně 2,2 miliónu obyvatel.De iure však hlavním městemBolívie zůstává mnohem menšíSucre, kde je také sídlo Nejvyššího soudu.
Brades (téžBrades Estate) je od roku 1998de factohlavní městoMontserratu (ostrov v Karibském moři, zámořské území Spojeného království). Tato vesnice má jen přibližně 1000 obyvatel a jde tak o nejmenší hlavní město na světě. Tato situace vznikla v důsledku toho, že předchozí a stálede iurehlavní městoPlymouth na jihu ostrova bylo zničeno při erupci sopkySoufrière Hills. Protože činnost vulkánu v různé intenzitě pokračovala i v dalších letech, byly prozatímní vládní budovy postaveny v Brades.[15]
Od roku 1871 je oficiální rezidencí papežeApoštolský palác[19][20] (nazývaný téžPapežský palác neboVatikánský palác), předtím to bylKvirinálský palác.De iure zůstává i sídlempapeže Františka, ten ale od svého nástupu do úřadude facto jako své sídlo používáDům svaté Marty (Domus Sanctae Marthae). Oznámení o novém faktickém sídle papeže bylo zveřejněno již 26. března 2013, pouhý týden po uvedení do úřadu.[21][22]
V Argentině opakovaně došlo k situaci, kdy vládu v zemide facto převzala armáda. Stalo se tak v letech 1930–1932, 1943–1946, 1955–1958, 1966–1973 a 1976–1983, přičemž v posledním případě vojenská junta navícde facto kompletně ovládala všechny mocenské složky země (moc patřící prezidentovi, moc výkonnou i zákonodárnou) a systematicky likvidovala své politické oponenty. Během této vlády vojenské junty a tzv.operace Kondor zmizelo beze stopy až kolem 50 tisíc Argentinců.[23]
Jiný případde facto vládce země se často objevuje v monarchiích. Označuje se tak situace, kdy formálně vládne král, ale daná osoba má větší až téměř úplnou faktickou moc. Jako příklady takových osob lze uvést např.kardinála Richelieu (král Ludvík XIII.) neboAlexandra Menšikova, který se snažil svou moc udržet i po smrtiKateřiny I., na trůn prosadil nezletiléhoPetra II. a sám sebe učinil jeho poručníkem.
Termínde factohlava státu je někdy používán v případě zemí jako jeAustrálie neboKanada (obecně u zemí patřících doSpolečenství národů).de iure je hlavou všech těchto států britský panovník.[24] V případěAustrálie ji na federální úrovni zastupujegenerální guvernér Austrálie a dále guvernéři jednotlivých států. Rovněž v případěKanady je zástupcem krále generální guvernér, u dalších zemí Společenství národů se tato funkce může nazývat jinak.
De factohranice země je taková hranice, kterou si je daná země schopná vynutit a případně ubránit proti nárokům jiných zemí na toto teritorium. Jako příkladde facto hranice země lze uvést tzv.Durandovu linii, což je označení pro faktickouafghánsko-pákistánskou hranici, i kdyžAfghánistán vícekrát prohlásil, že Durandova linie mu byla vnucena a po několik desetiletí její platnost opakovaně zpochybňoval. RovněžPaštúnské kmeny, jejichž území tato linie uměle rozdělila, její existenci neuznávají.[25]
De facto hranice rovněž může existovat také v řídce osídlených oblastech, kde hranice nikdy nebyla oficiálně dohodnuta a v terénu přesně vyznačena (vyměřena). Stejný situace může existovat i v případě hranic mezi jednotlivými státy federace, provinciemi nebo jinými částmi státu.
Kvazistát nebo kvazi stát, též protostát nebode facto stát je politická entita, která představuje ne zcela institucionalizovaný a suverénní stát.[30] Kvazistáty nesplňují některé ze čtyř kritérií státnosti, jak je stanovuje článek 1Montevidejské konvence,[31] tedy stálé obyvatelstvo, definované teritorium, vláda, kapacita vstoupit do diplomatických vztahů s jinými státy. Nejčastěji se jedná o čtvrté kritérium, pojem kvazistát se pak překrývá s pojmemstát s omezeným uznáním (viz téžSeznam států s žádným nebo částečným mezinárodním uznáním).
Termínde facto válečný stav se používá pro různé konflikty zejména ve dvacátém století, kdy dva nebo více států jsou de facto v ozbrojeném konfliktu, alede iure válečný stav nebyl vyhlášen. Ve 21. století k tomu navíc přibyla skutečnost, že na konfliktu se někdy výrazně podílí subjekty, které nejsou státy, a tudíž oficiálně (de iure) ani válku jinému státu vyhlásit nemohou.
De factomonopol (případněoligopol) označuje stav v ekonomice, kdy konkurence je sice formálně možná, ale de facto na trhu tak dominuje jeden nebo několik málo subjektů, že žádné další subjekty nejsou reálně schopné konkurovat, často dokonce nejsou schopné ani přežít. Vlády státu se tyto situaci snaží ovlivnit tzv. antimonopolními zákony (případně dalšími právními, regulačními nebo ekonomickými opatřeními).
De facto technologie je takový systém, kdyduševní vlastnictví a souvisejícíknow-how je ve (výhradním) držení určitého soukromého subjektu a obvykle pouze vlastník této technologie vyrábí (je schopen vyrábět) příslušná zařízení.Standardní technologie se skládá z takových systémů, jejichž specifikace byly zveřejněny alespoň do takové míry, že kdokoli může vyrábět příslušná zařízení využívající tyto technologie. Jako příklad z oblastí mobilních telefonů a mobilních technologii lze uvést, žeCDMA1X byla de facto technologie, zatímcoGSM je standardní technologie.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuDe facto na anglické Wikipedii.
↑RFC index [online]. Internet Engineering Task Force (IETF), 2023-03-11 [cit. 2023-03-11].Dostupné online. (angličtina)
↑2021 Australia, Census All persons QuickStats | Australian Bureau of Statistics [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑USSR: Law On the Languages of the Peoples of USSR [online]. April 24, 1990.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-18. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Basic Education Act (628/1998, amendments up to 1136/2004) [online]. Helsinki: Ministry of Justice, Finland [cit. 2007-12-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-04. (anglicky)
↑Japan – Kimigayo [online]. NationalAnthems.me [cit. 2011-11-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-27.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Elementary schools face new mandate: Patriotism, 'Kimigayo'.The Japan Times Online. Kyodo News, 2008-03-29.Dostupné online [cit. 2011-08-20].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Assyrian National Anthem [online]. Assyrian Information Management, 2000-06-02, rev. 2021-08-15 [cit. 2023-03-10].Dostupné online. (angličtina)
↑HOLENSTEIN, André. Die Hauptstadt existiert nicht.Chybí název periodika! Berne: University of Berne, 2012, s. 16–19.doi:10.7892/boris.41280.S2CID178237847. (německy)Chybí povinný parametr: V šabloně{{Citace periodika}} je nutno určit zdrojové "periodikum" odkazu!Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abJONNARD, M. Jonnard Claude M.; JONNARD, Claude M.Islands in the Wind: The Political Economy of the English East Caribbean. [s.l.]: iUniverse, November 2009.Dostupné online.ISBN978-1-4401-9426-9.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ÓŠIMA, Tadamori.衆議院議員逢坂誠二君提出日本の首都に関する質問に対する答弁書 [online]. The House of Representatives, Japan, 2018-02-23 [cit. 2021-08-27]. There is no law or regulation that expressly defines Tokyo as the capital. However, we are of the opinion that Tokyo is generally accepted in society to be the capital of Japan..Dostupné online. (japonsky)
↑KAUFMANN, David.Varieties of capital cities: the competitiveness challenge for secondary capitals. Cheltenham, UK: [s.n.], 2018.Dostupné online.ISBN978-1-78811-643-5.OCLC1049802517Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Editors of Encyclopaedia Britannica.La Paz: national administrative capital, Bolivia [online]. Encyclopaedia Britannica, rev. 2023-01-19 [cit. 2023-03-10].Dostupné online. (angličtina)
↑ Vatican Press Office guide – buildings of the Vatican.www.vatican.va [online]. [cit. 2022-05-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-29.
↑MORTON, H.V.A Traveller in Rome. Reprint. vyd. [s.l.]: Da Capo Press, 2002.Dostupné online.ISBN0-306-81131-6.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WOODEN, Cindy.Pope Francis to live in Vatican guesthouse, not papal apartments [online]. 26 March 2013 [cit. 2014-01-24].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The Pastoral Geopolitics of the Domus Sanctae Marthae.Inside the Vatican. January 2014.Dostupné online [cit. 18 April 2017].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Děsivá Operace Cóndor zahubila 50 000 lidí. Nyní padne verdikt nad viníky.Lidovky.cz [online]. 2016-05-26 [cit. 2022-04-22].Dostupné online.
↑Prince Charles to succeed Queen as head of the Commonwealth [online]. Deutsche Welle, 2018-04-20 [cit. 2022-04-22].Dostupné online. (angličtina)
↑STRNAD, Jaroslav; FILIPSKÝ, Jan; HOLMAN, Jaroslav; VAVROUŠKOVÁ, Stanislava.Dějiny Indie. 1. vyd. Praha:: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 1185 s. (Dějiny států).ISBN80-7106-493-9.
↑TUCKER, Spencer C.The Encyclopedia of the Arab-Israeli Conflict: A Political, Social, and Military History. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2008. 1553 s.Dostupné online.ISBN978-1851098415. S. 513. (anglicky)
↑kar.Antarktida je jediný kontinent, kde plně vládne konsenzus mezi státy. Už 60 let [online].Česká televize, 2021-06-23 [cit. 2023-03-10].Dostupné online.
↑TURÁNYI, Samuel.Medzinárodneprávne postavenie Západnej Sahary. Praha, 2014 [cit. 2023-03-10]. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Vedoucí práce Jan Kochan.Dostupné online.
↑DOLEJŠÍ, Irena.Pyla. Jediná vesnice, kde spolu pod kontrolou OSN žijí kyperští Turci a Řekové [online]. Česká televize, 2017-09-03 [cit. 2023-03-10].Dostupné online.
