Movatterモバイル変換

[0]ホーム
URL:

Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

David Lloyd George

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Lloyd George
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
7. prosinec1916 – 22. říjen1922
PanovníkJiří V.
PředchůdceHerbert Henry Asquith
NástupceAndrew Bonar Law
Ministr války Spojeného království
Ve funkci:
6. července1916 – 5. prosince1916
PředchůdceHoratio Kitchener
NástupceEdward Stanley, 17. hrabě z Derby
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci:
16. dubna1908 – 25. května1916
PředchůdceHerbert Henry Asquith
NástupceReginald McKenna
Ministr obchodu Spojeného království
Ve funkci:
10. prosince1905 – 12. dubna1908
PředchůdceJames Edward Cecil, 4. markýz ze Salisbury
NástupceWinston Churchill
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana
(1890-1922, 1924-1945)
Národně liberální strana
(1922-1923)
Rodné jménoDavid Lloyd George
Narození17. leden1863
Manchester
Úmrtí26. březen1945 (82 let)
Llanystumdwy,Wales
Příčina úmrtínádor mozku
Místo pohřbenígrave of David Lloyd George
NárodnostWalesané
ChoťMargaret Lloyd George (1888–1941)
Frances Lloyd George (1943–1945)
RodičeWilliam George aElizabeth Lloyd
DětiGwilym Lloyd George
Megan Lloyd George
Richard Lloyd George, 2nd Earl Lloyd-George of Dwyfor
Mair Eluned Lloyd George
Olwen Elizabeth Lloyd George
Jennifer Mary Stevenson
PříbuzníWilliam George aMary Ellen Lloyd George (sourozenci)
David Lloyd George, 2nd Viscount Tenby[1] a William Lloyd George, 3rd Viscount Tenby[1] (vnoučata)
Profesepolitik,diplomat, solicitor, státní úředník,spisovatel aúředník
Náboženstvíbaptisté
OceněníŘád Za zásluhy
Kříž svobody
PodpisDavid Lloyd George, podpis
CommonsDavid Lloyd George
Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

David Lloyd George, 1. hrabě z Dwyforu, (17. leden1863 –26. březen1945) bylbritský státník a jedinýpremiér, který pocházel zWalesu. Byl také jediným předsedou vlády, pro něhož bylaangličtina druhým jazykem (prvním bylavelština).

Ve vládních funkcích, především jako ministr financí, sloužil dlouhou dobu a byl klíčovou postavou mnoha reforem, které položily základsociálního státu. Byl premiérem v druhé poloviněprvní světové války a v prvních čtyřech letech poválečného období. I když byl posledním předsedou vlády zLiberální strany, jeho koaliční vládu nepodporovalo mnoho liberálů a toto rozštěpení bylo hlavní příčinou úpadku strany.

Mládí

[editovat |editovat zdroj]

I když se narodil vManchesteru, bylVelšan a velština byla jeho rodným jazykem. Byl synem učitele Williama Georgeho a jeho manželky Elizabeth. Jeho strýc ho podporoval ve studiu práv a vstupu do politiky. Roku1885 si založil právnickou kancelář, do které se později zapojil i jeho bratr, a jeho praxe rozšířila svou působnost i do okolí, kde si otevřel několik kanceláří.

Dne 24. ledna 1888 se oženil s Margaret Owenovou, dcerou místního statkáře. Tento rok se také stal členem rady hrabství Caernarfonshire. Od té doby se datují jeho snahy vytvořit národní stranu, která by, podobně jako Irská parlamentární strana, hájila zájmy Velšanů a snažil se prosadit spojení severního a jižního Walesu.

Politická kariéra

[editovat |editovat zdroj]

ČlenemDolní sněmovny za obvod Caernarfon Boroughs se stal v doplňovacích volbách roku1890. Připojil se ke skupině mladých velšských liberálů, kteří podporovali zrušení waleské církve, umírněné reformy a velšskou samosprávu.

V následujících letech se vparlamentu věnoval především velšským tématům, jakými bylo zrušení velšské částiAnglikánské církve. Velkou pozornost mu přinesla kritikadruhé búrské války, kde poukazoval na sporné cíle a velké náklady.Roku1906 vstoupil do liberální vládyHenryho Campbel-Bannermana jako ministr obchodu. V této funkci realizoval mnoho změn zákonů, ale jeho hlavním úspěchem bylo zastavení plánované celostátní stávky železničních zaměstnanců. Po Bannermanově smrti nahradilH. H. Asquitha, který se stal premiérem, na pozici ministra financí.

Ve volebním programu liberálů pro volby roku1906 byl i návrh na redukci nákladů na zbrojení, jehož zastáncem byl i on sám. Navrhl, aby počet velkých bitevních lodí (Dreadnought) byl snížen na šest, což bylo odsouhlaseno i vládou. Po silné kritice konzervativců byla nucena vláda změnit stanovisko a rozpočet byl navýšen pro počet osmibitevních lodí. To byl jeden z hlavních důvodů obratů v závodech ve zbrojení mezi Velkou Británií a Německem v předvečerprvní světové války.

I když starobní penze byly zavedeny již Asquithem, Lloyd George byl zodpovědný za zavedení finanční podpory pronemocné. Tyto sociální návrhy se střetly se silným odporem veSněmovně lordů, která jeho návrh rozpočtu odmítla. Tyto liberální reformy vytvořily základ sociálního státu. Po vyřešení krize kolem rozpočtu navrhl i systém národního pojištění (podpora v nezaměstnanosti), které se inspirovalo podobným systémem zavedeným v Německu v 80. letech19. století.

Roku1913 byl spolu se státním zástupcem Rufusem Isaacsem zapojen do Marconiho skandálu. Byl obviněn, že spekuloval sakciemi společnosti Marconi na základě interních informací o tom, že tato společnost získá velkou státní zakázku. Tentoskandál byl předehrou dalšího pozdějšího obvinění z korupčního jednání při prodeji vyznamenání.

Premiér

[editovat |editovat zdroj]

Roku1916 se stal premiérem, když byl nahrazen Asquith, což Liberální stranu rozdělilo. Stal se tak závislým na podpoře konzervativců a tiskového magnáta Alfreda Harmswortha (vlastníka listůThe Times aDaily Mail). To se projevilo i na sestavě válečného kabinetu a na tom, že jeho práci neměl zcela pod kontrolou.

Válečný kabinet se ale ukázal jako velmi úspěšná novinka. Scházel se téměř každý den a rozhodoval o hlavních politických, vojenských, ekonomických a diplomatických záležitostech. Přídělový systém na maso, cukr a tuky byl zaveden na počátku roku1918. Počet členů odborových organizací se v letech1914 až1918 zvýšil z asi čtyř na osm miliónů a v letech1917 až18 se zvyšoval počet zastavení práce a stávek.

Zajímal se také ožidovskou otázku. V době, kdy byl zodpovědný za vyzbrojování, se spřátelil sChajimem Weizmannem, prominentním ruskýmsionistou, který se přestěhoval do Británie. Roku1917 byl jeho prvním počinem ve funkci premiéra útok naOsmanskou říši a dobytíPalestiny. Ministr zahraničíArthur Balfour vydal známouBalfourovu deklaraci ve které přiznal Židům právo na vytvoření vlasti na území Palestiny.

V září 1918 potvrdilT. G. Masarykovi do Ameriky skutečnost, že je v amerických skladech dostatek zbraní a materiálu pro pomoc Československým legiím na Rusi.[2]

Zastupoval Velkou Británii naPařížské mírové konferenci, kde se střetl sfrancouzským premiéremGeorgesem Clemenceauem,americkým prezidentemWoodrowem Wilsonem aitalským premiéremVittoriem Orlandem. On sám chtěl potrestat Německo politicky a ekonomicky za zničeníEvropy, ale nechtěl zcela zničit a rozvrátit jeho politický a ekonomický systém tak jak požadovali Francouzi, kteří se domáhali velmi vysokého odškodného.

Problémy koalice s konzervativci se začaly projevovat po válce. Jeho rozhodnutí rozšířit od roku1917 brannou povinnost na Irsko vedla k porážce jeho irského koaličního partnera vevolbách roku 1918, ve kterých zvítězila stranaSinn Féin, která bezprostředně poté vyhlásila nezávislost. Lloyd George řídilAnglo-irskou válku, která skončila mírovou dohodu a vznikemIrského svobodného státu.

Jeho koalice byla názorově příliš různorodá a brzy se v ní objevily rozpory mezi národními liberály a unionisty a mezi frakcemi konzervativců. V červnu1922 konzervativci předložili důkazy o korupci při udělování šlechtických titulů aŘádu britského impéria, který byl vytvořen pro tyto účely. Nicméně až po kritice postupu Británie v Chancké krizi došlo k rozpadu koalice, když klub konzervativců zvolil řešení opustit koalici.

Pozdní období

[editovat |editovat zdroj]

Ve 20. letech zůstal důležitou politickou osobností a očekávalo se, že se do funkce premiéra vrátí. Roku1926 se stal Asquithovým nástupcem v čele Liberální strany. I když byla v té době strana až třetí nejdůležitější formací, podařilo se mu získat prostředky na masivní kampaň. Nicméně výsledkyvoleb roku 1929 byly pro liberály zklamáním, když obsadili asi jen 60 křesel.

Ve 30. letech již jeho vliv na politické scéně poklesl. Navrhl program radikálních reforem, inspirovaných americkým programemNew Deal (Nový úděl), ale jeho aktivita nezískala žádnou podporu. V březnu1936 se setkal vBerchtesgadenu sAdolfem Hitlerem a jeho komentáře po tomto jednání vyjadřovaly určité sympatie s tímtodiktátorem a především s programem veřejných prací. Nicméně později se přidal na stranuWinstona Churchilla, který kritizoval britskou politikuappeasementu. V květnu1940 v asi posledním důležitějším parlamentním projevu silně kritizovalNeville Chamberlaina, přispěl k jeho porážce a napomohl tomu, aby se předsedou vlády stal Churchill.

Zemřel26. března1945 narakovinu. O čtyři dny později byl pohřben u řeky Dwyfor v Llanystumdwy.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]

V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuDavid Lloyd George na anglické Wikipedii.

  1. ↑abDarryl Roger Lundy:The Peerage.
  2. ↑PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná: Paris, 2019. 219 s.ISBN 978-80-87173-47-3, str. 118-119.

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]


PremiéřiSpojeného království
Království Velké Británie (1707–1801)

Robert Walpole(1721–1742) •Spencer Compton(1742–1743) •Henry Pelham(1743–1754) •Thomas Pelham-Holles(1754–1756) •William Cavendish(1756–1757) •Thomas Pelham-Holles(1757–1762) •John Stuart(1762–1763) •George Grenville(1763–1765) •Charles Watson-Wentworth(1765–1766) •William Pitt(1766–1768) •Augustus Fitzroy(1768–1770) •Frederick North(1770–1782) •Charles Watson-Wentworth(1782) •William Petty(1782–1783) •William Cavendish-Bentinck(1783) •William Pitt mladší(1783–1801)

Znak Spojeného království
Spojené království (od 1801)

Henry Addington(1801–1804) •William Pitt mladší(1804–1806) •William Wyndham Grenville(1806–1807) •William Cavendish-Bentinck(1807–1809) •Spencer Perceval(1809–1812) •Robert Jenkinson(1812–1827) •George Canning(1827) •Frederick John Robinson(1827–1828) •Arthur Wellesley(1828–1830) •Charles Grey(1830–1834) •William Lamb(1834) •Arthur Wellesley(1834) •Robert Peel(1834–1835) •William Lamb(1835–1841) •Robert Peel(1841–1846) •John Russell(1846–1852) •Edward Smith-Stanley(1852) •George Hamilton-Gordon(1852–1855) •Henry Temple(1855–1858) •Edward Smith-Stanley(1858–1859) •Henry Temple(1859–1865) •John Russell(1865–1866) •Edward Smith-Stanley(1866–1868) •Benjamin Disraeli(1868) •William Gladstone(1868–1874) •Benjamin Disraeli(1874–1880) •William Gladstone(1880–1885) •Robert Cecil(1885–1886) •William Gladstone(1886) •Robert Cecil(1886–1892) •William Gladstone(1892–1894) •Archibald Primrose(1894–1895) •Robert Cecil(1895–1902) •Arthur Balfour(1902–1905) •Henry Campbell-Bannerman(1905–1908) •Herbert Henry Asquith(1908–1916) •David Lloyd George(1916–1922) •Andrew Bonar Law(1922–1923) •Stanley Baldwin(1923–1924) •Ramsay MacDonald(1924) •Stanley Baldwin(1924–1929) •Ramsay MacDonald(1929–1935) •Stanley Baldwin(1935–1937) •Neville Chamberlain(1937–1940) •Winston Churchill(1940–1945) •Clement Attlee(1945–1951) •Winston Churchill(1951–1955) •Anthony Eden(1955–1957) •Harold Macmillan(1957–1963) •Alec Douglas-Home(1963–1964) •Harold Wilson(1964–1970) •Edward Heath(1970–1974) •Harold Wilson(1974–1976) •James Callaghan(1976–1979) •Margaret Thatcherová(1979–1990) •John Major(1990–1997) •Tony Blair(1997–2007) •Gordon Brown(2007–2010) •David Cameron(2010–2016) •Theresa Mayová(2016–2019) •Boris Johnson(2019–2022) •Liz Trussová(2022) •Rishi Sunak(2022–2024) •Keir Starmer(od 2024)

Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=David_Lloyd_George&oldid=24425084“
Kategorie:
Skryté kategorie:
[8]ページ先頭
©2009-2025 Movatter.jp