| David Kuh | |
|---|---|
 David Kuh, karikatura z r. 1865 (Humoristické listy) | |
| PoslanecŘíšské rady | |
| Ve funkci: 1872 – 1873 | |
| PoslanecČeského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1862 – 1873 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana |
| Narození | 12. dubna1819 Praha Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 26. ledna1879 (ve věku 59 let) Praha Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Profese | spisovatel,novinář,politik a vydavatel |
| Commons | David Kuh |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
David Kuh (12. dubna1819Praha[1] –26. ledna1879Praha[2]) byl pražský německýnovinář a liberálnípolitikněmecké národnosti ažidovského původu. Vydával a redigoval deníkTagesbote aus Böhmen, v němž prosazoval zájmyčeských Němců a podporovalprosincovou ústavu. Vystupoval proti pravostiRukopisu královédvorského. Roku1862 byl zvolen naČeský zemský sněm, v letech 1872–73 zasedal i vŘíšské radě. Byl zásadním protivníkem české politické reprezentace, velmi neoblíbeným mezi Čechy.
Narodil se 11. dubna1819 v pražskéžidovské rodině. Absolvoval gymnázium v Praze, poté pobýval vPrešpurku a studoval medicíinu veVídni. Roku1848 se stal novinářem vuherském německém listu. Za otištění básně, zaměřené protibanu Jelačićovi, byl téhož roku zatčen a jeden a půl roku vězněn – nejprve vOsijeku, poté vTerezíně.[3]
Po propuštění se vrátil do Prahy, kde založil deníkTagesbote aus Böhmen. 25. výročí tohoto listu bylo roku1877 široce oslavováno jeho příznivci. Byl členem řady německých sdružení.[3]
V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V červnu 1862 byl v doplňovací volbě zvolen doČeského zemského sněmu vkurii venkovských obcí (volební obvodMost,Hora Svaté Kateřiny aJirkov).[4] Mandát zde obhájil v řádnýchzemských volbách v Čechách v lednu 1867,[5] stejně jako i v krátce poté konanýchzemských volbách v březnu 1867.[6] Zvolen byl opětovně i v následujícíchzemských volbách roku 1870[7] azemských volbách v roce 1872.[8] Na mandát rezignoval roku 1873.[9] Profiloval se jako obhájce ústavy, němectví a liberalismu (tzv.Ústavní strana).[10]
Roku 1872 ho zemský sněm delegoval i doŘíšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentovalkurii venkovských obcí v Čechách. Složil slib 7. května 1872.[11] Uváděl se jako majitel tiskárny. Bytem Praha.[12]
Zemřel náhle namrtvici[nepřesný odkaz] 26. ledna1879 ráno v redakci svého listu.[13] Nekrolog v německém deníkuBohemia ho ocenil jako vynikajícího a nadšeného bojovníka zaprosincovou ústavu. Zanechal po sobě vdovu, dva syny a pět dcer.[3]
V mládí měl Kuhromanticky přátelský názor na Čechy, které, podobně jako jeho současníciAlfred Meißner aMoritz Hartmann, pokládal za téměř zaniklý národ. Ve Vídni byl jedním z organizátorů slovanského bálu. Běhemrevolučního roku 1848 se ale jednoznačně postavil na stranu Němců. Do roku1858 vystupoval umírněně a ve svém listu publikoval např.Řezáčovu obranu českého školství nebo článkyF. L. Riegra aJana Palackého.[13]
Roku1858 vyšla vTagesbote série článků, v nichž anonymní pisatel zpochybňoval středověký původRukopisu královédvorského a vyslovil podezření, že padělatelem bylVáclav Hanka. Článek vyvolal rozruch a vedl k Hankově žalobě na Kuha prourážku na cti. Pražský zemský soud uznal Kuha 25. srpna1859 vinným a odsoudil ho k dvouměsíčnímu vězení, ztrátě kauce a úhradě soudních nákladů; vrchní soud tento rozsudek 26. září 1859 potvrdil, nejvyšší soud ve Vídni ale nakonec žalobu zamítl a Kuha osvobodil.[14]
Po sněmovních volbách r.1862 se jasně postavil na stranu odpůrců českého národního programu.[13] Byl proto mezi Čechy velmi neoblíbený a terčem různých vtipů.[15] Nekrolog vNárodních listech ale na druhou stranu uznal, že byl vždy zásadový a svůj boj vedl férově a otevřeně.[13]
Obrázky, zvuky či videa k tématuDavid Kuh na Wikimedia Commons