| David El'azar | |
|---|---|
| Dado | |
.jpg) David El'azar | |
| Narození | 27. srpna1925 Sarajevo,Království Srbů, Chorvatů a Slovinců |
| Úmrtí | 15. dubna1976 (ve věku 50 let) Jeruzalém,Izrael |
| Místo pohřbení | Herzlova hora |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generálporučík (rav aluf), náčelník generálního štábu |
| Doba služby | 1942–1973 |
| Sloužil | Palmach Izraelské obranné síly |
| Války | válka za nezávislost sinajská válka šestidenní válka opotřebovací válka jomkipurská válka |
 multimediální obsah na Commons | |
David El'azar (hebrejskyדוד אלעזר; 27. srpna1925,Sarajevo –15. dubna1976,Jeruzalém), známý pod přezdívkouDado, bylizraelskýgenerál, který v letech1972 až1974 zastával funkcináčelníka generálního štábuIzraelských obranných sil. Historicky byl prvnímsefardským náčelníkem štábu. Pojomkipurské válce byl nucen rezignovat po obvinění, že nesl podíl na velkých izraelských ztrátách.
Narodil se vSarajevu, vKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců, v rodiněsefardských Židů. V patnácti letech, v roce1940,přesídlil v rámci programualija mládeže dobritské mandátní Palestiny, kde se usadil v kibucuEjn Šemer. Tam vstoupil do elitních úderných jednotekPalmach, v jejichž řadách se zúčastnil řady bitev běhemizraelské války za nezávislost. Přes různé vojenské pozice se postupně stal velitelem praporu ha-Porcim vbrigádě Harel.
Po válce zůstal v armádě a v roce 1956 se v řadáchobrněného sboru zúčastnilsinajské války. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru, a to až do roku 1961, kdy byl jmenován jeho velitelem. V roce 1964 byl jmenován velitelemseverního velitelství armády. V této funkci se zúčastnilšestidenní války v roce 1967 a vedl dobytíGolanských výšin.[1] Po válce byl jmenován do funkce velitele operací generálního štábu. Dne1. ledna1972 byl jmenován náčelníkem generálního štábu. Historicky se tak stal prvnímsefardským náčelníkem štábu.[1]
V nové funkci se v následujících měsících zabýval zejména bojem sterorismem. Dne 30. května 1972 došlo kmasakru na letišti Lod, při kterém teroristé zJaponské rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. O několik měsíců později (5. září)zabili palestinští teroristé zČerného září 11 izraelských sportovců naletních olympijských hrách v Mnichově. Jako odpověď na tento masakr nařídil El'azar do té doby největší útok proti palestinským základnám vLibanonu aSýrii. V rámcioperace Jaro mládí se příslušníci zvláštních armádních jednotekSajeret Matkal aŠajetet 13 v noci z 9. na 10. dubna 1973 vylodili vBejrútu a zabili řadu palestinských teroristů, včetně tří členů vedeníFatahu.
Na El'azarův rozkaz bylo takésestřeleno libyjské dopravní letadlo, které kvůli navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 108 cestujících.
Dne 27. května 1973 vyhlásilo velení armády výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohybegyptských jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.
Dne6. října1973 vypuklajomkipurská válka útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla armáda zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela El'azarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfemvojenské rozvědkyEli Zeirou aministrem obranyMoše Dajanem odmítnuta, neboť válka podle nich byla nepravděpodobná. El'azar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na5. října. Dajan navíc zamítl El'azarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlopreemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.
Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly naSinaji. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a16. října izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. El'azar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků). Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. El'azar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli (Aharona Jariva,Chajima Bar-Leva čiRechav'ama Ze'eviho), a kteří přinesli řadu zkušeností.
Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů, a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu způsobu vedení války generálemArielem Šaronem podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.
Velké lidské ztráty během jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený, vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. Dne 21. listopadu, okamžitě po skončení války, byla vládou ustavenaAgranatova komise mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany armády a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že El'azar „nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost armády“, a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.
El'azar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. El'azar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout, a pokud tak učiní, Izrael „rozdrtí jejich kosti“ (tato mylná a rozšířená představa byla v Izraeli označována jako „koncepce“). Za tento výrok byl El'azar kritizován zejména proto, že ho pronesl 8. října, tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.
Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že ministerská předsedkyněGolda Meirová a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelných představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.
El'azar zemřel15. dubna1976 nainfarkt během plavání a byl pohřben naHerzlově hoře vJeruzalémě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Agranatovy komise.[zdroj?]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuDavid Elazar na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuDavid El'azar na Wikimedia CommonsNáčelníci Generálního štábu Izraelských obranných sil | |
|---|---|
| |
| Veliteléseverního velitelství | |
|---|---|
| |
