Daniel Defoe [Dyfou] (rozenýDaniel Foe; asi1660 –24. dubna1731) bylanglický obchodník, agent, náboženský aktivista, novinář a spisovatel; představitel myšlenkového prouduosvícenství a jeden ze zakladatelů anglické realistické prózy.[2] Jeho nejznámějším dílem je románRobinson Crusoe – zčásti fiktivní a zčásti autentický příběh o hledání Boha a významu silné morální civilizace.
Narodil se v Anglii běhemobnovy monarchie, okolo roku1660. Obvykle se udávají roky1659 nebo1661. Jeho rodiči byli James a Alice Foe. Jeho otec byllondýnským obchodníkem, svíčkařem a členem řeznické společnostiButcher's Company. Rodina patřila kanglikánským separatistům, inklinujícím kpuritánům, což výrazně ovlivňovalo Danielovi výchovu i mnohé jeho pozdější knižní práce. Na otcovo přání také studoval kněžství napresbyteriánské akademii veStoke Newingtonu. Kromě teologického vzdělání tam získal vědomosti z oblasti přírodních věd, matematiky, geografie i historie. Ovládal také několik cizích jazyků včetně řečtiny a latiny.[3]
Mladý Foe vyrůstal v náboženském a politickém prostředí ovlivněném dědictvímanglické náboženské občanské války a následnourestaurací Stuartovců. Na sváry mezi jednotlivými náboženskými skupinami a sektami se díval rozpačitě. Neměl chuť ani odvahu se do nich jakkoli zapojovat. Své ideály spatřoval jinde: Lákal ho velký obchodní svět. Před církevní kariérou tak dal nakonec přednost podnikání.[4] V roce 1683 si otevřel obchod s textilním zbožím v londýnské čtvrtiCornhill. Roku 1684 se oženil s Mary Tuffleyovou a měli spolu dva syny a pět dcer.
Své podnikatelské aktivity brzy rozšířil na velkoobchod, podílel se na stavbě lodí, investoval v textilním průmyslu. Osobní postavení se snažil vylepšit i falešným původem. Patrně od roku 1695 začal ke svému jménu přidávat aristokraticky znějící přídomek „De“, ať už zapsaný jako De Foe nebo později Defoe. Tvrdil také, že je spřízněný se šlechtickým rodem De Beau Faux.[5]Pád z výšin přišel poměrně záhy. Za několik málo let se mu v podnikání přestalo dařit, takže musel vyhlásit bankrot. Byl stíhán věřiteli a hrozilo mu vězení pro dlužníky. Aby získal peníze, začal mimo jiné psát články a letáky na podporu králeViléma III. a nové anglické vlády. Z této doby pochází jeho veršovaný pamfletČistokrevný Angličan, který vzbudil velký ohlas a vyšel v několika vydáních.
Psaním pamfletů a letáků, v nichž se zabýval aktuálními vnitropolitickými i zahraničními událostmi, si Defoe získával popularitu nejen u veřejnosti, ale i u královského dvora. Po změně politických poměrů ale upadl v nemilost a byl stíhán za pobuřování. Za své díloThe Shortest Way with the Dissenters (Krátký proces s odpadlíky) z roku 1702, v němž navrhoval řešení konfliktů mezi státníanglikánskou církví a puritány, byl vězněn. O pět měsíců později byl propuštěn až díkyRobertu Harleymu.[6]
Památník Daniela Defoe na hřbitově Bunhill Fields
Z vězení vysvobozený Defoe začal pro Harleye pracovat jako zpravodajec. Souběžně s tím začal v roce 1704 vydávat časopisThe Review. Disponoval sítí kontaktů, které mu dodávaly jak informace státobezpečnostní povahy, tak i množství nejrůznějších hospodářských, politických i obecných zajímavostí. Citlivé informace předával státnímu aparátu, vším ostatním plnil svůjThe Review. Zvládal to téměř deset let, až do roku 1713.[7]
A Journal of the Plague Year, první vydání z roku1722.
Teprve na prahu šedesátky začal Defoe využívat své schopnosti rychle psát a nakumulovaných informací z předešlých období. Dobře proto věděl, že má-li mu psaní přinášet zisk, musí faktografické údaje zabalit do stravitelných příběhů a skutečné příběhy musí pro čtenáře zjednodušit. Stal se tak jedním ze zakladatelů „literární realistické fikce“. – Nového literárního žánru, který skutečné události převypráví tak, aby neutrpěl původní autentický příběh, a zároveň, aby to byl čtivý příběh, a ne suchý encyklopedický text. Takto vznikl například slavnýRobinson Crusoe (1719),Paměti kavalíra (1720),Moll Flandersová (1722) neboDeník morového roku (1722). Typickým rysem těchto knih, ve kterých Defoe mistrně kombinoval reálná data a fiktivní dialogy (nikoli však na úkor historické přesnosti) byla vydavatelská forma: Defoe sám sebe vnímal jen jako redaktora či editora. Knihy proto vydával pod jmény titulních osob, nikoli pod svým jménem.[8]
Defoeův nejslavnějšírománRobinson Crusoe, vydaný roku 1719, vypráví o synovi z kupecké rodiny, který uteče na moře, aby se stal námořníkem. Je zajat piráty a upadne do otroctví, následně spolu s dalším otrokem utíká po moři. Nakonec ztroskotá a žije mnoho let sám na pustém ostrově. Kniha ovšem není úplnou fikcí. Příběh je inspirován skutečnými událostmi ze života námořníkaSelkirka.[9] Defoe pojal jeho příběh skrze své vlastní úspěchy a neúspěchy, mladický útěk od náboženských otázek a pozdější snahy o smíření s Bohem. Důležitým tématem Defoeova příběhu je proto hledání Robinsonovy cesty k Bohu a formování jeho mravních vlastností. Defoe na něm ukazuje typ svobodného jedince ztělesňujícího morálku západní civilizace v ideálním slova smyslu. Své dílo nepublikoval jako román, ale jako autentické vyprávění skutečného námořníka. Kniha o Robinsonovi přinesla Defoeovi mimořádný úspěch. Vynutila si další pokračování a stala se základem jeho nové kariéry.[10]
V některých svých dílech rozvinul Defoe tradici španělskýchpikareskních románů acestopisů a velmi dobře vystihl ekonomické myšlení jednotlivce v době začínajícíhokapitalismu. Během svého života vytvořil více než 300děl a při psaní používal přinejmenším 198různýchpseudonymů:[11] mezi ně patřily např.Eye Witness,T.Taylor,Andrew Morton,Merchant (v překladu „kupec“) neboHeliostrapolis, secretary to the Emperor of the Moon.[12]
Na sklonku života se po změně politických poměrů ocitl v nemilosti, musel opustit svůj dům ve Stoke Newingtonu a ukrývat se, zřejmě i před věřiteli. Zemřel 24. dubna 1731 a byl pohřben vBunhill Fields (nynější Bunhill Fields Burial and Gardens), v dnešní čtvrtiIslington, kde byl v roce 1870 na jeho památku postaven pomník.
Roxana: The Fortunate Mistress, první vydání z roku 1724.
Esej o projektech (1697, Essay Upon Projects) – v práci se autor zamýšlí nad pojištěním lidí, kteří jsou v případě pracovní neschopnosti ponecháni svému osudu, vymýšlí opatření na ochranu nevinných dlužníků a navrhuje i reformy vzdělání, kterého se má dostávat i dívkám
Robinson Crusoe (1719, The Life and Strange Surprising Adventures of Robinson Crusoe of York) – nejslavnější autorův román, ještě v tom samém roce vydal Defoe jeho pokračování pod názvemDalší dobrodružství Robinsona Crusoe (The Farther Adventures of Robinson Crusoe)
Dobrodružný život kapitána Singletona (1720, The Life, Adventures and Piracies of the Famous Captain Singleton) – román o životě anglického dobrodruha, který byl v mládí prodán dootroctví, dostal se na loď, účastnil se vzpoury, stal sepirátem a nakonec se vrátil domů jako bohatý muž
Moll Flandersová (1722,The Fortunes and Misfortunes of the Famous Moll Flanders) – román líčící dobrodružný životní příběh mravně narušené ženy, kterou drtivý osud žene z náruče jednoho muže do druhé a která se ve stáří stává úspěšnou zlodějkou a podvodnicí
Deník morového roku (1722, A Journal of the Plague Year) –kronikamoru vLondýně v letech 1665–1666, ve které autor formou autentické reportáže přibližuje neštěstí i hrdinství londýnského lidu.
Roxana (1724, Roxana: The Fortunate Mistress) – román o opuštěné matce, která z nezbytnosti pro obživu svých dětí přijímá úděl vydržované ženy, později však propadne touze po blahobytu a společenském postavení a jde bez morálních zábran za svým cílem, až se nakonec stává milenkou krále
Cesta po celých Britských ostrovech (1724–1727, A tour thro' the Whole Island of Great Britain) – cestopis s popisem ekonomických reálií v zemi
Dokonalý anglický živnostník (1725–1727, The Compleat English Tradesman)
Politické dějiny ďábla (1726, The Political History of the Devil) – pojednání o vlivu zla (zosobněného ďáblem) na vývoj světa
↑DEFOE, Daniel.Deník morového roku. Praha: NZB, 2020. 279s.ISBN978-80-907943-0-6. Kapitola „Klasika epidemické literatury a její aktualizační potenciál. (Doslov vydavatele.)“, s.254–255.
↑DEFOE, Daniel.Deník morového roku. Praha: NZB, 2020. 279s.ISBN978-80-907943-0-6. Kapitola „Klasika epidemické literatury a její aktualizační potenciál. (Doslov vydavatele.)“, s.254–256.
↑DEFOE, Daniel.Deník morového roku. Praha: NZB, 2020. 279s.ISBN978-80-907943-0-6. Kapitola „Klasika epidemické literatury a její aktualizační potenciál. (Doslov vydavatele.)“, s.256.
↑DEFOE, Daniel.Deník morového roku. Praha: NZB, 2020. 279s.ISBN978-80-907943-0-6. Kapitola „Klasika epidemické literatury a její aktualizační potenciál. (Doslov vydavatele.)“, s.259, 261.
↑DEFOE, Daniel.Deník morového roku. Praha: NZB, 2020. 279s.ISBN978-80-907943-0-6. Kapitola „Klasika epidemické literatury a její aktualizační potenciál. (Doslov vydavatele.)“, s.256–259.
↑ A Dictionary of Pseudonyms and Their Origins, with Stories of Name Changes, 3rd Edition: Room, Adrian: 9780786404230: Amazon.com: Books.www.amazon.com [online]. [cit. 2025-11-29].Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne2023-04-17. (španělsky)
DEFOE, Daniel.Deník morového roku. Praha: NZB, 2020. 279s.ISBN978-80-907943-0-6. Kapitola „Klasika epidemické literatury a její aktualizační potenciál. (Doslov vydavatele.)“.
