DVD (neoficiálněDigital Versatile Disc neboDigital Video Disc) je formátdigitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jinádata. Při vývoji DVD byl kladen důraz nazpětnou kompatibilitu sCD, takže se mu DVD disk velmi podobá.
DVD bylo uvedeno na trh vJaponsku roku1996, ve zbytku světa o rok později. Oficiální standard zapisovatelných/přepisovatelných disků DVD-R(W) vytvořilo DVD Fórum, které bylo založeno v dubnu roku1997. Ceny licencí na tuto technologii však byly tak vysoké, že vznikla jiná skupina – DVD+RW Alliance, která vytvořila standard DVD+R(W), jehož licence byly levnější.[1]
Před dokončením specifikace DVD byl návrháři neoficiálně používán názevDigital Video Disc (českydigitální videodisk). V roce1995, když byla dokončována specifikace formátu, však bylo rozhodnuto, že z důvodu jeho daleko širších možností využití bude oficiálně znítDigital Versatile Disc (českydigitální víceúčelový disk).Hollywood při distribuci a propagaci svých filmů na DVD používá původní neoficiální název, který je tak rozšířenější.
V dnešní době není DVD žádnou zkratkou, ale oficiálním názvem média. A to jak v angličtině, tak v češtině.
Média DVD jsouplastové disky, navenek stejné jakoCD. Disky DVD mají průměr 120mm a jsou 1,2mm silné.Data se ukládají pod povrch do jedné nebo dvou vrstev ve stopě tvaru spirály (jako CD). Pro čtení dat se používálaserové světlo svlnovou délkou 660nm, tedy kratší než v případě CD; to také umožňuje jejich vyšší kapacitu. Stejně tak příčný odstup stop je menší – 0,74μm oproti 1,6μm u CD.
Rychlost mechaniky typu DVD se udává jako násobek 1350kB/s, což znamená, že mechanika s rychlostí 16× umožňuje přenosovou rychlost 16×1350=21600kB/s (nebo 21,6MB/s).
Médium umožňuje zápis na jednu nebo obě dvě strany, v jedné nebo dvou vrstvách na každou stranu. Na počtu stran a vrstev závisí kapacita média.
DVD-5: jedna strana, jedna vrstva, kapacita 4,7GB (4,37GiB)
DVD-9: jedna strana, dvě vrstvy, 8,5 GB (7,92 GiB)
DVD-10: dvě strany, jedna vrstva na každé straně, 9,4 GB (8,75 GiB)
DVD-14: dvě strany, dvě vrstvy na jedné straně, jedna vrstva na druhé, 13,2 GB (12,3 GiB)
DVD-18: dvě strany, dvě vrstvy na každé straně, 17,1 GB (15,9 GiB)
Označení „+“ (plus) a „−“ (minus) představuje dva různé technické standardy, které jsou do určité míry kompatibilní.
Médium může být typu:
DVD-ROM (Read Only Memory, paměť jen pro čtení, vyrábí se lisováním) je pomyslný nástupce formátu CD-ROM, tedy víceúčelový formát pro přehrávání počítačových dat a multimediálních aplikací. Čtení DVD je možné ve všech PC (a ostatních platforem) vybavených jednotkou DVD s podporou logického formátuUDF.
Existují tři typy zapisovatelných a přepisovatelných DVD disků: DVD-R/RW, DVD+R/RW (plus), DVD-RAM.
DVD+R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis,RW = ReWritable, pro přepisování)
Formát DVD+R je mezi široce rozšířenými formáty nejmladší, dokonce mladší než formát DVD+RW. Disky DVD+R lze v současnosti běžně zapisovat osminásobnou rychlostí oproti standardní rychlosti DVD, tedy 10800kB za sekundu. Touto rychlostí trvá zápis na disk přibližně 10 minut. DVD+RW je přepisovatelná verze formátu DVD+. Standardní rychlost pro zápis na toto médium je čtyřnásobná oproti základní rychlosti čtení DVD.
První mechaniky, které byly schopny zapisovat DVD-R, DVD-RW, CD-R a CD-RW, vyráběla firma Pioneer v roce2001. Kompatibilita však nebyla nejlepší, docházelo k chybné identifikaci medií s nižší odrazivostí.
DVD+R DL (R = Recordable, jen pro jeden zápis,DL = DualLayer, dvě vrstvy)
DVD-R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis,RW = ReWritable, na přepisování)
Formát DVD-R vychází z technologie klasického kompaktního disku, existuje tedy ve dvou verzích – verze R, na kterou lze pouze zapisovat, a verze RW, kterou lze přepisovat. Tento formát byl navržen tak, aby byl co nejkompatibilnější s lisovanými disky DVD (DVD-ROM). Z toho plyne výhoda tohoto formátu, kterou je kompatibilita se staršími mechanikami a přehrávači, které vznikly dříve, než se dalo na DVD zapisovat. Tato výhoda se však v dnešní době ztrácí, protože téměř všechny vyráběné přehrávače a mechaniky dokážou přehrávat jak DVD-R, tak DVD+R formáty.
DVD-RAM –Random Access Memory, libovolně přepisovatelné médium – dá se s ním pracovat stejným způsobem jako spevným diskem.
V roce 2007 byl v Evropě Hamburskou firmou Optical Disc Service[2]patentován a uveden na trh tzv.EcoDisc, česky uváděn také jakoEcoDisk. Formát dat je stejný jako běžné DVD, má vylepšené některé mechanické vlastnosti, ale má nižší kompatibilitu. Je vyroben z polovičního množství materiálu (polykarbonátu) a má tak poloviční tloušťku (0,6mm) a poloviční hmotnost (8g). Je ohebnější a odolnější proti poškrábání. Uváděná životnost je 200 let.[3] Není kompatibilní se štěrbinovými mechanikami a nekompatibilita je označena malou grafickouikonou na disku.[4]
