Dřínovité (Cornaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádudřínotvaré. Až na drobné výjimky jsou tokeře astromy s jednoduchými, vstřícně nebo střídavě postavenýmilisty.Květy jsou většinou čtyřčetné a spíše drobné, někdy uspořádané v nápadnýchkvětenstvích. Čeleď zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 85 druhů ve 2 rodech a je rozšířena na všech kontinentech. V české květeně jsou domácí dva druhy:dřín obecný asvída krvavá. Některé další druhy jsou pěstovány v různých kultivarech jako okrasné dřeviny.
Zástupci dřínovitých jsou opadavé nebo řidčeji stálezelené keře a stromy. Výjimku tvoří severoevropskýdřín švédský (Cornus suecica) a severoamerickýdřín kanadský (Cornus canadensis), což jsoubyliny s podzemním plazivým a poněkud dřevnatějícímoddenkem. DruhAlangium scandens zjihovýchodní Asie je dřevnatáliána.Listy jsou jednoduché, řapíkaté, vstřícné nebo střídavé. Střídavé listy má rodalángium (Alangium) i některé dříny, např. severoamerickásvída střídavolistá (Cornus alternifolia) a asijskásvída pochybná (Cornus controversa). Listy jsou bezpalistů, se zpeřenou nebo až paralelnížilnatinou. Postranní žilky jsou často řídké a charakteristicky obloukovitě sbíhavé k vrcholučepele. Dalším charakteristickým znakem čeledi jsou přitisklé nebo odstávající dvouramennéchlupy na listech. Některé druhy alángia jsou trnité.
Květy jsou ponejvíce oboupohlavné, uspořádané v květenstvích různých typů. Květenství jsou nezřídka podepřenalisteny, které jsou u některých druhů dřínů nápadně zvětšené a připomínajíokvětní lístky. Samotné květy jsou drobné, nejčastěji čtyřčetné, řidčeji pětičetné nebo až desetičetné, pravidelné.Kalich je trubkovitý, s drobnými až nezřetelnými neopadavými cípy, přirostlý ke spodnímusemeníku.Korunní lístky jsou volné, nesrostlé, opadavé a vyrůstají při bázi žlaznatého disku.Tyčinky jsou nejčastěji 4. U roduAlangium je korunních lístků více, 4 až 10, stejný je i počet kališních zubů, a tyčinek je 4 až mnoho.Semeník je spodní, srostlý nejčastěji ze dvouplodolistů, s jednou nebo 2 komůrkami. V každém pouzdru je jedinévajíčko.Plodem jsou kulovité nebo protáhlépeckovice. U některých dřínů (např.dřín japonský,Cornus kousa) peckovice srůstají v kulovitéplodenství. Semena jsou nejčastěji protáhlá, s přímým zárodkem a bohatýmendospermem.[1][2][3][4]
Čeleď zahrnuje podle současného pojetí asi 85 druhů ve 2 rodech.[5] Je zastoupena s různou četností výskytu na všech kontinentech.Dříny jsou rozšířeny především vmírném pásuseverní polokoule, místy však přesahují i do tropů. Několik druhů dřínu roste v horáchStřední Ameriky, jeden druh vAfrice. Rodalángium je naproti tomu převážně tropický a je rozšířen v oblasti od Afriky až poAustrálii aFidži.[2][6]
V evropské květeně je čeleď zastoupena celkem 3 původními druhy:svída krvavá (Cornus sanguinea),dřín obecný (Cornus mas) adřín švédský (Cornus suecica), z nichž první dva jsou zastoupeny i v České republice.[7]Další pěstované druhy občas zplaňují, zvláště severoamerickásvída výběžkatá (Cornus sericea).[3]
Taxonomické pojetí čelediCornaceae prošlo v průběhu času několika podstatnými proměnami. Někteří autoři do ní v minulosti řadili pouze rodCornus, zatímco jiní až 17 různých rodů. Z roduCornus byly odštěpovány další rody, mimo roduSwida např.Cynoxylon,Benthamia,Dendrobenthamia aj. Vsystému APG bylo zvoleno široké pojetí a součástíCornaceae byly i rodyDavidia,Nyssa,Mastixia,Camptotheca,Diplopanax aAlangium. Vsystému APG IV z roku 2016 došlo k podstatné změně a všechny zmíněné rody s výjimkou rodůCornus aAlangium byly přeřazeny do nově pojaté čelediNyssaceae.[8][9]
Různé druhy dřínů a svíd jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. Mezi oblíbené a široce rozšířené okrasné keře náležejí zejména různé kultivarysvídy bílé,svídy výběžkaté asvídy krvavé, vyznačující se nápadně zbarvenými zimními větvemi nebo různě panašovaným olistěním. Pro krásná květenství jsou pěstovány květnaté dříny, zejménadřín květnatý adřín japonský. Řidčeji se pěstují stromovité svídy, jako jesvída střídavolistá nebosvída pochybná.
↑QIN, Haining; PHENGKLAI, Chamlong.Flora of China: Alangiaceae [online].Dostupné online. (anglicky)
↑abXIANG, Jenny Qiuyun; BOUFFORD, David E.Flora of China: Cornaceae [online].Dostupné online. (anglicky)
↑abcSLAVÍK, Bohumil (editor).Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997.ISBN80-200-0590-0.
↑SOEPADMO, E.; WONG, K.M.Tree flora of Sabah and Sarawak. Volume one. [s.l.]: Forest Research Institute Malaysia, 1995. (anglicky)
↑CHRISTENHUSZ, Maarten J.M.; BYNG, James W. The number of known plants species in the world and its annual increase.Phytotaxa. May 2016, čís. 261(3).
↑SMITH, Nantan et al.Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003.ISBN0691116946. (anglicky)
↑TUTIN, Thomas G. et al.Flora Europaea 3. [s.l.]: Cambridge University Press, 1972.ISBN978-0521084895. (anglicky)
↑BREMER, K. et al. An Ordinal Classification for the Families of Flowering Plants.Annals of the Missouri Botanical Garden. 1998, čís. 85(4).
↑BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV.Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181.Dostupné online.