Území Guyany bylo původně osídleno kmenyAravaků aKaribů. Pobřeží Guyany objevil roku1498Kryštof Kolumbus. O rok později přišli do země prvníŠpanělé. Neměli ale o toto území zvláštní zájem, a proto se v Guyaně od16. století usazovaliNizozemci,Francouzi aBritové. V polovině 17. století se Holanďanům a Francouzům podařilo Angličany ze země vytlačit.
Přibližně o jedno století později, roku 1796, obsadili nizozemskou část Guyany Angličané. Vlastnické vztahy byly upraveny až roku 1814.Nizozemská Guyana byla rozdělena mezi Angličany a Nizozemce aSurinam – v této době patřící ještě ke Guyaně, byl přidělen Nizozemcům. Běhemnapoleonských válek bylo území okupováno Brity, a nakonec se stalo součástíBritského impéria. Evropští usedlíci do země přivezli velké množství otroků zAfriky pro práci na plantážích, ale roku 1833 bylo zrušeno otroctví, proto země v letech 1833 až 1917 zaznamenala přílivindických pracovních sil, který výrazně poznamenal následující demografické a politické dějiny Guyany.
Roku 1923 se stala Guyana britskou královskou kolonií. V roce 1953 získala Guyana vnitřní autonomii a26. května 1966 získala definitivně samostatnost. Guyana byla zpočátku parlamentní monarchií a hlavou státu byla britská královnaAlžběta II. Od23. února 1970 je Guyanaprezidentskou republikou. Dvě nejdůležitější strany v parlamentu zastupují dvě největší národnostní skupiny: Lidový národní kongres (People National Congress) je stranou obyvatelůafrického původu a Lidová pokroková strana (People Progressive Party) zastupuje většinu obyvatelindického původu, kteří tvoří 40 % populace.
V roce 1970 se prezidentem Guyany stalForbes Burnham. Tehdy nastoupila Guyana cestusocialismu. Byla povolena jen jedna strana, omezeny základní lidské svobody a znárodněn průmysl. Po smrti Forbese Burnhama v roce 1985 se země vrátila k tržnímu hospodářství ademokratickému uspořádání.
V roce 1978 získala Guyana mezinárodní pozornost, když zde 918 příslušníků americké sektyChrám lidu pod vedenímJima Jonese spáchalo hromadnou sebevraždu. Mezi oběťmi bylo také 300 dětí. V předcházejícím incidentu byl příslušníky sekty spolu s dalšími pěti lidmi zavražděnkongresmanLeo Ryan, jediný člen Kongresu USA zabitý při výkonu svého povolání.
V říjnu 1992 se v Guyaně konaly prezidentské volby, první svobodné volby po 24 letech. Zvítězil vůdce levicové opoziceCheddi Jagan. V květnu 2008 se prezidentBharrat Jagdeo připojil k dohodě zakládajícíUnii jihoamerických národů.
Volby do Národního shromáždění dne 11. května 2015 vyhrála opoziční koaliceA Partnership for National Unity (APNU) aAlliance for Change (AFC) pod vedením bývalého brigádního generálaDavida Grangera. Tím ztratila strana PPP po 23 letech moc.[1] Granger složil 16. května 2015 přísahu jako prezident.[2] Avšak 21. prosince 2018 mu parlament vyslovil nedůvěru. Podle ústavy měl být do 90 dnů zvolen nový parlament. Vláda ještě získala čas manévrováním, ale 18. června 2019 rozhodlCaribbean Court of Justice (CCJ, Karibský dvůr spravedlnosti) jako poslední instance, že vláda musí nové volby uspořádat.[3] Volby se pak konaly 2. března 2020. Posléze byly ale prohlášeny za částečně neplatné, neboť strana PPP dokázala určité manipulace s hlasy. Po přepočítání hlasů byl za nového prezidenta Guyany prohlášen politik strany PPPIrfaan Ali, který byl do úřadu uveden v srpnu 2020.[4] Irfaan Ali jemuslimské víry.
Guyanská vlajka je tvořena zeleným listem o poměru stran 3:5, námořní vlajka má poměr 1:2. Na listu je stylizovaný „zlatý hrot šípu“, který je bíle lemovaný a směřuje ke vlajícímu okraji. U žerdi je červený trojúhelník s černým lemováním.
Podrobnější informace naleznete v článku Guyanská hymna.
Guyanská hymna je píseňDear Land of Guyana, of Rivers and Plains (českyMilá Guyano, země řek a plání). Hudbu složil Robert Cyril Gladstone Potter a text napsal Archibald Leonard Luker. Hymna byla přijata měsíc před vyhlášením nezávislosti Guyany v roce 1966.
Povrch země tvoří na západě a jihuGuyanská vysočina, která vystupuje nejvýše na západ v pohoříPakaraima. Na západě se objevují zbytky křídového pískovcového příkrovu jako ploché tabulové hory,reliéf je zde charakterizován silně rozčleněnými a oddělenýmihřbety. Podél Atlantského pobřeží a v údolí řekyEssequibo se rozkládá bahnitá nížina. Nejdůležitější řekou jeEssequibo a hraničníCourantyne. Blízko hranice s Venezuelou jevodopád King George VI, který měří 488 metrů. Severně od řeky Rupununi se nachází savanaRupununi. Nejvyšší horou Guyany jeRoraima (2 772 metrů). Je jedinou turisticky přístupnou stolovou horou vGuyanské vysočině.Podnebí země je tropické vlhké a teplé. V hlavním městěGeorgetownu je průměrná teplota v lednu 26 °C, v říjnu 27,5 °C a průměrný roční úhrnsrážek je 2 250 mm.
Zvláště územní spor s Venezuelou, při kterém se jedná o 62 % územní plochy Guyany (přesněji 159 542 km2) západně od řekyEssequibo, je pro tento stát od roku 1899 problémem. V onom roce rozhodla mezinárodní smírčí komise (složená zeSpojených států,Spojeného království aRuského impéria) o příslušnosti tohoto území k tehdejšíBritské Guyaně. Venezuela nebyla v této komisi zastoupena, ale její verdikt tehdy přijala. V roce 1963 však ve Venezuele vzrostly snahy tuto otázku znovu otevřít. Těsně před vyhlášením samostatného státu Guyana v roce 1966 uzavřelySpojené království a Venezuela v Ženevě dohodu, podle které měla být zřízena nová mezinárodní smírčí komise. Nadto prohlásily obě strany této úmluvy rozhodnutí smírčí komise z roku 1899 za neplatné. Po čtyřech letech bezvýchodného vyjednávání byla smírčí komise rozpuštěna. Venezuela zastává své jednostranné nároky na sporné území až do současnosti a několikrát je přednesla před mezinárodními instancemi, například předOrganizací spojených národů (OSN) v roce 2006. Naopak Guyana předložila v roce 2018 tento případ k rozhodnutíMezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.[5] Dne 1. prosince 2023 rozhodl soudní tribunál v Haagu ve prospěch Guyany.[6] V referendu konaném dne 3. prosince 2023 se obyvatelstvo Venezuely většinou 96 % rozhodlo podpořit vláduNicoláse Madury, aby nadále usilovala o převzetí správy nad velkou částí guayanského území, na které jsou prokazatelně významná nalezištěropy.[7] Venezuela se bude snažit o vytvoření nového spolkového státu s názvemGuayana Esequiba, přičemž má tamější obyvatelstvo obdržet venezuelské státní občanství.
Traktor na rýžovém poli v Guyaně na pobřežní pláni
Nejvýznamnějším sektorem ekonomiky Guyany jezemědělství (produkcerýže a hnědého třtinového cukru), těžbabauxitu a zlata, neméně důležité je lesnictví. Významný je také lov krevet. Neustávajícím problémem je nedostatek kvalifikované pracovní síly[11] a nedostatečná infrastruktura.
Guyanská vláda obtížně balancuje mezi nutností se dále nezadlužovat a potřebou investovat do komunikací a rozvodných sítí.
Prezident Bharrat Jagdeo po svém zvolení vedl sérii rozhovorů se Světovou bankou a podařilo se mu dohodnout odpuštění dluhu v celkové výši 800 000 000 dolarů.[zdroj?]
Globální nízké ceny bauxitu a cukru během ekonomické krize se sebou přinesly pesimistické vyhlídky. Nicméně od roku 1999 guyanská ekonomika zaznamenává pomalý růst a ani ekonomická krize se sebou nepřinesla záporná růstová čísla. To vše díky extenzivnímu rozšiřování zemědělství, zvyšující se míře těžby minerálů, nízké inflaci a stálé vládní podpoře zahraničních investorů.
Cukrovarnický průmysl zaujímá 28 % exportních zisků. Téměř monopolní postavení ve výrobě cukru má společnost Guysuco, která je také největším národním zaměstnavatelem. Ostatní sektory průmyslu jsou z většiny řízeny zahraničními společnostmi, například hegemony v těžbě minerálů jsou americká společnost Reynolds Metals a britsko-australská Rio Tinto Group. V těžbě dřeva je nejvíce výraznou firmou korejsko-malajsijská Barama Company.
Dnes už méně významným ale přesto důležitým odvětvím je sklízení přírodníhokaučuku ze stromu Manilkara bidentata. Přírodní kaučuk z tohoto stromu nazývaný „balata“ se používá na vyráběníkriketových míčků, k produkci dočasných zubních výplní a indiáni z kmene Macushi jej používají k výrobě dekoračních předmětů. Největší plantáže se nacházejí v podhůří Kanuku Mountains na jihu země.
Velké naděje se vkládají do těžbyropy. Již v roce 1999 získal koncernExxonMobil právo na průzkum významné části guyanské ekonomické zóny. V roce 2007 byl započat průzkum a v květnu 2015 byl oznámen objev prvních ložisek ropy s celkovým odhadovaným objemem čtyř miliardbarelů tzv. velmi těžké ropy.[12] Těžba byla zahájena v prosinci 2019 a celkové zásoby jsou v roce 2023 podle britské BBC odhadovány na 11 miliard barelů. Podle odhadůMezinárodního měnového fondu by díky těžbě ropy měl výrazně vzrůst objem guyanské ekonomiky (řádově o desítky procent).
Díky nárůstu příjmů z ropy zaznamená v roce 2023 guyanská ekonomika 38% růst a stane se nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, informoval Mezinárodní měnový fond (MMF). Jedničkou byla v tomto směru i vloni, kdy tamní ekonomika rostla dokonce tempem 62 procent.
Za posledních pět let se díky příjmům z ropy ekonomika 800tisícové země zčtyřnásobila. Současný růst by měl ještě minimálně několik let pokračovat.[13]
Přesto panují obavy, jak se s novými příjmy státního rozpočtu vypořádá křehký politický režim v zemi.[12][14]
K roku 2018 činil odhad počtu obyvatel 800 000 lidí. Jen zhruba třicet procent z nich žije ve městech. Obyvatelstvo je soustředěno při pobřeží oceánu na západě země, případně v pásu u východních hranic. Jinak dvě třetiny území státu pokrývá neobydlený deštný prales.
Většinu populace (40 %) tvoří lidéindického původu. Indové se sem začali ve velkém stěhovat jako levná pracovní síla za britské nadvlády po zrušení otroctví roku 1833. Třicet procent tvoříčernoši s původem vAfrice, deset procent obyvatel je původuindiánského, zhruba dvacet procent jsou míšenci různého druhu.
Země je převážněkřesťanská, k různým křesťanským větvím se hlásí asi 57 procent populace. 25 procent vyznáváhinduismus, sedm procentislám. Mezi křesťany má zvláštní postaveníprotestantskéletniční hnutí, k němuž se hlásí asi 25 procent obyvatel. Katolíků je sedm procent, silné zastoupení mají s 5,5 procenty takéAdventisté sedmého dne.
Úředním jazykem na Guyaně jeangličtina, jakožto v jediné zemi Jižní Ameriky. Většina obyvatel ale mluví guyanskoukreolštinou.[15]
↑Granger announces fresh elections for Guyana after CCJ ruling.The Gleaner,[2]. 18. června 2019 (anglicky).
↑As Guyana Gets First Practicing Muslim President, OAS Urges Weakness In Country’s Electoral System To Be Addressed.Caribbean and Latin America Daily News,[3], 3. srpna 2020 (anglicky).
↑ Michael Anthony Bio, Stats, and Results.Olympics at Sports-Reference.com [online]. [cit. 2019-09-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-22. (anglicky)
Bureau of Western Hemisphere Affairs.Background Note: Guyana [online]. U.S. Department of State, 2011-04-04 [cit. 2011-08-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-01. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Guyana [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-15. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v.Souhrnná teritoriální informace: Guyana [online]. Businessinfo.cz [cit. 2011-08-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
MENKE, Jack K; RICHARDSON, Bonham C, a kol.Guyana [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-09].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.png)
.svg)
