Dějiny Evropy se zabývají objevováním a shromažďováním, studiem, organizováním a prezentací a výkladem minulých událostí a lidských poměrů vEvropě od počátku písemných záznamů. Běhemneolitu a v době migrací Indo-Evropanů Evropa zažila příliv lidí z východu a jihovýchodu a následnou důležitou kulturní a materiální výměnu. Období známé jakoantika začalo vznikem městských státůstarověkého Řecka.Římská říše později ovládla celéStředomoří.Pád Západořímské říše v roce 476 se tradičně pokládá za počátekstředověku. Počínaje 14. stoletím zpochybnilarenesance tradiční doktríny ve vědě a teologii. Současně s tím protestantskáreformace zřídila protestantské církve především v Německu, Skandinávii a Anglii. Po roce 1800 přineslaprůmyslová revoluce Británii a západní Evropě prosperitu. Hlavní evropské mocnosti založily kolonie ve většině Ameriky a Afriky a v částech Asie. Ve 20. století mělaprvní adruhá světová válka za následek obrovské počty mrtvých.Studená válka dominovala evropské geopolitice v letech 1947 až 1989. Po páduželezné opony se evropské země sblížily.
Související informace naleznete také v článku Mezolit.
Přibližně kolem roku 8 000 př. n. l. začíná s koncemdoby ledové v Evropě mezolit, který v regionech méně vhodných prozemědělství, jako jeseverní Evropa, trval až do doby 5 – 4 000 př. n. l. Oteplení v této době způsobilo počátek rozsáhlého zalesňování Evropy.
Eneolit nebo chalkolit počíná se zpracovánímmědi, v Evropě nejdříve na Balkáně kolem roku 4 500 př. n. l.[6]V letech 4 000 – 2 700 př. n. l. se ve střední a severní Evropě objevuje kultura s nálevkovitými poháry a jižně od ní v letech 3 400 – 3 000kultura s kanelovanými poháry. V letech 2 400 – 1800 př. n. l. se po většině Evropykultura se zvoncovými poháry.
Kolem roku 2 800 př. n. l. se objevují dvě kultury považované za první doložitelné Indoevropany v Evropě, jedná se okulturu se šňůrovou keramikou akulturu okrových hrobů rozšířené východní a střední Evropě odFinska po Balkán.[7] Podle jedné z teorií, autochtonní, se tyto kultury vyvinuly z předchozích, podle druhé, migrační, její nositelé byli nově příchozími.
Související informace naleznete také v článku Keltové.
První kulturou která je pokládána za keltskou jehalštatská, následující kulturu popelnicových polí, rozkládající se od středníFrancie poMaďarsko a existující v letech 750 – 450 př. n. l. Byla nahrazenakulturou laténskou existující až do přelomu letopočtu, ta expandovala ze střední Evropy doŠpanělska, na Balkán, Britské ostrovy a také doMalé Asie. Keltové představující tzv.laténskou kulturu obývali západní, střední a částečně i jižní a východní Evropy.[9] Nejzazší kořeny Keltů sahají přinejmenším do období kolem poloviny2. tisíciletí př. n. l.[10] Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový původ, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a svlastním náboženstvím. Jejich největší rozkvět nastal mezi6. a1. stoletím př. n. l. (laténská kultura) – rozvinulizemědělství, obchod, nebo umělecké a řemeslné činnosti, mj., šperky a ražbu peněz. V roce378 př. n. l. vyplenili Keltové Řím a o sto let později také vpadli do Řecka. Užívali i písmo. V 1. století př. n. l. podlehli Keltové v severní Itálii, Galii a Británii vojenské expanzi Římanů a byli postupně asimilováni či vytlačeni doSkotska aIrska. Ve Španělsku se Keltové smísily s národemIberů, neznámého původu. Dodnes se v západní Evropě hovoří jazyky z keltské jazykové skupiny:velštinou,irštinou,skotskou gaelštinou,kornštinou abretonštinou.
Stěhování národů je období pozdního starověku, začínající ve 4. století, kdy nově příchozígermánské kmeny pronikaly na území Římské říše. Z konce tohoto období, z 5. a 6. století, se nám dochovaly první jisté písemné zmínky oSlovanech (nazývaných v raně středověkých německých análech jménemVenetové[14]) aAvarech.
Mezi další evropská etnika patřiliGermáni kteří mezi lety 750 – 100 př. n. l. expandovali z jižní Skandinávie aJutského poloostrova na jih a střetli se s Římany a Kelty. Na konci starověku, během stěhování národů, pak osídlili rozsáhlá území Evropy.
Východní část Balkánského poloostrova obývaliThrákové, skupina indoevropských kmenů, kteří byli postupněhelenizováni,romanizováni a nakonecslavizováni. Jejich blízkými příbuznými byliDákové aGetové, předci dnešníchRumunů. Východní Balkán obývali jistou dobu takéFrýgové, jeden z mořských národů, byli však Thráky vytlačeni do Malé Asie. Západní Balkán byl obydlenIlyry, kteří byli později z větší části romanizováni a později slavizováni, druhá část se stala předkyAlbánců.
SeverníČernomoří osídlili mezi roky 800 – 400 př. n. l.nomádské kmenySkytůíránského původu, východně od nich pak žili příbuzné kmenySarmatů. Před Skyty obývali tuto oblastKimmeriové, kteří se poté rozdělili na dvě skupiny, jedna z nich pronikla na Balkán a splynula s Thráky, druhá naKavkaz. Území meziVislou a hornímDněprem obývalo záhadné etnikumVenedů, zmiňované římskými autory. Mezi další tajemná etnika starověké východní Evropy patříFenni,Aesti aSitones.
Východořímská říše zažila na počátku středověku svůj rozkvět a zabrala velkou část Středomoří, včetně Itálie a jižního Balkánu. Na počátku7. století však začala být ohrožována arabskou expanzí, která připravila říši o dvě třetiny území a ukončila etapupozdní antiky. Od té doby se mluví o Byzantské říši, která na konci 10. století zažila nový rozkvět. Na počátku13. století počala opět upadat pod vlivemkřižáckých válek a roku1453 bylo její hlavní městoKonstantinopol definitivně dobytoosmanskými Turky.
Od 11. století dochází k rozkvětu západní, jižní a střední Evropy a došlo k procesu velké kolonizace. Také je znovudobytPyrenejský poloostrov v rámci reconquisty, dokončenachristianizace východní Evropy a dočasné územní zisky křesťanům přináší křižácké války. Dochází k posílení královské moci například vAnglii,Francii,Čechách aKrálovství obojí Sicílie, zatímco Itálie a Německo tvořící Svatou říši Římskou zůstávají politicky rozdrobené.
Vrcholný středověk končí ve14. století krizí pozdního středověku, kdy Evropu zasáhlamorová epidemie,hladomory, války, náboženské spory a lidová povstání. Zatímco v západní Evropě dochází k dalšímu posílení královské moci ve Francii, Anglii a nově vzniklém Španělsku, ve střední Evropě se prosazujestavovský systém oslabující moc krále.
Jako počátek evropského novověku bývá tradičně považováno objeveníAmerikyKryštofem Kolumbem v roce1492, případně vystoupeníMartina Luthera roku1517, které vedlo ke vznikureformace. V této době se evropská intelektuální elita snaží navazovat na antický svět, čímž dává vzniknoutrenesanci ahumanismu, dochází k významným zámořským objevům, zároveň se však jedná o období náboženských válek a především ve střední Evropěprocesů s čarodějnicemi. Během 18. století je raný novověk ukončen nástupemosvícenství, pod jehož vlivem se počíná prosazovat panovnickýabsolutismus a průmyslové revoluce.
Počátek 20. století byl poznamenánprvní světovou válkou, která vyústila v rozpad Rakouska-Uherska na národní státy a přerod Ruska vSovětský svaz. Na konci20. let pak Evropu zasáhlaVelká hospodářská krize, která přispěla k rozvojinacismu v Německu a vyvolánídruhé světové války. Po ní došlo k rozdělení Evropy na Západní blok, držící se ideálůdemokracie atržní ekonomiky, aVýchodní blok, držící se ideálů socialismu, představovaný Sovětským svazem a jehosatelity. Po rozpadu Východního bloku se tyto státy snažily přiblížit západní Evropě, s čímž souvisí rozšiřováníEvropské unie na bývalé komunistické země.
↑VEKUA, A.; LORDKIPANIDZE, D.; RIGHTMIRE, G. P. A New Skull of Early Homo from Dmanisi, Georgia.Science. 2002.Dostupné online [cit. 2022-04-18].doi:10.1126/SCIENCE.1072953.
↑ Human Migration Out of Africa.The Human Journey [online]. [cit. 2022-04-18].Dostupné online. (anglicky)
↑ Erano padani i primi abitanti d’Italia - National Geographic.web.archive.org [online]. 2019-06-26 [cit. 2022-04-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-26.
