Dějiny Bhútánu jsou dějinami území současnéhoBhútánského království. Politická historie země je úzce spjata s její historií náboženskou. Bhútán je jednou z mála zemí, které byly v celé své historii nezávislé. Nikdy nebyl dobyt, obsazen nebo ovládnut vnější mocí, byť k takovým invazím možná docházelo v předhistorické době (z královstvíKamarupa neboTibetské říše).
Region byl patrně osídlen již 2000 let před naším letopočtem a již v 7. století př. n. l. možná existovala státní organizace. Nicméně pro dějiny před 9. stoletím neexistují žádné historické prameny a historici jsou odkázáni jen na legendy. Doba historická začíná až s příchodembuddhistických mnichů zTibetu v 9. století, iniciovaným chaosem, který tam vypukl. Ve 12. století v Bhútánu vznikla školaDrukpa Kagjü, která dodnes zůstává v Bhútánu dominantní formou buddhismu.
Ke sjednocení Bhútánu došlo v roce 1616[1], kdyžNgawanag Namgyal, láma ze západního Tibetu, porazil tři tibetské invaze, podrobil si všechny náboženské školy, kodifikoval složitý a komplexní systém práva zvaný Tsa Jig a etabloval se jako vládce nad věcmi církevními i světskými. Po jeho smrti vypukla občanská válka, která narušila moc vládců (zvaných podle jejich náboženského titulu Žabdrung Rimpoče). Rozvrat trval 200 let. Až v roce 1885Ugjen Wangčhug znovu upevnil moc náboženských vládců a začal pěstovat bližší vztahy s Brity.
V roce 1907 byl Ugjen Wangčhug zvolen dědičným panovníkem („dračím králem“) Bhútánu. V roce 1910 podepsal s Brity Punachovou smlouvu, podle nížbritská Indie nesmí zasahovat do vnitřních záležitostí Bhútánu, pokud se podrobí v zahraničních vztazích. Když Indie získala nezávislost v roce 1947, nová indická vláda uznala Bhútán jako nezávislou zemi. V roce 1949 Indie a Bhútán podepsaly Smlouvu o míru a přátelství, která obnovila starý britský model – Indie nebude zasahovat do vnitřních záležitostí Bhútánu, ale bude řídit její zahraniční politiku.
V roce 1952 nastoupil na trůnDžigme Dordže Wangčhug, který vyvedl zemi z mezinárodní izolace a připravil řadu modernizačních projektů. Bylo ustaveno Národní shromáždění, zřízena armáda a Královský soudní dvůr. Bhútán se v roce 1971 stal členemOSN. V roce 1972 nastoupil na trůnDžigme Singgjä Wangčhug. Reformoval školství, vsadil na rozvoj cestovního ruchu a vodních elektráren, k čemuž má horské království dobré podmínky. Stal se mezinárodně známým svým konceptemhrubého národního štěstí, který nabídl jako alternativu khrubému domácímu produktu aindexu lidského rozvoje. V roce 1998 král vydal nařízení, ve kterém omezuje své pravomoci ve prospěch vlády. V roce 2008 pak abdikoval ve prospěch svého synaDžigme Khesar Namgjel Wangčhuga, který vládne dosud a jako první bhútánský král se zřeklmnohoženství. Toho roku se také uskutečnily první parlamentní volby v historii země, jimiž byl dovršen proces pozvolnédemokratizace.
Obrázky, zvuky či videa k tématuDějiny Bhútánu na Wikimedia Commons| Dějiny Asie | ||
|---|---|---|
| Země | Afghánistán •Arménie •Ázerbájdžán •Bahrajn •Bangladéš •Bhútán •Brunej •Čína •Egypt •Filipíny •Gruzie •Indie •Indonésie •Irák •Írán •Izrael •Japonsko •Jemen •Jižní Korea •Jordánsko •Kambodža •Katar •Kazachstán •Kuvajt •Kypr •Kyrgyzstán •Laos •Libanon •Malajsie •Maledivy •Mongolsko •Myanmar (Barma) •Nepál •Omán •Pákistán •Palestinská autonomie •Rusko •Saúdská Arábie •Severní Korea •Singapur •Spojené arabské emiráty •Sýrie •Srí Lanka •Tádžikistán •Thajsko •Tchaj-wan •Turecko •Turkmenistán •Uzbekistán •Vietnam •Východní Timor |  |
| Teritoria, kolonie a zámořská území | ||
