Mytickým zakladatelem kmene Dórů měl být podle pověstiDóros, jeden ze tří synů praotce Helléna, patriarcha Helénů. Dalšími syny byli Aiolos a Xúthos (který byl otcem Ióna a Achaia).[1] Dórové se odlišovali vlastním dialektem řečtiny, charakteristickými tradicemi a společenskou strukturou. Původně, tj. v 16.–12. stoletípř. n. l. sídlili na hornatém severu a severozápadě Řecka, v sousedství Illyrů, v Makedonii a v Épeiru. Z ne zcela jasných příčin koncem 2. tisíciletí př. n. l. došlo k jejich migraci na jih naPeloponés a Egejské ostrovy, částečně na jihozápadní pobřežíMalé Asie na území (Doridy) a do tzv.Velkého Řecka (dnešního jižního pobřeží Itálie). Svou invazí zničili mykénskou kulturu Achájů.[2]
Dórská invaze je moderní historický pojem, snažící se postihnout:
Změnu nářečí a tradic v jižním Řecku před klasickým obdobím.
Rozšíření Dórů v řeckém klasickém období.
Skutečnost, že se Dórové v Řecku vůbec vyskytovali.
Řecké legendy uvádějí, že se Dórové zmocnili Peloponéského poloostrova při události pojmenované „návrat Héraklea“, o které se klasičtí historikové domnívají, že je zřejmě z části podložena skutečností. I přesto však průběh šíření dórské kultury na ostrovy Středozemního moře, jako je například Kréta, není zcela objasněn. Mnoho historiků také pochybuje, že tato invaze byla skutečným důvodem pádu Mykénské civilizace.
Přestože se většina Dórů usadila na Peloponéském poloostrově, je zřejmé, že se rozšířili i naRhodos a na Sicílii. Na užším území Řecka byla čtyři města (dórská tetrapolis): Boion, Erineos, Pindos (Akyphas) a Kytenion. Mimo pevninské Řecko vznikla dórská hexapolis – šestice velkých dórských měst, mezi něž patřilyHalikarnassos aKnidos v Malé Asii,Kos na stejnojmenném ostrově aLindos,Kamiros aIalysos na ostrově Rhodos. Těchto šest měst soupeřilo s ostatnímiiónskými městy v Malé Asii. Dórové obsadili takéKrétu.
S dórskou invazí se spojuje také vznik a rozvoj řecké sloupové architektury dórského řádu adórský oděv.
_de.svg)
