Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symbolyIPA v kódováníUnicode.
Cyrilice (téžcyrilika) jepísmo původně vytvořené pro zápisstaroslověnštiny a posléze používané pro zápiscírkevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor velkářecká abeceda. V češtině se označení „cyrilice“ často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jakoazbuka. Slovoazbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. „abeceda“, „alfabeta“, „alefbet“, „abugida“ nebo „bopomofo“.
Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl býtsvatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmohlaholici v 60. letech9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století vBulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu kbyzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejménařečtí duchovní naslovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se sice připisujeMetodějovu žákuKlimentovi Ochridskému, důkazy však chybí. Pravděpodobnější ale bude, že autorem byl žák sv. Metoděje Konstantin zvaný Presbyter, který působil v novém hlavním městě První bulharské říše v Preslavi jako biskup. Tady bylo hlaholské písmo nahrazené cyrilikou.
V11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska doKyjeva, odkud se cyrilice šířila dále.
Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena vRusku zaPetra Velikého v letech1708–1711, kdy byla některá písmena upravena (Ѧ na Я) a jiná méně používaná písmena vypuštěna (Ѯ, Ѱ, Ѡ). Toto písmo nazývanégraždanka („občanské písmo“) odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení klatince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v letech1917–1918, kdy byla čtyři méně používaná písmena (I/i, Ѣ/ѣ, Ѳ/ѳ, Ѵ/ѵ) z azbuky vypuštěna.
Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:
Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce.
Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az – buki – vedi – glagol’ – dobro – jesť – živjote – dzelo – zemlja – iže – i – kako – ljudi – myslete – naš – on – pokoj – rcy – slovo – tvjordo – uk – fert – cher – omega – červ’ – cy – ša – šta – jer – jery – jer’ – jať – ju – ja – jotované jesť – malý jus – jotovaný malý jus – velký jus – jotovaný velký jus – ksi – psi – fita – ižica.
Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (tj. azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje. Znaky, které se nevyskytují v ruské azbuce, anebo mají jinou výslovnost, jsou doplněné v závorce o informaci o významu (nejdříve český či nejbližší ekvivalent, a pak popis v IPA, je-li ovšem k dispozici).
Běloruská
А
Б
В
Г (H)
Д
Е
Ё
Ж
З
І
Й
К
Л
М
Н
Bulharská
А
Б
В
Г
Д
Е
Ж
З
И
Й
К
Л
М
Н
Makedonská
А
Б
В
Г
Д
Ѓ (đ)
Е
Ж
З
Ѕ (Dz)
И
Ј
К
Л
Љ (Lj)
М
Н
Ruská
А
Б
В
Г
Д
Е
Ё
Ж
З
И
Й
К
Л
М
Н
Srbská
А
Б
В
Г
Д
Ђ (đ)
Е
Ж
З
И
Ј
К
Л
Љ (Lj)
М
Н
Ukrajinská
А
Б
В
Г (H)
Ґ (G)
Д
Е
Є (Ě)
Ж
З
И (Y)
І
Ї (ji)
Й
К
Л
М
Н
Běloruská
О
П
Р
С
Т
У
Ў (Ł)
Ф
Х
Ц
Ч
Ш
Ы
Ь
Э
Ю
Я
Bulharská
О
П
Р
С
Т
У
Ф
Х
Ц
Ч
Ш
Щ (Št/ʃt)
Ъ (ă/ə)
Ь
Ю
Я
Makedonská
Њ (Ň)
О
П
Р
С
Т
Ќ (Ć)
У
Ф
Х
Ц
Ч
Џ (Dž)
Ш
Ruská
О
П
Р
С
Т
У
Ф
Х
Ц
Ч
Ш
Щ
Ъ
Ы
Ь
Э
Ю
Я
Srbská
Њ (Ň)
О
П
Р
С
Т
Ћ (Ć)
У
Ф
Х
Ц
Ч
Џ (Dž)
Ш
Ukrajinská
О
П
Р
С
Т
У
Ф
Х
Ц
Ч
Ш
Щ
Ь
Ю
Я
Zde je přehled základní, majuskulní podoby („velká písmena“):
písmeno
název
přepis
výslovnost
výslovnost v ruské církevní slovanštině
А
azъ
A
[a]
[a]
Б
buky
B
[b]
[b]
В
vědi
V
[v]
[v]
Г
glagoľь
G
[g]
[γ]
Д
dobro
D
[d]
[d]
Е
estь
E
[ɛ]
[jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є)
Ж
živěte
Ž
[ʒ]
[ʒ]
Ѕ
dzělo
Dz
[ʣ]
[z]
З
zemlja
Z
[z]
[z]
И
iže
I
[i]
[i] (s variantou Й [j])
І
ї
Ï
[i]
[i]
К
kako
K
[k]
[k]
Л
ljudje
L
[l]
[l]
М
myslite
M
[m]
[m]
Н
našь
N
[n]
[n]
О
onъ
O
[o]
[o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ)
П
pokojь
P
[p]
[p]
Р
rьcy
R
[r]
[r]
С
slovo
S
[s]
[s]
Т
tvrьdo
T
[t]
[t]
Ѹ
ukъ
U
[u]
[u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ)
Ф
frьtъ
F
[f]
[f]
Х
chěrъ
Ch
[x]
[x]
Ѡ
otъ
Ō
[o:]
[o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot])
Ц
cy
C
[ʦ]
[ʦ]
Ч
červь
Č
[ʧ]
[ʧ]
Ш
ša
Š
[ʃ]
[ʃ]
Щ
šta
Šč
[ʃt]
[ʃʧ]
Ъ
jerъ
Ъ
[ʌ]
nevyslovuje se
Ы
jery
Y
[y]
[y]
Ь
jerь
Ь
[ɪ]
měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se
Ѣ
jatь
Ě
[jæ]
[je], na začátku slova [ja]
Ю
ju
Ju
[ju]
[ju]
Я
ja
Ja
[ja]
[ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se používal malý jus – Ѧ)
Ѥ
je
Je
[je]
nepoužívalo se
Ѧ
ęsъ (malý jus)
Ę
[ɛ̃]
[ja]
Ѩ
jęsъ (jotovaný malý jus)
Ję
[iɛ̃]
nepoužíval se
Ѫ
ǫsъ (velký jus)
Ǫ
[ɔ̃]
nepoužíval se
Ѭ
jǫsъ (jotovaný velký jus)
Jǫ
[iɔ̃]
nepoužíval se
Ѯ
ksi
Ks, Ξ
[ks]
[ks]
Ѱ
psi
Ps, Ψ
[ps]
[ps]
Ѳ
fita
Th, Θ
[t,θ,f]
[f]
Ѵ
ižica
Ÿ
[ɪ,y]
[i]
Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém jazyce „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např.богъ = bůh.
Co do počtu uživatelů je dnes nejrozšířenějšíruská cyrilice, tzv.azbuka, která obsahuje následující znaky:
А
Б
В
Г
Д
Е
Ё
Ж
З
И
Й
К
Л
М
Н
О
П
Р
С
Т
У
Ф
Х
Ц
Ч
Ш
Щ
Ъ
Ы
Ь
Э
Ю
Я
Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ё, Ъ, Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H.
Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; Ў se čte podobně jako polskéŁ; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H přesněji jako ostré CH [ɣ]
Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj) a Џ (Dž) – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v srbské/chorvatskélatince.
Černohorština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj), Џ (Dž), С́ (Ś), З́ (Ź) – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v černohorské latince.
Makedonština po vzoru srbštiny používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Љ (Lj), Њ (Nj), Ѕ (Dz) a Џ (Dž), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v latince.
Bulharština čte Щ jako Št, ne Šč; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jakorumunské Ă.
Mongolština má navíc znaky Ө/ө, Ү/ү (někdy se píše jako V/v). Písmena Ж (Ž) a З (Z) se čtou a vyslovují jako Dž a Dz.
Následující tabulka minuskulní azbuky („malá písmena“) ukazuje rozdíly mezi kolmým akurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.
а
б
в
г
д
е
ё
ж
з
и
й
к
л
м
н
о
п
р
с
т
у
ф
х
ц
ч
ш
щ
ъ
ы
ь
э
ю
я
а
б
в
г
д
е
ё
ж
з
и
й
к
л
м
н
о
п
р
с
т
у
ф
х
ц
ч
ш
щ
ъ
ы
ь
э
ю
я
Porovnání písmen v ruské kurzivě (vlevo), v bulharské (uprostřed) a v srbské a makedonské kurzivě (vpravo).
V bulharštině se často vyskytují v tištěném textu písmena v tzv. „rukopisném stylu“[2], ve kterém jsou některá písmena naprosto odlišná i v základním (kolmém) typu písma a který je podobnýkurzivě. V tomto stylu se písmeno д píše podobně jako malé „g“ vlatince, písmeno т jako malé „m“ v latince, písmeno и jako malé „u“ v latince, písmeno п jako malé „n“ v latince, písmeno г jako zrcadlově otočené „s“ v latince, písmeno к jako malé „k“ v latince a písmeno л se píše podobně jako vzhůru nohama obrácené „v“ tedy podobně jako řeckáΛ.[3][4]
Číslice cyrilice ječíselná soustava odvozená od cyrilice, která vznikla vPrvní bulharské říši na konci 10. století. Soustava se používala vPrvní bulharské říši a ujižních avýchodníchSlovanů.[5] Tento systém byl používán v Rusku nejpozději až do počátku 18. století, kdy hoPetr Veliký nahradil v rámci své iniciativy občanské reformy písmaarabskými číslicemi.[6][7] Číslice cyrilice hrály také roli v plánech měnové reformy Petra Velikého, stříbrné kopějky vydané po roce 1696 a strojně ražených mincí vydaných mezi 1700 a 1722 s vepsaným datem pomocí číslic cyrilice.[8] Do roku 1725 byly ruské imperiální mince převedeny na arabské číslice.[9] Číslice cyrilice lze stále nalézt v knihách napsaných v jazycecírkevní slovanštiny.[10]
↑DEJIĆ, Mirko. How the old Slavs (Serbs) wrote numbers.BSHM Bulletin: Journal of the British Society for the History of Mathematics. 2013, s. 2–17.ISSN1749-8430.doi:10.1080/17498430.2013.805559.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHRISOMALIS, Stephen.Numerical Notation: A Comparative History. Cambridge, England: Cambridge University Press, 2010.Dostupné online.ISBN978-1-139-48533-3. S. 180–182.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑YEFIMOV, Vladimir.Language Culture Type: International Type Design in the Age of Unicode. Redakce Berry John D.. New York City: Graphis Press, 2002.Dostupné online.ISBN978-1932026016. KapitolaCivil Type and Kis Cyrillic, s. 369–147.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TEPLYAKOV, Sergei.How To Identify & Interpret Cyrillic Dates on Russian Coins of Peter I The Great [online]. 2011 [cit. 2016-12-30].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LORKOVIĆ, Tatjana.Coins and Medals of Imperial Russia [online].Yale University Library, 2003 [cit. 2016-12-30].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LOOIJEN, Maarten.Over Getallen Gesproken/Talking About Numbers. 2nd. vyd. Zaltbommel, Netherlands: Van Haren Publishing, 2015.Dostupné online.ISBN978-94-018-0601-5. S. 59–60. (Dutch & English)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
