Cung-tu (čínsky pchin-jinem zǒngdū, znaky zjednodušené 总督, tradiční 總督) byla vysoká úřední funkce v administrativěmingské ačchingské Číny, tj. od15. do začátku20. století. Úřad vznikl v 15. století, když mingští císaři začali vysílatad hoc jmenované hodnostáře do regionů a pověřovali je „celkovým dohledem“,cung tu, nad určitými záležitostmi, podle okolností hospodářskými či vojenskými. V čchingském období, od poloviny 17. století, se pověřencicung-tu stali generálními guvernéry s převážně vojenskými pravomocemi. Byli nadřazeni provinčním guvernérůmsün-fu a stáli v čele jedné nebo více provincií.
V letech 1519–1551 byli velitelécung-tu přejmenováni nacung-č’ (čínsky pchin-jinem zǒngzhì, znaky zjednodušené 总制, tradiční 總制). Neformálně byli nazývánič’-tchaj制臺,č’-ťün制軍,č’-sien制憲 neboč’-fu制府.[1]
Pověřencicung-tu byli příležitostně jmenovaní zmocněnci ústřední vlády podřízení císaři, vyslaní do regionů obvykle k řešení vojenských problémů zpravidla přesahujících jednu provincii.[2]
Vysíláni byli od poloviny 15. století, koncem století jich přibylo a v 16. století se stali poměrně běžnými.[2] Tak roku 1441 byl ministr vojenstvíWang Ťi vyslán do Jün-nanu a s titulemcung-tu ťün-wu (总督军务)[3] pověřen celkovým řízenímvojenských operací proti Lu-čchuanu,[4] nebo roku 1452Wang Ao dohlížel na vojska v provinciíchKuang-tung aKuang-si (dohromady zkráceně nazývaných Liang-Kuang). Nankingští ministři vojenství dostávali titul nejvyšší velitel metropolitní posádkycung-tu ťing-š’ (總督京師).[1] Někdycung-tu řešili hospodářské záležitosti, tak od roku 1451 byl úřad velitele operací spojených s dopravou rýže vybrané na daních poVelkém kanálu doPekingu a údržbou kanálu pojmenováncchao-jün cung-tu (漕運總督). Úřad trval do roku 1905.[5]
Od roku 1469 byl úřadcung-tu Liang-Kuangu obsazován víceméně trvale. Vznikla také funkcecung-tu pro „tři velitelství“ v Šen-si. Dalšícung-tu byli jmenováni různě případ od případu ve střední a jižní Číně,[1] například v letech 1554–1555 nankingský ministr vojenstvíČang Ťing velel armádám v šesti pobřežních provinciích jihovýchodu, kompetence jeho nástupců byla však omezena naNan č’-li,Če-ťiang aFu-ťien.
Nejvyšší velitelécung-tu byli nejvýše postavení úředníci v provinciích, podléhali jimvelcí koordinátořisün-fu a stáli nad běžnou provinční a místní administrativou.[1] Mívali titul ministra nebo náměstkaministra vojenství a současně vysoké funkce vkontrolním úřadu. Dohlížel-li nejvyšší velitelcung-tu na více provincií, měl zpravidla pro svou sídelní provincii i titul velkého koordinátorasün-fu.[2] Neměli vlastní úřad, k nezbytnému zpracování dokumentů si proto za své peníze najímali soukromé tajemníkymu-fu.[2]
V říši Čching byl generální guvernércung-tu stálým úřadem, jehož nositelé měli hlavní druhou (2a)úřední hodnost. Drželi současně titulnejvyššího kontrolora. Někdy dostali i titul ministra vojenství, pak měli vedlejší první (1b) hodnost.[2] Podřízení byli přímo císaři, resp. státní raděťün-ťi-čchu.[1]
Čchingštícung-tu byli nejvýše postavenými úředníky provinční správy, kterým podléhala celá provinční administrativa v čele s guvernéry provinciísün-fu, řídícími civilní správu svěřené provincie (v jejímž čele stál provinciální správcepu-čeng-š’ a provinční soudcean-čcha-š’)[6] Ve své sídelní provincii obvykle vykonávali i funkci provinčního guvernérasün-fu.[2]
Generální guvernéřicung-tu řídili jednu nebo více provincií, v 19. století se jejich počet stabilizoval na osmi, kteří spravovali regiony[1]