Coververze (počeštěnou výslovností [kavrverze], nebo jenomcover [kavr], dleInternetové jazykové příručky lze i odděleně, tedycover verze[1]) je nová verze již dříve nahrané skladby.
Termíncoververze byl původně míněn jako konkurenční (tedy „překrývající“, z angl.cover „krýt“) verze nějaké známé skladby. Do poloviny20. století bylo v rádiích běžnou praxí, že si někteří umělci v hitparádách navzájem konkurovali vlastní verzí toho saméhohitu, který zněl často úplně jinak, shodoval se jen text a melodický základ.
Coververze se může ve své době (nebo i do budoucna) stát populárnějši než její předloha. Někdy se dokonce stane, že původní verze postupem času zapadne a oproti své coververzi je prakticky neznámá. O oblíbenosti (nebo alespoň soudobé významnosti) předlohy ale svědčí už sám fakt, že k ní coververze vůbec vznikla.
Než se díky technickému rozvoji stalo standardem hudbu nahrávat a reprodukovat, prováděly se hudební skladby jen živě zpartitur anebo zpaměti. Každé provedení tak vlastně bylo více či méně originální a záviselo na složení a úrovni ansámblu, pojetídirigenta a podobně. Pojem coververze získal smysl až s rozšířenímrozhlasu a zvukových nosičů, které publikovaly jedno konkrétní „kanonické“ provedení skladby (zpravidla od původního interpreta), které se stalo obecně známým (populárním) a k němuž se další verze vztahovaly.
Nahrávky vždy vznikají v interpretaci soudobých umělců, poetika prezentace je daná jejich originálním projevem a pochopením tématu. Změnami hudebních vlivů, seskupení členů hudebních formací či generací muzikantů se mění pohled na původní prezentaci skladeb. Někteří umělci cítí potřebu vylepšit či jinak (po svém) prezentovat osvědčená díla, případně upozornit na některé nadčasové myšlenky, či hudební kvality starších skladeb – např. množství verzí skladbyKnockin' on Heaven's Door a dalších písníBoba Dylana (který sám začínal kariéru svými úpravami amerických lidovek a pseudolidovek), píseň „V dolinách“ odKarola Duchoně v podání skupinyDesmod atd.
Jiné covery vznikají z potřeby populárních umělců prezentovat hudební nápady z repertoáru nezávislých interpretů klubových scén či potřeby prezentace svých hudebních vzorů (např. Duran Duran tak natočili celé album s příznačným názvemThank You).
Množství coverů známých skladeb tvořilo repertoár zpěváků v Československu konce 60. let a hlavně 70. let. V tomto období bylo běžnou praxí přetextování původních verzí skladeb zahraničních umělců českými (nebo slovenskými) textaři. Jejich tvůrčí přístup byl různý – někdy šlo o dosti věrný překlad (přebásnění) původního textu, jindy byla preferovánafonetická podobnost (např.GottovaMám styl Čendy podleI'm Still StandingEltona Johna), některé coververze neměly s původním textem společného v podstatě nic.
Vzhledem knormalizačnímu potírání západní kultury aangličtiny šlo často o jedinou možnost, jak domácímu publiku představit soudobé angloamerické hity. Posluchači za „železnou oponou“, kteří v té době neměli přístup k originálním skladbám, často ani nevěděli, že jde o coververze, a považovali písně za původní tvorbu.
V 90. letech se staly poměrně úspěšnéparodující coververze, např. duaTěžkej Pokondr, jejichž tvorba je založená výhradně na coververzích, čiŠmoulů (autorLou Fanánek Hagen).
Slovníkové heslocoververze ve Wikislovníku
