Convair CV-240 je americký dvoumotorovýdolnoplošnýdopravní letoun se zatahovacím příďovýmpodvozkem a kapacitou 40 cestujících. SpolečnostConvair ho vyráběla od roku 1947 do roku 1954, zpočátku jako možnou náhradu za všudypřítomné letounyDouglas DC-3. Představoval modernější konstrukci s přetlakovou kabinou, přičemž byl letoun dále vyvíjen, čímž vznikly různé civilní a vojenské varianty. Ještě v 21. století stále létají různé varianty těchto letounů.[1]
V roce 1945, po ukončenídruhé světové války, se firmaConvair (Consolidated-Vultee Aircraft Corp.) zaměřila také na produkci civilních dopravníchletounů. Podněcovánaleteckou společnostíAmerican Airlines zahájila vývoj dvoumotorového letounu s kapacitou 30 cestujících, určeného jako náhradaDC-3 na vnitrostátních amerických linkách.PrototypCV-110 poháněný dvojicímotorů Pratt & Whitney R-2800-CA-11 po 1534 kW byl zalétán v roce 1946, avšak zcela zklamal.
Convair nedostatky napravil a 16. března 1947 zalétal zdokonalenýprototypCV-240 Convair Liner s přetlakovýmtrupem pro 40 pasažérů skabinou pro 3 až 4 členy posádky. Pohon zajišťovaly dvadvouhvězdicové osmnáctiválcePratt & Whitney R-2800-CA-18 po 1764 kW. Jejich výfukové potrubí bylo svedeno do ejektorové trubice, kde se mísily se vzduchem v poměru 5:1. Tato směs unikala vzad tryskou, která vyvíjela statický tah zrychlující stroj až o 19 km/h. Štíhlékřídlo bylo vybaveno prostředky pro zkrácení vzletu a přistání, jehož vnější části byly vybaveny integrálními palivovými nádržemi. Podle přání zákazníka se vstupní dveře do kabiny montovaly buď před křídlo, nebo za ně. Obvykle se otevíraly nahoru, přičemž ze spodní části otvoru se sklopilo schodiště, takže letoun nebyl závislý na pozemním vybavení. Celkem bylo vyrobeno 176 civilních CV-240.
Slabinou CV-240 se v provozu ukázal vzlet na výše položených letištích, na vnitrostátních linkáchUSA zejména vDenveru aCheyenne v předhůříSkalnatých hor. Především dopravci Braniff a UAL požadovaly u Convairu napravení tohoto nedostatku. Dne 5. října 1951 byl zalétán prvníCV-340 odpovídající těmto požadavkům. Kombinoval větší křídlo s výkonnějšími výškovými pohonnými jednotkami R-2800-CB-16 o výkonu po 1784 kW. Do prodlouženého trupu o 1,4 m se nyní vešlo 44 sedadel.
Odpovědí na konkurenci Viscountu firmou Convair se stal ažCV-440 Metropolitan vybavenýradarem, zalétaný 6. října 1955. Tvarově a technologicky shodná verze s CV-340 měla instalované motory R-2800-CB-17 po 1837 kW a podstatně účinnější zvukovou izolaci kabiny, jejíž kapacita se zvětšila až na 52 sedadel pro cestující. První sériový letoun z celkového počtu 186 civilních Metropolitanů byl dodán v prosinci. Některé další byly upraveny na tento standard z CV-340.
Convair CV-240 (N707AW) společnosti Eagle WingsConvair CV-340-48 (PH-TGD, „Pieter Breughel“) dopravce KLM přistává na letišti vManchesteruDva letouny Convair 580 společnostiAspen Airways na letišti Stapleton vDenveru v roce 1986Nákladní Convair 640F s motoryRolls-Royce Dart
Convair Model 110
Nepřetlakovaný prototyp s 30 místy pro cestující. 89 ft (27,13 m) rozpětí, 71 ft (21,64 m) délka, poháněný dvěma motory Pratt & Whitney R-2800-SC13G o výkonu 2 100 hp (1 567 kW). Vyroben jeden.[2]
Convair CV-240
Počáteční produkční verze se 40 místy pro cestující a přetlakovanou kabinou. Poháněný dvěma motory Pratt & Whitney R-2800 o výkonu 2 400 hp (1 800 kW).[3] Vyrobeno 176 letadel (mimo vojenské derivace).[4]
Convair CV-240-21 Turboliner
Coverze poháněná turbovrtulovým motoremAllison T38. Stala se prvním turbovrtulovým letadlem ve Spojených státech (29. prosince, 1950), ale problémy s motory vedly k ukončení vývoje. Před přestavbou zpět na pístový letoun byl používán k testům.[5]
Convair CV-300
Přestavba z letounů Convair CV-240 s dvěma motory R-2800 CB-17 a vstupním ústrojím z modelu CV-340.[6]
Convair CV-340
Verze proUnited Airlines a další včetněKLM, CV-340 byl prodloužený CV-240 pro další 4 místa. Rozpětí křídel bylo zvětšeno pro lepší výkony ve vyšších nadmořských výškách. CV-340 u United nahradily letounyDC-3. Mnoho strojů CV-340 bylo přestavěno na standard CV-440.[7]
Convair CV-440 Metropolitan
CV-340 se lepší zvukovou izolací a možností radaru na počasí. Maximální hmotnost vzrostla na 49 700 lb (22 500 kg). Nárůst míst pro až 52 byl usnadněn výměnou zavazadlového prostoru se dvěma dalšími řadami sedadel, což bylo označeno přidáním zvláštního okna kabiny. Tuto možnost využilo několik leteckých společností, např.Swissair,Lufthansa aSAS.[7]Finnair letoun provozovala mezi lety 1953 a 1980.
Convair CV-540
Přestavba z letounů Convair CV-340 s dvěma turbovrtulovými motoryNapier Eland místo pístových. Šest letounů s motoryNapier proAllegheny Airlines.[8] Cena za přestavbu jednoho letadla byla £160 000. 12 letounů vyrobeno jako nové firmou Canadair proRCAF jakoCC-109 v roce 1960 za £436 000 za jeden letoun. První let 9. února 1955.[9] Když Rolls Royce koupil společnost Napier, byl program Eland ukončen a letouny Allegheny přestavěny zpět na pístové, ale později přestavěny na verzi Convair 580 s turbovrtulovými motory Allison.
Convair CV-580
Přestavba z letounů Convair CV-340 (Convair 340 s motory Allison) nebo CV-440 s dvěma turbovrtulovými motoryAllison 501 D13D/H s čtyřlistými vrtulemi, namísto třílistých jako u pístových motorů, s větší vertikální ocasní plochou a upraveným horizontálním stabilizátorem. Přestavby provedla firmaPacific Airmotive s firmouAllison Engine Company.[8] Cena za přestavbu jednoho letounu činila £175 000 a zabrala 60 dní. CV-580 sloužil u původníchFrontier Airlines (1950-1986), Allegheny Airlines, aNorth Central Airlines po mnoho let a byl také prvním typem u společnostiAmerican Eagle a takéAmerican Airlines, se kterou letouny sdílelacodeshare. General Motors Air Transport (GMATs) také používala stroje CV-580's na jejich interní leteckou kyvadlovou dopravu, která probíhala podle potřeby mezi letištěm Detroit Metro, Daytonem v Ohiu, Andersonem v Indianě a dalšími místy.
Convair CV-580 Airtanker
Požární letoun
Convair CV-600
Přestavba z letounu Convair 240 s turbovrtulovými motoryRolls-Royce Dart se čtyřlistými vrtulemi, místo třílistých u pístových motorů. Přestavbu na CV-600 provedla firma Convair.[8] CV-600 poprvé letěl uCentral Airlines 30. listopadu 1965 a také sloužil uTrans-Texas Airways (TTa) a následníkaTexas International Airlines po mnoho let. Letouny CV-600, které létaly u Air Metro Airways byly nakonfigurovány na 40 cestujících. V roce 2012 byl poslední Convair CV-600 (Rhoades Aviation) vyřazen z provozu.[10]
Convair CV-640
Přestavba z letounů Convair CV-340 nebo -440 s turbovrtulovými motory Rolls-Royce Dart a opět čtyřlistými vrtulemi. Přestavby provedl Convair.[8] V roce 2012 bylo ve službě 7 letounů Convair CV-640 u Rhoades Aviation (jeden) aC&M Airways (zbylých šest).[10]
Convair CV-5800
Nákladní Convair CV-5800
Prodloužený Convair CV-5800 IFL Group
Přestavba z bývalých letounů C-131F Samaritanamerického námořnictva společností Kelowna Flightcraft Ltd. (KF Aerospace od roku 2015) v Kanadě. CV-5800 je prodloužený C-131F Samaritan o 16 ft 7 in (4,98 m)[11] s původní ocasní plochou namísto zvětšené jako u modelu CV-580. Tyto přestavěné letouny měly noví nákladní dveře, digitální avioniku se systémemEFIS a motoryAllison 501-D22G místo původních R-2800. Prototyp této přestavby poprvé vzlétla 11. února 1992; typový certifikát byl získán 11. prosince 1993.[12] Celkem vzniklo šest letounů (konstrukční čísla 276 až 279, 309, 343) a většinou ve službě uContract Air Cargo (později IFL Group); jeden používánAir Freight NZ byl poté vrácen KF Aerospace k provozu ve vlastní flotile.[13][14]
Cvičná vojenská varianta Convair T-29C Navigation Trainer,USAF
USAF nakoupilo celkem 472 linkových strojů série CV-240, 340 a 440 v devíti různých verzích. Letounem určeným pouze k přepravě nákladu i osob byl typC-131 Samaritan, modifikovaný z 26 letounů CV-240 se dvěma hvězdicovými motory R-2800-9W o výkonu po 1864 kW a se sedadly pro 37 cestujících, nebo 27 lůžek pro pacienty a zdravotnický personál.
Dále vznikl z 36 strojů CV-230/340 typC-131B s motory R-2800-99W, nebo -103W pro 48 pasažérů, který byl využíván i pro elektronický průzkum. Z 27 CV-340 byl upravenC-131D pro 44 cestujících s instalovanými pohonnými jednotkami R-2800-52W.Toto označení neslo také 6 kusů militarizovaných CV-440. Mimoto převzalo USAF několik letounůR4Y odUS Navy s označenímC-131G. Štábní dopravní variantuVC-131 se zdokonalenou zvukovou izolací doplňovaly dva strojeVC-131H s turbovrtulovými motoryAllison T56-A-9 o výkonu po 2796 kW.
Iniciátor vzniku CV-240, přepravce American Airlines, nejprve objednal stokusovou sérii, kterou však snížil na 75 exemplářů. Letouny byly na linky uvedeny 1. června 1948 především na spádových tratích, přivádějících cestující k hlavním spojům obsazených čtyřmotorovými dopravními letouny. Druhým zákazníkem se 1. září 1948 staly aerolinky Western Airlines následovanéPan American World Airways, UAL a argentinská FAMA. V Evropě létaly CV-240 u společnostíKLM Royal Dutch Airlines,Sabena aLOT.
Prvním zákazníkem CV-340 se 28. března 1952 staly aerolinky UAL, ale jako první je na své tratě uvedl 1. listopadu 1952 Braniff (UAL až 16. listopadu). V Evropě byly zakoupeny přepravciFinnair, Linjeflyg aLufthansa.
CV-440 zahájily provoz v dubnu 1956 u Continental Airlines, v Evropě je mimo jiné užívaly Swissair,Scandinavian Airlines, Sabena, Luthansa aIberia.
↑Jane's All the World's Aircraft 1987–88. Redakce John W.R. Taylor. London: Jane's Information Group, 1987.Dostupné online.ISBN978-0-7106-0850-5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Václav Němeček, Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Convair CV-240/CV-340/CV-440 Metopolitan, 1984, str. 34
.jpg)
_(5049504213).jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématuConvair CV-240 na Wikimedia Commons