| Constans | |
|---|---|
 | |
| Narození | 320 Itálie |
| Úmrtí | 18. ledna350 (ve věku 29–30 let) Elne |
| Pohřben | Mausoleum of Centcelles |
| Otec | Konstantin I. Veliký |
| Matka | Fausta |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Flavius Julius Constans (mezi320 a323[1] – únor350 uElne v jižníGalii) bylřímskýcísař panující v letech 337–350. Byl třetím a zároveň nejmladším synemKonstantina Velikého aFausty, dceryMaximiana Herculia. V letech 333–337 užíval titulucaesara, tj. Konstantinova spoluvladaře, podobně jako jeho starší bratři (ti titul obdrželi již dříve).
Přesné datum a místo Constantova narození nejsou vinou torzovitostipramenů známy. Po otci byl princ vnukemDiocletianovacaesaraConstantia Chlora, po matce pocházel z rodu Maximiana Herculia. Rodiče v tuto dobu již vychovávali synyKonstantina aConstantia, přičemž Konstantin Veliký měl ze vztahu s Minervinou ještě synaCrispa. V dětském věku ztratil Constans matku, kterou dal Konstantin za nejasných okolností roku 326 popravit. Jeho výchova probíhala vkřesťanském rámci a velký důraz se kladl zvláště narétoriku (řečníkAemilius Magnus Arborius).
Asi v roce 335 odešel Constans jakocaesar doItálie, aby zde převzal řízení státních záležitostí (jurisdikce se vztahovala i naIllyricum a severníAfriku). Jeho poručníkem byl patrně už tehdy starší bratr Konstantin, který pobýval v Galii. Constantovy zásnuby s Olympiadou, dcerouprefekta pretoriánůFlavia Ablabia, vyzněly z neznámých důvodů do prázdna – ze sňatku sešlo.
Po smrti Konstantina Velikého 22. května 337 vyvraždila armáda téměř všechny členykonstantinovské dynastie kroměKonstantina II.,Constantia II. a Constanta a jejich dvou bratranců. Důvodem byla patrně snaha odstranit potenciální rivaly císařových synů a zabezpečit jejich bezproblémové následnictví v říši. Role tří princů v této vlně čistek je nejasná, v případě sotva zletilého Constanta je však vina spíše nepravděpodobná. Některé prameny pokládají za původce vražd prostředního z bratrů Constantia (II.),[2] jiné naznačují, že akce byla spontánní.[3]
Dne 9. září 337 přijali Konstantin II., Constantius II. a Constans titulaugustus a o několik měsíců později si na konferenci veViminaciu rozdělili říši na tři části. Constans obdržel podle očekávání Itálii, Afriku a naBalkáně část državFlavia Dalmatia, jednoho ze zabitých členů konstantinovské dynastie. Konstantin II. dostal do správy Galii,Británii aHispánii, zatímco Constantius II. měl vládnout na východě.
Mezi Konstantinem a Constantem došlo brzy nato ke konfliktu, jehož příčinou byly legislativní otázky – Konstantin vydával zákony i jménem Constanta a vzhledem k bratrovu mládí se choval dál jako jeho poručník. Constans se dožadoval změny a vzmáhající se napětí uvrhlo impérium na pokrajobčanské války. Aby si kryl záda, odstoupil Constans druhému bratru Constantiovi roku 339Thrákii i sKonstantinopolí. Konstantinův pokus rozhodnout spor vojensky byl uAquileie v prvních měsících roku 340 odražen.[4] Jeho území se zmocnil Constans, sám Konstantin II. zahynul.
V letech 341–342 bojoval Constans úspěšně protiFrankům[5] a počátkem roku 343 navštívil Británii. SpisovatelIulius Firmicus Maternus neuvádí důvod pobytu, patrně však císař zasahoval protiPiktům aSkotům, neboť cestu přesLamanšský průliv vykonal v nebezpečných zimních měsících.[6] Do konce čtyřicátých let již k větším tažením za hranice nedošlo –Germáni, Piktové iSarmati se drželi od říše v uctivé vzdálenosti.[7]
Na rozdíl od svého bratra Constantia, s nímž v letech 340–350 společně vládl římské říši, nebyl Constans příznivecarianismu, nýbržkřesťanskéortodoxie. V letech 342–345 se celkem třikrát sešel salexandrijskýmbiskupemAthanasiem,[8] hlavním odpůrcem ariánů. Vztahy s Constantiem II., který řadu východních biskupů poslal za jejich názory do vyhnanství, klesly na bod mrazu. Podle svýchapologetů císař štědře obdarovával kostely[9] a v Africe se pokoušel dosáhnout jednoty mezi katolíky adonatisty (asi v letech 347/348). Vůčijudaismu se choval snášenlivě, naproti tomu podnikl určité kroky proti pohanským kultům. Na sklonku své vlády též přikročil k perzekuci donatistů. Vztahy s bratrem se po roce 346 normalizovaly.
Antičtí autoři přinášejí mnoho důkazů, že Constantova vláda byla poměrně neoblíbená. Vysokédaně, postup proti ariánům, donatistům i pohanům a tvrdé vymáhání disciplíny v armádě popudily různé společenské vrstvy v římské říši. Bylo jen otázkou času, kdy se nahromaděná nespokojenost projeví. Dne 18. ledna 350 vypukla vAutunu vzpoura vedená vojevůdcemMagnentiem a prakticky celé vojsko ji hned s nadšením přijalo.
Constans, který kromě nejbližšího okolí nenašel nikde podporu, musel uprchnout, svým pronásledovatelům však neunikl. VojevůdceGaiso ho dopadl sjezdeckým oddílem v kastelu Helena (Elne) uPyrenejí a zabil ho.[10] Magnentius nato ovládl celý západ impéria.
Obrázky, zvuky či videa k tématuConstans na Wikimedia CommonsGalerieConstans na Wikimedia Commons| Předchůdce: Konstantin I. |  | Římský císař 337–350 spoluvláda sConstantiem II. | | Nástupce: Constantius II. |
