Circuit de Monaco závodní okruh ležící v ulicíchMonte Carla, který hostí každoročně během května závodyFormule 1. Souběžně s formulovouGrand Prix Monaka se tu konají též závody sériíGP2,GP3,Porsche Supercup aFormule Renault 3.5. V současné době se jedná o nejkratší závodní okruh v kalendáři F1, měří jen 3,34 km.
S nápadem pořádat v úzkých ulicích knížectví motoristické závody přišelAnthony Noghes (po něm je pojmenována poslední zatáčka), prezident tamního automobilového svazu a blízký přítel rodinyGrimaldiů. Úvodní závod se konal v roce1929 a vyhrál jejWilliam Grover-Williams na závodním strojiBugatti.
Před každouGrand Prix je nejprve potřeba okruh vybudovat. Na svá místa musejí dosednout tribuny, je třeba položit či opravit obrubníky, uchytit mantinely, rozmístitreklamníbillboardy a zejména nainstalovat veškeré bezpečnostní prvky. Taková příprava trvá okolo šesti týdnů a zpětný návrat do původního stavu týdny tři. Díky celkové flexibilitě okruhu a zejména faktu, že se nejedná o závodní trať, která by byla usazená na pevno se stává tato trať s každým příjezdem závodníků něčím odlišná. Circuit de Monaco je nejpomalejší okruh v závodnímkalendáři, z toho důvodu je též vypsán na kratší závodní distanci, aby byl vždy splněn limit maximálního trvání závodu, tedy dvou hodin. Nejpomalejší úsek trati – tzv. vlásenku nedaleko slavného monackého grandhotelu – projíždějí jezdci rychlostí 50 km/h, nejrychlejším úsekem je pak dlouhárovinka jejíž součástí je známýtunel, kde jezdci vystoupají až k rychlosti 290 km/h.
Okruh kvůli své klikatosti a úzkosti klade veliké nároky na řidičské schopnosti. Přestože tu lze vidět poměrně málo předjížděcích manévrů, hrozí tu jezdcům veliké nebezpečí. Právě na bezpečnost je dbáno v každém detailu. Jeřáb pomáhající s odstraňováním odstavených monopostů a záchranáři jsou rozmístěni tak, aby byli schopni eliminovat jakékoli nebezpečí v co nejkratším čase. Kvůli obtížnosti předjížděcích manévrů se tak stává důležitou zejména kvalifikace a závodní strategie.
Okruh začíná sprintem do kopce, ihned první zatáčkaSainte Devote je prudká a chumel jezdců v prvním kole musí volit spíše opatrnost nežli bezhlavou dravost. Riskování ovšem nese své ovoce. Poté přichází krátká odpočinková pasáž, kde se mohou jezdci srovnat za sebe, než dojedou k levotočivému úsekuMassenet zakončenému další slavnou zatáčkouCasino. Začíná klesání pomalou sérií zatáčekMirabeau,Grandhotel Hairpin aPortier, která zavede monoposty k nejrychlejšímu úseku trati. Zatočený průjezd tunelem, chvilkové nebezpečí po výjezdu, kde hrozí oslepení sluncem, šikanaNouvelle a opět série přesně vedených zatáček ukončená prudkouRascasse, ve které odstavil svůjmonopost během kvalifikace naGrand Prix Monaka 2006Michael Schumacher. Poté následuje už jen dvojice posledních zatáček a cílová rovinka.
Podobně jako rychlýitalský okruhMonza, tak i Monako vyžaduje specifické nastavení vozidla. Trať mimořádně zatěžujícípřevodovku dokáže též potrápitmotor, neboť nenabízí téměř žádné úseky, které by umožnily potřebnéchlazení. Je též třeba vozu poskytnout maximálnípřilnavost brzkým ohřátímpneumatik,brzdové kotouče přizpůsobené trati. Důležitou kapitolou je též přítlak. Circuit de Monaco se již mnohokrát stal svědkem zajímavých řešení vozu.